Portrét trápení
tebe a mě.
Byl jsem nahoře ve vzduchu.
Když andělé křičeli: Padají
hvězdy!
A pak už jen ječeli:
Nezáleží kolika způsoby zemřeš, nikdy nezapomeneš!
Nikdy nezapomenu
ten
okamžik, ten okamžik.
Jsem naživu ve
vteřinách,
když Tě držím.
Objetoval bych pro ně cokoliv a proto někdy slovy mlžím.
Tvé laní oči,
melancholické. Jak by mluvily řečí němou.
Za svitu tisíce hvězd v Tvém objetí. Svítá!
Vítá Tě v novém dni naděje a beznaděj.
Jsme spolu a zároveň druhá
strana Země se těší z Tvé přítomnosti. Vzdáleni si touhou a ne časem. Po chvilce
spolu lační.
Tohle je Tvá vina. Na co
čekáš, tak začni!
Nelži sama sobě.
Prosím, miluj mě, miluj mě
víc. Utápím se v Tobě.
|