|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
- Jezdí naprosto přesně, vykřikla.
- Kdo?
- Ale ten blázen, co se do mě zabouch´.
- Ten z taneční zábavy, v tom modrém svetru, s velkým nosem a sešlapanýma botama?
- Ano, ten. To jsem si, panečku, naběhla. Chvíli jsem s ním mluvila, mluvil samé nesmysly, pomlouval kdekoho, chlubil se svým majetkem, penězi, říkal o sobě, že má velký přehled, že vidí lidem do duše, že se mu líbím. Utvoříme prý dvojici a lidé nám budou závidět. Potom vykřikl nenávistně, až jsem se lekla, že se lidé před námi budou třást strachy,..., pozval mě jednou k nim domů, vzala jsem s sebou pro jistotu sestru, udělala jsem moc dobře, protože už chtěl ve svém pokojíku plánovat svatbu, ale sestra mu to rázně rozmluvila, že je ještě brzy. Ale ani se mě naštěstí nedotkl, jenom se díval, oči vyboulené vztekem, ne vzrušením, to já poznám.
- A co ještě plánoval v pokojíku?
- Říkal, že má velké touhy, ale ne, jak myslíš, byly to touhy, jak bude on nebo my spolu ovládat lidi, poroučet jim, mstít se, najednou vykřikl, že přijde doba, kdy se před ním budou lidé plazit, líbat mu boty, jenom jedno jsem v tom pokojíku postrádala, a to je důvod, proč jsou dvojice v pokojíčkách celého světa rády samy a proč se jim tam tak líbí.
- Ani náznak?
- Vůbec nic, jenom to, o čem jsem mluvila prve. Tak jsme se sestrou řekly, že musíme domů, ať nás odveze. On chtěl ještě podrbat záda, že ho svědí, že to bude náš dobrý začátek, ale já jsem mu řekla, ať si lehne na koberec a drbá se sám jako pes. Dole u jeho mámy jsme vypily studené kafe a řekly mu, ať nás odveze.
- Odvezl?
- Odvezl, tady nám pomohla zase má sestra, která na něho houkla, a on jel. U nás před domem jsem mu řekla, ať už nejezdí, že s ním nechci nic mít, on brečel jako malé dítě, vztekal se, kopal do kamínků, ale já jsem byla neoblomná, i když se chvíli opíral o auto a držel se za srdce. Od té doby jezdí přesně k našemu domu ve dvě hodiny odpoledne, každou neděli. Také se přiznal kamarádům na zábavě, že držení za srdce a kopání do kamínků bylo jenom divadlo, aby na mě zapůsobil a mé city k němu se rozhořely. Mé city jsou ale jako led, a tak i zůstanou.
|
|
|