Soumrak už
pokročil ,většina obchodů měla stažené žaluzie. Daniel
chodil po náměstí a prohlížel si, jako by ho viděl poprvé v
životě. Úloha zvídavého turisty byla poněkud znesnadněna tím,
že k Danielově lítosti foťák zůstal doma v batohu.
Nenahrávaly tomu
ano modré bavlněné tepláky s gumičkou dole-po lepenkovém kufru
to byla další Danielova olíbená retro rekvizita. Připomínaly mu
mládí, a kromě toho si v nich připadal tak nějak příjemě
ústavně- jako by se tímto oděvem aspoň trochu blížil ke své
vysněné nesvéprávnosti.
Ve středu
náměstí stála barokní kašna s několika maniodepresivně
vyhlížejícími chrliči.
Naklonil se přes
okraj kašny. Bylo v ní vody přibližně po kolena, na dně se
leskly mince, jejichž nominální hodnota se nedal rozeznat. Daniel
sáhl do kapsy, aby nějakou přihodil, ale nahmátl jenom krabičku
cigaret.
Člověk by měl
mít s sebou vždycky nějakou hotovost, pomyslel si Daniel a rozhodl
se to napravit.
Naklonil se znova
přes kamenný okraj a odhadoval hloubku studny. Pak přehodil nohu
přes okraj, posadil se na něj obkročmo, po chvilce váhání
přehodil i druhou nohu, chvilu se držel oběma rukama za okraj a
pak se pustil.
Voda byla nečekaně
teplá, ale nebylo jí tolik aby zcela ztlumila náraz. Chvilu měl
pocit, že mu něco křuplo v kotníku, ale pak se začal věnovat
sbírání mincí. Mirně zarezlé rakouské šilinky a české
padesátníky nejdříve nechával stranou, ale pak si jich
sentimentálně několik vsunul do levé kapsy.
Pravákapsa byla
brzy vyboulená směsí, která vesměs obsahovala pětikoruy,
dvacetikoruny a občas nějaké to euro. Vzhledem k tomu, že kapsa
byla kromě mincí obtížena i nasáklou vodou, dosahovala mu téměř
ke koleni a když se Daniel zvedl z podřepu, měl trochu obavy, zda
vytahaná guma v pase udrží tepláky na svém místě. Udržela,
aspoň do té doby, než se mu podařilo vyškrábat se ven, a než
paní se dvěma chrty, která spatřila v soumraku muže vynořícího
se z kašny, s kalhotami spuštěnými až ke kolenům, z něhož
odkapávala voda, přivolala hlídku městské policie.
Na
služebně Daniel zarytě mlčel. Hlavně proto , že se mu absolutnš
nechtělo vysvětlovat, co ho vedlo k tomu, vyskytovat se ve
večerních hodinách na náměstí obnažený a bez dokladů.
Další důvod byl
ten, že tak úplně nechtěl, aby dnešní celkem zajímavý večer
skončil tím, že ho odvedou domů manželce.
Zkoušel se tvářit
nepříčetně a dezorientovaně, nebo aspoň tak, jak si myslel, že
by měl takový člověk vypadat.
Příslušníci
nad ním bezradně krčili rameny, dali mu deku přes provlhlé
tričko a uvařili mu čaj.
Vyfotili si ho,
pak jednoho z nich konečně napadlo zavolat do psychiatrické
léčebny.
Doufal , že
sanitka přijede s houkačkou a majákem a nebudou chybět dva statní
zřízenci a svěrací kazajka.
Realita byla
zoufale nedramatická, sanitka přijela bez jakýchkoliv zvukových
či akustických efektů,
z ní vystoupil
jediný chlapík ve frajerské červené bundičce, jemně ho uchopil
za paži a posadil na zadní sedadlo sanitky.
Noc je ještě
mladá, přemítal Daniel a prozatím se situace nevyvíjí tak
špatně.
Řidič sanitky si
posunul brýle a zapnul rádio.
Tklivá píseň od
Simona a Garfunkla ho zřejmě sentimentálně naladila. Hleděl na
cestu před sebou a pobrukoval si něco o mostech přes rozbouřenou
řeku. Daniel by na to nesázel, ale zdálo se mu, že se řidiči i
něco zalesklo v oku.
Potlačil nutkání
vyzvat ho, aby se svěřil s eventuálními citovými strastmi a
raději se díval z okénka.
.Psychiatrická
léčebna byla umístěna v zámečku za městem, které právě
opustili.
Blížili se k
nádražní budově, kde včera, v jiném životě, viděl tu holku.
Kolem profrčel
vlak s osvětlenými okny.
Přestavil si
obývací pokoj, prázdnou sedačku a žehlící manželku, která
jistě už přešla z relativního klidu do nervozního vyhlížení
z okna, poté obíhání domu, zvonění na sousedy a telefonování
všem známým a příbuzným.
Už se možná
obrátila i na policii, která jí sdělila, že...
Řidič zesílil
rádio na maximum.
Daniel otevřel
opatrně nezajištěné dveře vozu, a když sanitka zpomalila v
zatáčce, vyskočil ven a skutálel se parakotoulem do travnatého
příkopu.
|