Za soumraku úsvitu narodil se bezďák,

doktor ho dal do koše, že prý se mu nezdál,

a poslal ho do světa v popelářský kraksně,

jen s cedulkou „Bezďáček“ na levý haxně.

Chodil bezďák do školy a měl čtyři syny,

ti pak všichni dělali na molu manekýny,

on byl jejich vzor, bontonu na vzdor,

smrděli jak bezďáci v obleku Louis Vuitton.

Chodil bezďák do práce a měl čtyři vnuky,

kteří si z něj stříleli jak na vojně luky,

a jak se furt cpali,  zesílili v samopaly,

skončila mu vojna, když narukovali.

Byl už bezďák v důchodu a žil z huby do ruky,

kolem táhly dějiny, jak na Krymu pluky,

v bedně Receptář, v ruce držel snář,

celý psaný černými písmeny azbuky.

Umřel bezďák na úpal, čí to bylo vinou,

že ho v zimě polili v parku hořlavinou,

přišel Děda mráz a ještě se ptá?

„Je ti teplo, holenku?“, dědek odporná.

--------------------------------------------------------

Bábuška

Ptám se ráno bábušky, jestli se stydí,

sa svou zemi původu,

prý nemá důvodu,

je stejně jak Barbína made in China.