Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.11.
René
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Batyskaf a jeho generálky
Autor: mystikus (Občasný) - publikováno 27.2.2014 (19:01:37)

AUGUSTE PICCARD

 

    28.1.1884    BÂLE          ۞     25.3.1962    LAUSANNE

 

 

„I když jsme byli neustále pronásledováni urputným tempem ve spěchu a finančními nesnázemi, měli jsme zároveň i kliku, že jsme často nacházeli prvotřídní a plně oddané kolegy.“  (Jacques Piccard, syn)

 

 

Vyprávějí o tom středověké rytiny: Alexander Veliký se dal prý utěsnit do křišťálového sudu a spustit hluboko pod mořskou hladinu. Co uviděl, předčilo jeho všechny představy o možném shledání s něčím novým. Tři dny a tři noci trvalo, než ho minula obluda hovaďácké délky, defilující před ním na pokyn anděla. Alexander Veliký byl zblbnut, tedy okouzlen, ohromen, ba i ochromen…

 

„Myšlenka na takovou loď mě napadla už dávno. Studoval jsem prvním rokem na polytechnice v Curychu, když se mi náhodou dostala do ruky překrásná kniha Carla Chuna, popisující oceánografickou výpravu na loďce Valdivia. Sítě spuštěné do hloubky několika tisíců metrů vynášely na palubu hlubokomořské potvůrky. Výprava pracovala ve dne v noci. Sítě vytažené uprostřed temné noci vyvrhly před očima ohromených oceánografů spousty fosforeskujících tělíček. Některé ryby měly skutečné reflektory.

 

Světla však rychle slábla a zhasínala. Ryby nesnesly mnohem nižší tlak a vyšší teplotu povrchové vrstvy vody, tak jako my bychom nezvládali obrovskou váhu vodních mas, pod kterými tyto ryby žijí.

 

Existuje jediný prostředek, jak pozorovat tyto ryby v jejich přirozeném prostředí, a to sestoupit do největších mořských hlubin. Jistě by se dala sestrojit vodotěsná kabinka, říkal jsem si, která by odolala podmořskému tlaku a z jejíchž oken by pozorovatel mohl obdivovat přepestrý svět všude kolem. Kabinka by byla těžší než voda, kterou vytlačí, stejně jako gondola balónu je těžší než stejný objem vzduchu. Zcela analogicky jako u volného balónu by bylo třeba zavěsit ji na objemné těleso naplněné látkou lehčí než je voda.

 

Tak se zrodil základní princip batyskafu.“

 

Když věhlasný švýcarský fyzikus profesor Auguste Piccard psal tato slova, bylo mu sedmdesát let. Své sny, nikdy nevybočující z přísných hranic reality, dávno uskutečnil. Ty další, stejně odvážné a stejně reálné, spřádal i prožíval se svým synem, svými přáteli. Doba dokázala a dokazuje jejich životaschopnost.

 

Byl neposedné dítě, byl student, byl mladý inženýr, později také jadrný fyzik. Touha a píle. Cesta od 28. ledna 1884, kdy se narodil, k 27. květnu 1931, kdy jeho jméno poprvé zazáří na titulcích médií v trafice, je lemována obojím. Je korunována slávou. A je příznačné, že nevede, alespoň zpočátku, do mořských hlubin…

 

„Jako všichni mladí v mé době hořel jsem nadšením pro všechno, co se týkalo víceméně nové vědy. Letadla těžší vzduchu v té době dospěla teprve k prvním skokům a jenom optimisté předvídali budoucí rozvoj letectví; králem vzduchu stále ještě zůstával balón.

 

Jako mladý fyzik jsem samozřejmě četl všechny vzduchoplavecké revue, které mi byly dostupné. Odborníci se v nich přeli o jednu otázku: o rozdělení teplot plynu uvnitř balónů. Nesouhlasil jsem s uveřejněnými výsledky. Zdály se mi v rozporu s teorií, o čemž svědčila i skutečnost, že zvolená metoda měření nevyhovovala. Bylo třeba poupravit měření v lepších podmínkách…“

 

A tak se vědec stává aviatikem. Švýcarský æroclub dává k dispozici balón, Piccard rozum i odvahu (bombastického srdce). Při svých prvních letech ještě nemůže tušit, že to bude právě „letadlo lehčí vzduchu“, jež ho jednou vynese do „nedosažitelných“ výšin.

 

Už koncem 19. století si fyzikové všimli, že plyny, pokládané za dokonalé izolanty, ve skutečnosti mohou za jistých podmínek vést elektrický proud. Zpozorovali, že elektrický proud může procházet zejména těmi plyny, které byly vystaveny radioaktivnímu záření. Výzkumy prováděné prostřednictvím balónů ve výškách od čtyř do devíti tisíc metrů přinesly překvapivé poznatky: elektrická vodivost ve vyšších vrstvách atmosféry stoupá, zatímco se předpokládal její pokles při vzdalování od Země a jejích radioaktivních látek. Fyzici byli nuceni přiznat nový jev – kosmické paprsky přicházející z mezihvězdného prostoru.

 

Cesta za poznáním tedy vede – do stratosféry.

 

„Jak? Raketovým letounem poháněným střelnou bavlnou, který se právě testuje v Německu? Letounem, tedy letadlem těžším než vzduch? Anebo…“

 

Ovšem – jak se může rozhodnout zkušený aviatik a navíc vědec, jehož nejpřirozenější vlastností je hledání možného? Balón hlásí svůj triumf.

 

Ano, jsou zde překážky, na které zaplatila životem už řada æronautů, usilujících o překonání výškového rekordu, naposledy – v listopadu 1927 – americký kapitán Hawthorne Gray: řídký vzduch, nízký barometrický tlak a silný mráz ve stratosféře. A je tu zárodek řešení, princip promyšlený už před lety a pojmenovaný – batyskaf.

 

„Tehdy považovali odborníci můj nápad za neuskutečnitelný. Dnes pokládáme za naprosto všední to, co se tehdy zdálo být pouhou utopií. Mohli však namítnout jen jediné: že se dosud nic takového nedělalo, tedy nedělo. Kolikrát jsem už takové závěry slyšel! Právě úkolem inženýra je, aby na základě teorie tvořil nové a lepší.

 

Kdybych byl býval letcem, byl bych asi rázem sestrojil stratosférické letadlo. Jako vzduchoplavec jsem se pustil do konstrukce balónu. Šlo v podstatě o poměrně jednoduchý úkol: zavěsit neprodyšnou kabinu na volný balón…“

 

Kolumbovo vejce vzduchoplavců. Hermeticky uzavřený prostor, v němž je vzduch dýchatelný za normálního tlaku a který vydrží i pokles vnějšího tlaku až na desetinu původní hodnoty; toť „vše“.

 

Pod osobním Piccardovým dohledem vzniká ze slitiny hliníku a cínu „podezřelá“ velká dutá kukaň koule. Průměr přes dva metry, tloušťka stěn pětatřicet milimetrů. Dva průlezy, osm pozorovacích okének, veškeré přístroje (a není jich málo) upevněny zvenčí. Ve výbavě dva kilogramy tekutého kyslíku, který by měl vystačit na desetihodinový let, a Drägerův přístroj k pohlcování kysličníku uhličitého. Vše do detailu rozmyšleno. A vše (zatím vše) zaplaceno ze skromných prostředků univerzity.

 

Ale balón o objemu téměř 15 tisíc kubických metrů – to je už jiné sousto. Velké věci (myšleno obrazně) si však cestu na svět vždycky vydupou. Nemalé prostředky uvolňuje belgický Národní fond vědeckých výzkumů a na konci roku 1929 předává Piccardovi augsburská firma Riedinger obal balónu zhotovený z kvalitní bavlněné tkaniny impregnované gumou.

 

Ještě padáky pro gondolu, pro posádku a pro všechny ožehavé případy, složitá administrativní jednání vyvolaná promyšleným výběrem místa vzletu právě v Augsburgu, ještě dlouhé diskuze nad meteorologickými mapami a…

 

Ne, pečlivě vypočtené datum třináctého září 1930 tím slavným dnem nebude. Ke svému prvnímu vzletu připravený stratosférický balón FNRS (Fond national de la recherche scientifique) bezmála zničí náhlá vichřice. Drahocenný vodík musí být vypuštěn, profesor Piccard i jeho kolegové se musejí až do jara obrnit dávkou trpělivosti.

 

Konečně je to tu. Meteorologové stanoví jako nejvhodnější termín plnění balónu noc z 26.5. na 27. května, osud jako by však tomu pokusu nepřál. Hodinu po půlnoci se zvedá nečekaný poryv větru, gondola je stržena z ložiště, citlivé přístroje poškozeny, v čudu. Ale houževnatý Piccard to nevzdá. Spolu se svým asistentem Kipferem kontroluje, opravuje. V půl čtvrté se oba nasoukají do gondoly, naposledy ověřují stav všech funkcí. Hotovo. Tutovka. Teď už jen…

 

„Máme pod sebou tovární komín!“ zahuláká náhle Kipfer. Letí! Zkoušku vysílačky považoval pozemní personál za povel ke vzlétnutí…

 

Jsou tři hodiny padesát sedm minut.

 

„Stoupáme velmi rychle. Po chvíli si všimnu, že izolátor jedné elektrické sondy, procházející stěnou kabiny, se při pádu naší gondoly roztřískal: vzduch – náš drahocenný vzduch – uniká se sykotem černou dírou. Naštěstí jsem si dal přichystat směs z koudele a vazelíny – omotávám tedy izolátor páskou a touto kaší, což není nijak snadná prča.

 

Brzy hlásí Kipfer, který sleduje tlakoměry: „Jsme ve čtyřech tisících, tlak venku i v kabině je stejný!“

 

Proč jsem vůbec dal zhotovit tuhle krásnou hliníkovou kabinu? Je děravá jako cedník, obyčejný proutěný koš by nám prokázal ty samé služby! Situace je na pováženou kritická.“

 

Teprve po půlhodinovém snažení zlověstný sykot unikajícího vzduchu utichá a odpařující se kyslík zvedá tlak v kabině. Výškoměr ukazuje neuvěřitelných patnáct a půl tisíce metrů. Balón je v rovnovážném stavu.

 

Odhazují padesát kilo zátěže a stoupají ještě o několik set metrů. Přes úchvatnou podívanou na celý zasněžený hřeben Bavorských a Tyrolských Alp nezapomínají na hlavní poslání letu – tabulky se plní ajn cvaj údaji odečtenými z přístrojů. Roky příprav docházejí své premiéry…

 

„Čeká nás však další nepříjemné odhalení: manévrovací provaz ovládající ventil nefunguje… To znamená, že nemůžeme vypustit část plynu a tedy ani sestupovat. Ještě se pokoušíme otevřít záklopku sami: pomocí kliky umístěné uvnitř kabiny otáčíme hřídelem, na němž je navinut ovládací provaz; ale provaz se přerve, čímž ztrácíme veškerou možnost manévrování.

 

Stáváme se zajatci stratosféry.“

 

Navíc se opět ozývá syčení unikajícího vzduchu – vazelína protekla koudelí ven. Znovu začíná boj o život. Stratosférické slunce ohřívá gondolu, teplota stále stoupá. Dvacet, třicet, čtyřicet stupňů. Vedro. Šílená žízeň. Pochybnosti…

 

Kolem druhé hodiny po poledni zaznamenávají mírný pokles; tak mírný, že by cesta nazpět trvala tři týdny. Podle Kipfera mají zásobu kyslíku na šest hodin.

 

Osm večer. Výška 12 kilometrů. Na této hranici zahynul před čtyřmi lety kapitán Gray. Kyslíku zbývá na necelou hodinu. Když se odpaří poslední kapka, zapadá konečně slunce a sestup se zrychlí.

 

Deset minut před devátou jsou ve výšce 4020 metrů. Odtrhávají kryty hermeticky utěsněných oken. Vítězí. V půl desáté večer přistávají na úpatí ledovce Groß Gurgel. Velkej chřtán. Během sedmnácti hodin dramatického výstupu dosáhli výšky 15 781 metrů.

 

„Za několik dní potom nás triumfálně vítá Švýcarský æroclub v Curychu; jeho předseda plukovník Messner nám gratuluje a vyjadřuje přání, aby světový výškový rekord, jehož jsme dosáhli, dlouhá léta zůstal nepřekonán. Musím mu však ve své odpovědi odporovat:

 

„Těším se na den, kdy mne budou následovat další stratosférické balóny a dosáhnou ještě větších výšek. Není mým cílem lámat a držet rekordy, ale otevřít novou oblast vědeckému výzkumu a vzduchoplavbě“…“

 

Cíl, jenž má být dosažen v nejbližších letech.

 

Po druhém, ještě úspěšnějším výstupu FNRS o rok později, získá vzduchotěsná kabina definitivně „domovské právo“ v aviatice. Je zahájena stavba hned několika stratosférických balónů: tří v USA (jeden z nich, na velmi vysoké technické úrovni, postaví Piccardův bratr Jean), dva v Rusku, jeden v Polsku.

 

Cesta do výšin je volná. Jsou však jiné, dosud zavřené. A nebyl by to profesor Auguste Piccard, kdyby po jedné z nich nevykročil. Tím spíš, že na jejím začátku už – kdysi – stál…

 

„Brzy nato jsem znovu v duchu proměnil stratosférický balón v podmořský, a znovu jsem zaklepal na dveře belgického Národního fondu vědeckých výzkumů. Moje žádost byla přijata a byly mi povoleny především prostředky na vybavení laboratoře pro výzkum vysokých tlaků.“

 

Předlouhá řada předběžných modelových zkoušek, nekonečné úvahy a výpočty každého detailu. Ve chvíli, kdy je připraven postavit první batyskaf na světě, začíná druhá světová válka bořit vše, co mělo důstojnou a důležitou cenu. Ztrácí možnost pokračovat, ztrácí v ní také znamenitého kolegu Jeana Guillissena.

 

„Koncem roku 1945 jsem se znovu obrátil na Národní fond s žádostí o podporu, abych mohl pokračovat v práci. Fond mi poskytl finanční krytí, avšak s podmínkou, že Belgičan Max Cosyns, kterého jsem si vybral za kolegu, zatímco já jsem švýcarským státním občanem, se bude se mnou podílet naprosto stejným dílem na všech právech i povinnostech celého podnikání.

 

Z hlediska politického bylo takové rozdělení pravomoci jistě nezbytné, v praxi se však fifty–fifty neukázalo zrovna promyšleným tahem. Tak významný podnik vyžaduje jednoho šéfa…“

 

Už první výsledky přesto naznačují optimistickou budoucnost. Rodí se – jak jinak – FNRS 2.

 

Kulovitá gondola, tentokrát z oceli, musí odolat obrovskému tlaku, musí být dokonale vodotěsná, musí mít okna dokonale průhledná a přitom extrémně pevná. Je taková k mání.

 

Plovák – jakýsi „balón“ plněný benzínem – musí mít objem 30 krychlových metrů, musí být rozdělen do šesti válcovitých komor, malé manévrovací nádrže a nádrže se zátěží – železnými broky. Je takový na světě.

 

Dvě mohutné olověné baterie – zdroj elektřiny – musí být natolik mocné, aby „zajistily“ osvětlovací, pohonná i ovládací zařízení. Jsou takové plně funkční.

 

Jinými slovy FNRS 2 musí splňovat všechny, i ty nejnáročnější požadavky, aby dokázal do té doby nemožné. Je takový připraven obstát!

 

15. září 1948, Antverpy. Speciálně upravený nákladní parník Scaldis zvedá kotvy. Směr Dakar a dál k Bao–Vistě. Tam proběhnou první atestace. K čemu přirovnat napětí, jež všichni zúčastnění prožívají? Měsíc nevšedně napjatého očekávání.

 

Zatěžkávací zkouška, první sestup do pouhých pětadvaceti metrů, je plánována na 26. října. Na „palubě“ spolu s Piccardem je biolog Monod. Ohlášeny nejsou žádné komplikace. 3. listopadu, za dramatičtějších okolností, avšak s úspěchem, klesá batyskaf bez posádky do hlubin 1380 metrů. FNRS 2 nezklame.

 

Jeho – už definitivní – přestavba na FNRS 3 probíhá od roku 1950 na základě mezinárodní dohody v loděnicích francouzského námořnictva. Ve třiapadesátém roce dosáhne s posádkou hloubky 2100 metrů, o rok později sestoupí na hranici 4050 metrů… Tou dobou už ale bude na světě i – Trieste.

 

„Začátkem roku 1952 se přihodilo něco zcela nečekaného. Došel dotaz z Terstu, zda bych chtěl jako hlavní inženýr–fyzik řídit stavbu nového batyskafu…“

 

Odmítnout nelze. Další příležitost je víc než lákavá; tím spíš, že je už příležitostí i pro mladého Jacquesa. Italský průmysl, švýcarský kapitál. Nechybějí ani nápady, ani dovednost, ani nadšení. Jediný nepřítel je čas. A ten má být poražen.

 

1. srpen 1953. Na klidné hladině Neapolského zálivu se pohupuje zbrusu nový, technicky podstatně „vyspělejší“ batyskaf Trieste. Deset dní trvá plnění plováku benzínem a další přípravy, pouhých několik minut cesta otce a syna Piccardových na nehluboké dno. Zkouška se těší výsledkem na výbornou.

 

Kdyby dostával batyskaf vysvědčení, Trieste by byl premiantem.

 

26. srpen: tisíc osmdesát metrů. Loď napěchovaná přihlížejícími novináři propukne při návratu Trieste z nedůvěřivého mručení v jásot.

 

30. září: tři tisíce sto padesát metrů. Světový rekord. A hotová senzace. V přístavu jsou oba Piccardové uvítáni admirálskými poctami.

 

Výpravy do neprobádaných hlubin následují jedna za druhou, úspěch stíhá úspěch. Batyskaf – stejně jako stratosférický balón – plně prokazuje svou životaschopnost. A pak je tu…

 

23. leden 1960: deset tisíc devět set šestnáct metrů. Ano, největší mořská hlubina, jedno z posledních „bílých míst“ naší zaneřáděné planety. Dosahuje jí Jacques. Šestasedmdesátiletý Auguste Piccard očekává jeho návrat na palubě doprovodné lodi; ve skutečnosti je ale s ním…

 

Zemře po dvou letech – 25. března 1962. Jako nemnozí jemu podobní neodejde však z tohoto světa nikdy zapomenut.

 

„Vědec – ať už fyzik, chemik či oceánograf – hledá nejprve z čistě badatelské vášně, a otevře-li se před ním dosud neprobádaná oblast na zemi, v podzemí, v atmosféře nebo v oceánech, najde-li nový jev nebo novou látku, jeho pohled se nese do budoucna. Tím, že jsem zkonstruoval plavidlo schopné plavby v mořských hlubinách, uspokojil jsem svou badatelskou vášeň a doufám, že jsem tím pootevřel dveře oceánografii.“

 

 

 

 

BEASTIE BOYS: „ALIVE“ (NAŽIVU)

 

Máme rýmy na výběr v širokánském výběru

mám pro vás bonbóny, slupněte je jako malinu

lidé na večírku křičí „ano, ano, to je pravda“

protože mám srací ovládání na svůj bidet

A-D-R-O-C-K

používám mikrofon jako Picasso jíl

odstraňuji z toho skvrny pryč

pozdravuju Bambaatu a Jazzy Jay

hraju s mikrofonem odsud do Bombaje

dělám pro to všechno maximum a říkám: ať se stane, co má přijít

protože všichni musí platit za své půjčky

dívám se šikmo jako známý Pele (fotbalová legenda)

daří se mi jako Alimu

jsem tak znechucený rasismem v dnešní době

je čas o tom mluvit a neobracet se zády

udělat paprsky slunce, když je zamračeno a vládne šedivost

 

Ponoř se, ponoř se, potop se do hlubin společnosti

uvolni svůj zacpaný sluch a opláchni si oči

jestli se učíš milovat, určitě potkáš překvapení

mohlo by být hezké, když jsi akční

 

Dodávám tranzové rýmy do fungl nové výše

svítím na mikrofon jako UltraBrite

vytvořil jsem monstrum s rýmy, které píšu

kozle metal rapu, řekni mi dobrou noc

a teď je tu něco, co se nemusí líbit všem

můj DJ se jmenuje Mix Master Mike

je to velká škoda, že lidi na sebe musíte jen prudit

ale mohl bych tomu rozumět, u něj to zní tak hezky

čtu ti zprávy, protože jsem Country Mike

používám mikrofon jako Shazam šponovky

pokouším zůstat čistý před nenávistí a zlobou

tak si uchovávám tichou mysl jako ticho noci

s kým chcete vlastně ve světě bojovat?

měli bychom se sjednotit proti systému

homofobie není správná

jestli se učíš milovat, pak budeš milovat život

 

Ponoř se, ponoř se, potop se do hlubin společnosti

uvolni svůj zacpaný sluch a opláchni si oči

jestli se učíš milovat, určitě potkáš překvapení

mohlo by být hezké, když jsi akční

 

Můžeš zamíchat čísla, ale fakta jsou fakta

existuje tolik bilionářů, zatímco mnoho lidí dře nouzi

tak před bídou se rozhodnete obrátit

tak pojďte lidi na večírek a rozdělte si své hromady

teďka přejdu k jádru věci

tančete tanec Biz Mark a záhon zelí

snažíš se otočit klíčem, ale zlomil se ti zámek

potají se hrabeš v mých souborech, abys čórnul nějaké rýmy

rád bych mluvil o dani z příjmu

já nechci napomáhat stavět bomby a to je fakt

nejsou peníze na zdravotnictví, v čem je potíž?

člověk tě uzamknul bez klíče v zámku

Mike a Adam stojí tady za mnou

vy přinášíte mikrofony a my přineseme rap

zapni aparaturu a ozvuč si svou boudu

já nekouřím trávu a nesnesu crack

 

Ponoř se, ponoř se, potop se do hlubin společnosti

uvolni svůj zacpaný sluch a opláchni si oči

jestli se učíš milovat, určitě potkáš překvapení

mohlo by být hezké, když jsi akční

 

 

IN A WORLD GONE MAD (VE SVĚTĚ, KTERÝ JE PODLÝ A KRETÉNSKÝ)

 

Ve světě, který zešílel, je těžké správně přemýšlet

tolik násilí, nenávisti a zlostné vůle

zabíjení pokračuje celý den a noc

v příslušný čas bojujeme nenásilný boj

 

Zrcadla, kouřové clony a lži

já nepohrdám politiky, ale jejich činy

ty a Saddám byste toho měli nechat nejdřív

s kokainem a Courvoisier

ale stavíš víc bomb, čím tím víc si připadáš statečný

jak tvoje krize ve středním věku odhaluje válku

všechno chceš mít pod kontrolou

teď zadrž tu osu zla mimo její působnost

občanský zákoník číslo 2080

politici jsou pochybní

tak se lidi chraňte, protože si myslím, že hulí až moc crack

nepochybuji, že to tak vypadá, když se tak chovají

 

Ve světě, který zešílel, je těžké správně přemýšlet

tolik násilí, nenávisti a zlostné vůle

zabíjení pokračuje celý den a noc

v příslušný čas bojujeme nenásilný boj

 

Nejdříve „válka na terorismus“ a teď válka na Irák

dosahujeme bodu, kdy se nemůžeme vrátit

zbavme se zbraní a zbavme se bomb

a zastavme společné příspěvky, na které se oni spoléhají

budu dřímat u tvých projevů, až začnu nahlas chrápat

protože neponesu zbraně na ropnou válku 

As-Salamu alajkum, wa alajkum as salam

mír pro Střední východ, mír Islámu

nevykládejte si nás špatně, že milujeme Ameriku

není žádný důvod být hysterický

oni nám mažou kolem pusy med

nejsme oplatky, tohle nás nebaví

 

Ve světě, který zešílel, je těžké správně přemýšlet

tolik násilí, nenávisti a zlostné vůle

zabíjení pokračuje celý den a noc

v příslušný čas bojujeme nenásilný boj

 

Kolik lidí musí být zabito,

aby se naplnily kapsy ropným rodinám?

Kolik ropných rodin bude zabito?

Ani jediná, tak jaký to má význam?

 

Je čas razit cestu a snížit intenzitu

zbavte se zbraní hromadného ničení a nenávisti

říkám si, cože to provádí Bílý dům?

Ale ne! Říkám si, co nám to sakra zas upekli??!!!!???!!

já nejsem pro Bushe a nejsem ani pro Saddáma

potřebujeme, aby ti hlupáci zůstali v klidu

Georgi Bushi, vypadáš jako Zoolander

pokoušíš se vystupovat drsně před kamerou

copak jedu na bláznivých pilulkách? Musíme to zastavit

dej ty ruce pryč od peněženky mojí babičky

potřebujeme zdravotnictví víc, než jít do války

myslíš si, že je to demokracie, za kterou bojujeme?

 

Ve světě, který zešílel, je těžké správně přemýšlet

tolik násilí, nenávisti a zlostné vůle

zabíjení pokračuje celý den a noc

v příslušný čas bojujeme nenásilný boj

 

 

„Cítili jsme, že bylo zapotřebí komentovat situaci, do které se teď dostaly Spojené státy. Válka v Iráku nevyřeší naše problémy. Může přinést pouze smrt mnoha nevinným obětem a americkým jednotkám. Jestli skutečně usilujeme o bezpečnost, potřebujeme budovat přátelství a nepokoušet se o tyranizování zbytku světa.“

MCA

 

„Když jsme byli spolu, psali jsme písně a natáčeli je, měli jsme pocit, že by bylo nezodpovědné nevystoupit proti tomu, co se odehrává ve světě, zatímco události stále pokračují. Nedávalo nám smysl čekat s vydáním této písně do doby, než dokončíme celé album To the 5 boroughs“.

Mike D

 

„Tato píseň není výpovědí proti Americe a pro Saddáma. Je to výpověď proti neoprávněné válce.“

Ad-Rock

 

 

 

IAM: LE FEU (HOŘÍ)

 

Do zákulisí, tady vrcholí napětí

jsou tu jen lidi ze skupiny, 7 bylo jejich jméno

s velikou zátěží na jejich bedrech

jako ponorka Jacquese Cousteau

relaxuj kámo, Chille, nedělej takovej rámus, bože ano

je půlnoc, čas jít hulit mikrofon

se všemi novými lidmi, všechny nové skladby

jsou nažhaveni na show, líbí se mi, když davy jásají oh!

teď jsme tady a všechno na parketu hoří

dvě minuty, všichni jsou připraveni

slovní vyjádření a dva sudy petroleje

hodíme je na lidi, co tančí

a pak doprovázejí texty, je tu též crossfader

S.7.7.0. bombarďák je v ohni

plamen šlehá v těle tanečníků

přichází to do sálu, vlní se tance a zpívají sborem

 

Tuhle noc vás podpálíme

takoví jsme my, lidi z Marseille

tuhle noc vás podpálíme

takoví jsme my, lidi z Marseille

tuhle noc vás podpálíme

takoví jsme my, lidi z Marseille

 

Přijeli jsme sem ani ne během jednoho dne

naše kufry nepocházejí z jednoho jediného turné

zítra vám budu vyprávět svůj příběh

a výlet nebude krátkej, to mi můžete věřit

je mnoho písní, co jsme složili a upravili

inspirující silné verše a haldy popsaného papíru

a trvalo nám hodiny, abychom je vylepšili

aniž bychom věděli, jestli zafungují

a všechny ty kilometry jsme urazili

Mojžíši buď s námi, on se nikdy nechodil jen procházet

skončili jsme brzy ráno, všichni čerství

přijeli jsme večer se špacírkou a pár drobnostmi

stalo se to zas a zas a často na benzínce

měli na rtech úsměv, když nás zahlédli

že jedeme na koncert na druhý konec Francie

měli jsme dojem, že nastal čas stěhování krav a koní

všechny tyhle štace s přesným cílem

a to ukázat se na pódiu, abychom viděli, jestli

roste teplota a lidi v davu šílí

jedeme dělat co? podpálit jeviště

 

Tuhle noc vás podpálíme

takoví jsme my, lidi z Marseille

tuhle noc vás podpálíme

takoví jsme my, lidi z Marseille

tuhle noc vás podpálíme

takoví jsme my, lidi z Marseille

 

Ne! ty krvavej bastarde…

 

Zvedněte ruce nad hlavu, jestli se cítíte dobře

respektujte přistěhovalce a všechno bude fajn

podívejte na řízek, lidi mají hlad

přicházíme dnes jen tak, jsme mezi vámi na jevišti

používáme sílu slova, ne obscénní pózy tance

skákejte, jestli chcete, křičte, jestli můžete

zapálíme vás! Zapálíme vás! Já chci vidět holky

z prava, z leva si je prohlížet

ano jsi překrásná, hasta la vista señorita

IAM jsou tu, aby podpálili noc

chceš si vydělat? Najdi si práci, miláčku

Bože, zdá se mi to, nebo nezdá?

dej mi sílu, abych mohl všechno podpálit

v očích publika

očekávám tu vlnu zkázy

dej mi možnost slyšet

IAM jsou v baráku” řeknu vám, jestli

víte, že jsme na živáku

u vás ve městě, píšu rychle číslo 18

 

Horkokrevná šňůra mikrofonu, který mi dělá závrať

popletl mi nohy a upadl jsem

nehledě na to je všechno fajn a všichni mají síly až až

nehledě na nějaké zmatky našeho Papina scratchingu

dav jásá a tleská

dáme další píseň a zareagují oooh ooh

Akhenatone, myslíš, že jsou připraveni?

Yeah, myslím, že jo, udělej to, chlape

po mé pravici, jste připraveni na první vlnu?

YEAH!!

po mé levici, jste připraveni zabít se na zpívaném refrénu?

YEAH!!

žádný problém, to nás ještě zlepší

ah ah! rozjede se to, žádná dřina

zaručujeme vám pořádnej hukot na hodinu nebo na dvě

dnešní večer vás všechny podpálíme

tak co bude dnešní večer lidičky?

 

Tuhle noc vás podpálíme

takoví jsme my, lidi z Marseille

tuhle noc vás podpálíme

takoví jsme my, lidi z Marseille

tuhle noc vás podpálíme

takoví jsme my, lidi z Marseille

 

Hoří, honem, zavolejte hasiče

 

 

 



Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + jedna ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter