Doma si přetáhl snímky do počítače a chvíli je zamyšleně pozoroval. Až teď si všiml , že dívka má něčím obvázaný pravý kotník. Na to, že má něco s nohou, kráčela docela zčerstva, uvažoval. Skoro jako by spěchala na vlak... Zkusmo převedl snímek do sépiových odstínů. To ho zcela neuspokojilo,
po chvíli experimentování se mu podařilo dát fotce jakýsi historický nádech. Vyzkouší ještě další věci.
Se zalíbením pozoroval obrázek, který teď připomínal nejspíš ze všeho nějaký starý dřevoryt.

Klapnutí vchodových dveří mu způsobilo jako vždy křeč čelistních svalů.

Schoval nedopitou láhev rychle pod stůl a vypnul monitor. Alkohol už začal slastně působit, takže se přemístil na postel do vedlejší místnosti, zavřel oči a snažil se znepřítomnit,
Sledoval barvy, které mu tančily na spodní straně víček, postupně se seskupovaly v zajímavé obrazce, které zjakýsi zvláštní význam. V okamžiku, kdy se mu ho téměř povedlo dešifrovat, přistála mu v oblasti temene nedopitá pet láhev, provázená akusticky rušivým signálem zvenčí:
-TAK SE TEDA SEBER A ODSTÉHUJ SE K NÍ!!!-
Tuto výzvu neslyšel poprvé, takže faktická část sdělená ho nijak nevyrušila z opilecké polonirvány, pouze poněkud vystupňovala jeho touhu přetáhnout si peřinu přes hlavu a pokračovat v přerušené projekci nízkorozpočtového filmu ve vlastní hlavě.
Manželka oproti tomu sjížděla už několik let nekonečný seriál, ve kterém on sám vystupoval výhradně jako manžel, dopouštějící se několikrát denně nevěry ve zcela nepravděpodobných situacích , nehledě na velmi málo pravděpodobné partnerky- poslední zápletkou byla Danielova rafinovaná účast na schůzi Svazu zahrádkářů, na které byla většinou členské základny zvolena jako předsedkyně územní oblasti asi čtyřicetiletá blondýna s růžovým melírem. Následovalo důkazní řízení, kde se zjišťovalo, pro koho vlastně hlasoval a proč, a pravidelná večerní kontrola jejich zahradní chatky,
zda se tam snad nekonají nějaké nepravosti. Tentokrát ovšem měla v ruce konečně jasný důkaz z nezaheslovaného počítače. Zrzavá holka s kufrem je sice fotografovaná z dálky asi 50m, ovšem v neprospěch obžalovaného hovoří to, že před samotným aktem fotografování muselo dojít ke kontaktáži fotografovaného objektu, a když hovoříme o aktech, kdoví co následovalo poté. Proti takovémuto sendvičovému obvinění bylo těžké najít nějaký protiargument. Daniel se o to ani nepokoušel. Věděl ze zkušenosti, že když obvinění nebude příliš usilovně vyvracet, obžalobě brzy dojde munice a nastane aspoň částečný smír, který mu umožní strávit zbytek večera v relativním klidu.
Rezignovaně skončil pro tento večer v mikrotenové sedačce v obýváku, kde měl možnost pozorovat žehlící manželku a zároveň spřádat plány, jak se dostat zpět do vedlejšího pokoje k počítači a nedopité petce.
Po hodině a půl vstal z křesla , vzal kbelík s odpadky , a s touto viditelnou a nepochybnou indicií odchodu z domu s počestnými úmysly prošel dozorovaným územím bez jakýchkoliv kontrolních dotazů. 
Lehce zaklapnul dveře.
Cestou po schodech pohupoval plným kbelíkem a uvažoval o manželčině nedůslednosti, která ho trochu dráždila. Například ve třetím patře bydlí v podnájmu tři svěží studentky, ze dveří s e linula nějaká indická vůně a meditativní hudba. Budou to otevřené duše a kdyby zazvonil, určitě by mu umožnily nějaký ten duchovní rozvoj.
U kontejneru se ostatně může dát do řeči s nějakou osamělou paní-která jiná by sama vynášela odpadky?
Kdyby v manželčině patologické žárlivosti byla aspoň nějaká logika a systém, život s ní by byl mnohem snažší.
Za těchto úvah došel až ke kontejnerům. Žádná osamělá frustrovaná žena, jen nerudný akvarista z přízemí, který vyhodil nějaké dva páchnoucí pytle a se zamručením odešel.
Daniel si chtěl chvíli svobody trochu užít. Nejprve si pečlivě vybral jeden se čtyř kontejnerů, do kterého vysype kbelík.
Pak si zapálil Marlborku a chvíli pozoroval jejich dům zvenčí. Ve většině oken se svítilo. Tam kde, neměli stažené žaluzie , se pohybovaly postavy jako v akváriu. Studentky měly v okně indiánský lapač snů.
Zaměřil se na okna jejich bytu. Nebylo nic vidět. Svým vnitřním zrakem si vybavil manželku žehlící a sledující zprávy, svoje uprázdněné místo na sedačce, kam se zanedlouho vrátí. 
Postavil kbelík na chodník a rozhlédl se po ulici. Byla prázdná , vpovzdálí nějaká paní venčila dva chrty.
Daniel strčil Marlbora do kapsy tepláků, zašlápl vajgl a pomalu se vydal směrem k náměstí.