Jsi má půlnoc já tvé ráno 

tiché slovo trávy vlas

jsi má ne a já tvá ano

že bolet tě budu zas.

Nejsme nic a přitom všechno

hrst jen prachu, z nějž jsme vstali

jak den který má své jméno

tak my spolu jsme se stali.

Na kohoutku kapka vody   

visí dávno do nikam 

a v ní celé vodopády

ze slziček drahokam.

Objímáš mne jako svíci 

moje ruce ranní chlad

tajíš dech já smím ti říci 

nasyť tělem těla hlad.

A je slyšet tep všech hodin 

kam odchází můj jen čas

jak podobní zvenku lodím

plujem hloubkou jež je v nás.