Daniel
věřil na indicie.
Jestliže
během posledních pár dní zaujala jeho pozornost nějaká zrzavá
ženská, znamenalo to nějakou významnou změnu v jeho životě.
Přdevčírem krizová manažerka s ohnivými vlasy a malým černým,
kufříkem v jejich firmě, díky níž se jeho pozice, na které
setrvával dvacet let, začala kymácet jako začátečník na
windsurfingu.
Následovalo
včerjší extempore s fotkou, a není divu, že obrázek, který
spatřil, když se dokutálel ze svahu a se smíšenými pocity
konstatoval, že bez zranění, ho přiměl k jisté ostražitosti.
Nebyl
si scela jistý, že je to stejná zrzavá slečna jako ta ze
včerejška. Seděla k němu zády a osvětloval ji pouze chatrný
ohníček z několika polen přeložených přes sebe-na pionýrském
táboře se tomu říkalo strážní oheň. Kufr měla ovšem
položený opodál.
Jakékoliv
závan tepla by se hodil, vzhledem k provlhlému šatstvu a pozdní
noční hodině.
Daniel
se toužebně zadíval i na kostkovanou deku, kterou měla neznámá
složenou pod sebou. V mysli se mu vybavila představa čistého a
suchého ústavního prádla.
Udělal
reflexně několik kroků směrem k ohni. Když slečna uslyšela
šramot a vstala, aby zjistila , co se děje, Daniel zjistil, že tu
něco nehraje.
-hej
nestůj tam a pojď se ohřát- houkla na něj .
-Jo
a já jsem Adriana-.
Udělal
mu místo na kárované dece. Musel si chtě nechtě sednout těsně
vedle ní.
Adriana
si natáhla nohy blíže k ohni. Daniel udělal totéž a po očku si
ji prohlížel. Její obličej lehce unavený životem ho utvrdil v
tom, co ho zarazilo při prvním pohledu. Ačkoliv ji zezadu pokládal
za zbloudilou studentku, teď bylo víc než zřejmé, že slečnou
mohla být s trochou dobré vůle v nejlepším případě před
dvaceti lety. I když se zřejmě nepokoušela přetáčet tachometr
zpět jakoukoliv kosmetikou, neubíralo jí to na zajímavosti a
Daniel pocítil záchvěv sympatií.
-Kde
jste se tady vzala?-pokusil se neoriginálně zahájit konverzaci.
Povzdychla
si. -Myslíš přímo tady, nebo tak vůbec?-
-Abych
řekl pravdu, existenciální otázky jsem zrovna neměl na mysli...-
-Škoda-
odpověděla melancholicky a nastalo zase dlouhé ticho. Adriana se
zvedla a přihodila do ohně trochu roští , které leželo opodál.
Zezadu vypadala skutečně na dvacet.
-Tak
vůbec, to neví podle mě nikdo- řekla konečně po chvíli.
-A
přímo tady-utekla jsem, no-
Daniel
bezděky otčil hlavu směrem k léčebně, kam měl před chvílí
namířeno.
-Odtamtud
ne,-řekla melancholicky, -i když takový rozdíl to zase nebyl.-
Ve
zbytku večera se komunikace omezila na vyřešení problému, jak
zabalit dva lidi do jedné deky, aby se maximálně využila její
tepelná kapacita.
Daniel
ležel zamotaný jako bourec, dva centimetry od sebe měl zrzavé
vlasy slabě vonící skořicí. Adriana si po chvíli stěžovala,
že ji něco tvrdého tlačí do stehna. Daniel se omluvil a
přemístil svou sbírku mincí do druhé kapsy.
Na
obzoru se tyčila budova psychiatrické léčebny a ze silnice nad
svahem bylo slyšet projíždějící auta.
Daniel
asi deset minut přemýšlel intenzivně nad svou existencí.
Potom
usnul.
Když
ho probudila ranní rosa a ranní provoz na silnici nad svahem,
zjistil, že má navlhlou deku sám pro sebe. Maně se rozhlédl po
nějaké prázdné pet lahvi, která by byla nepřímým důkazem
toho, že včerejší setkání bylo jedním z příznaků
Korzakovovy alkoholické psychózy, na které už delší dobu
pracoval.
Vtom
ale spatřil přicházet Adrianu, která rozhodně nepůsobila jako
alkoholická vidina. V rámci svých možností „svým zjevem
zápolila se svěžestí jitra“ jak by řekl básník. V zrzavých
vlasech měla několik stébel suché trávy a Daniel si všiml, že
má kotník pořád něčím obvázaný jako na fotce.
-Balíme-
zavelela- nemůžou být daleko, nerada bych, aby mě hned našel.-
Balení
netrvalo dlouho. V podstatě jenom vyklepali deku, a složili ji do
kufru.
Daniel
zkontroloval, jestli jeho poklad z kašny je na svém místě.
Navrhl, že by mohli pro začátek využít kávový automat nahoře
na benzínce, což bylo schváleno. -Nedívej se do kamery-sykla
Adriana když vešli do benzínky. Daniel se jí snažil vyhovět, i
když se mu to zdálo zbytečné vzhledem k nezaměnitelnosti jejich
zjevů a obsluze, která si je prohlížela tak bedlivě, že by je
jistě jakémukoliv zájemci dokázala popsat do všech podrobností
i bez záznamu kamery.
-ZATÍM
jsme se nedopustili žádného trestného činu-podotkl polohlasem,
tak aby to slyšela i obsluha.
Vyměnili
část drobných za horké latté, které popíjeli labužnicky u
venkovních stolečků. Vzduch voněl jarem a ranní svěžestí .
Proti obvyklé ranní kávě v kanceláři to bylo luxusní ranní
posezení, jehož vyjímečnost byla znásobena vidinou volného
dne-eventuelně spousty volných dní-bez jakýchkoliv závazků.
Daniel
si užíval výhledu do zalesněného údolí, ale Adriana se
neustále ostražitě rozhlížela. V dálce bylo vidět několik
malých postaviček, sestupujících ze svahu.
-Sakra-
Adriana
dopila kávu a popadla kufr.
-Věděla
jsem, že mě bude hledat, ale nemyslela jsem si, že tak brzo-
-Kdo?-nechápal
Daniel
:Kravaťák-.
|