|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Seděli jsme v hospodě a labužnicky upíjeli jedno pivo za druhým. Náhle se otevřely dveře, vešel Karel Američan a sedl si k vedlejšímu stolu. Stejně jako my vychutnával pivo, na rozdíl od nás si poručil nalít prvního ruma, vzápětí dalšího a z brašny vytáhl knihu.
Ukázal na brašnu a povídá: ta je po Američanech. A tohleto znáte, ne?
Podívali jsme se na knihu s názvem Dějiny II. světové války.
Karel pronesl: už to čtu asi podesáté, ale kamarád mně slíbil, že mi přes tři známé z Prahy sežene ještě lepší knížku, tak budu chodit na přesčasy, abych si ji mohl koupit. Ale budu ji mít. Prý ji má málokdo, ale, povídá on, tobě ji seženu. Nesmím ji vzít do práce, protože tam by mi ten poklad ukradli, a co já potom budu dělat? Tuto knížku, tady na stole, vám postupně po jednom půjčím za pivo a ruma, protože vás znám. Dneska ještě ne, protože si chci znovu přečíst jednu kapitolu.
Podíval se na nás: chcete vidět něco zajímavého? Ale něco!
Od výčepního pultu se ozvalo: Kájo, dávej pozor.
Karel vylezl na stůl a seskočil na zem: takhle seskakovali výsadkáři v Normandii, dva metry nad zemí, v plném očekávání a nejistotě, než dopadli na osvobozované území.
Znovu vylezl na židli a při seskoku se otočil: tohle je čekalo pár metrů nad zemí, muselo to být velké dobrodružství, napětí, nejistota. Vlastním i filmy, tak to vidím před sebou jako na obrovské ploše. Teď si sednu na chvíli k vám, napijeme se, jsem unavený, chci malou přestávku a malého ruma.
Od výčepního pultu se znovu ozvalo: Kájo, pozor, buď opatrný.
Karel si za chvíli sedl na vzdálenost dvou metrů od nás, přinesl s sebou židli a řekl: pozorně sledujte.
Klidně seděl, najednou udělal kotrmelec dozadu, moc se mu to nepovedlo, válel se po podlaze, ale my jsme mu tleskali a Karel měl slzy v očích.
Potom povídá: takhle se ve vzduchu pohybovali parašutisté, než se jim otevřel padák.
Zničehonic se objevil výčepní a povídá: dnes to bylo excelentní, minule jsem tě u stolu zachraňoval, měl jsem co dělat, v jedné ruce držet tři piva, druhou udržovat rovnováhu, protože jsi mi málem podrazil nohy. Pánové, ještě něco by měl Karel říct k tomu kotrmelci.
Karel se ozval tiše, zamyšleně: tak to pověz ty, máš mé svolení.
Hostinský povídá: když tady před týdnem udělal Karel ten kotrmelec nazpátek, narazil si hlavu a my jsme jej museli půl hodiny křísit. Ale potom nás pozval a pohostil, všechna čest.
Ještě jedno vystoupení vám prozradím, povídá Karel, je to tajemství, hostinský už o tom ví, sehnal mi na ně potřebné věci. Vylezu na židličku, na stůl ne, ten mi rozmluvil, a skočím do vaničky s vodou. Bude to výsadek vojáků blížících se v bouřlivých vodách Atlantiku ke svému cíli.
|
|
|