|
O klišé
Mlha nad řekou
a květáky mraků
volají mě domů;
tu sílu
jsem se dávno vzdal
kotvit písmeny
Ach - jak já se vždy snažil
vyvarovat se klišé
nestanout na pranýři -
a že v některých
nakonec i žiju
skoro se stydím
psát sám sebe
Vrátit se tak
mezi paneláky tam:
oblaka kynou
krokem vodních hodin
krokem stínu analemy
rostou výš a výš
než jejich touhu
ořízne troposféra;
dítě mlčky uštipuje
stonky kontryhelu
a po prázdninách jsou lvi
Požehnány okrsky
v nichž opakování
ještě nestrhli ze stolce
nevylámali ze základů věže jež
hledí za hradbu
hraničních hor
| 
