SLUNCE & LUNA

Dvě Světla, Král s Královnou, dva neoddělitelné póly lidského Já. Odvěké napětí mezi dnem a nocí, akcí a reakcí, Já vyzařujícím do světa a Já odrážejícím svět.

Snad neexistuje bájesloví, které by tento pár neznalo a nevykládalo ho ve vzájemném vztahu. Vždy jde o mužský a ženský motiv. V naprosté většině mýtů – především ve všech evropských s výjimkou germánských – patří Slunci mužská a Luně ženská tvář. Ti dva jsou manželé, milenci nebo sourozenci. V důvěrně lidském antickém panteonu vystupují jako bratr a sestra, Hélios a Seléné.

Nejznámější héliovský mýtus je varovný příběh jeho syna Faethóna. Kamarádi hocha urazili, když vzali v pochybnost jeho božský původ. Syn žádal po otci důkaz. Hélios nerozvážně přísahal při vodách Styxu, že mu splní každé přání, a už nemohl vzít slovo zpět. Faethón zatoužil řídit sluneční vůz nebem. Otec věděl, že ho posílá na smrt, ale nedokázal mu vymluvit pyšný plán. Faethón nezvládl plamenné oře, zřítil se na zem a způsobil požár, při němž svět lidí i bohů málem zanikl.

Selénin mýtus je romantičtější. Zamilovala se do pouhého smrtelníka, půvabného chlapce Endymióna. Zeus na něj neseslal smrt, ale hluboký spánek. Smutná Seléné spícího laská, těší se jeho krásou a líbá ho na zavřená víčka. V jedné verzi mýtu se hoch neprobouzí, v té soucitnější se vzbudí aspoň občas a v další dokonce má se Seléné řadu dcer.

V alchymii jsou ti dva vrcholem hodnot. Získat Slunce a Lunu, to jest zlato a stříbro, znamená v alchymistické theurgii zbavit nižší kovy jejich nečistot a slabin a dovést je do stavu plnosti a ušlechtilosti.

Slunce a Lunu nelze chápat odděleně. Tvoří jednotu Já, které se vyhraňuje z amorfní univerzality, a Já, které s ní asimiluje. Sluncem se bytost stává sama sebou, gravituje k vlastnímu neopakovatelnému jádru. Lunou hledá vztah k Ne-Já a noří se do bytí druhých. Slunce je jedinečnost, Luna je sjednocení. Slunce je velká Já a Luna odraz nemenšího Ty.

Slunce, pralátka naší osobnosti, září jasným světlem v našem sebevědomí. Luna, přadlena naší vztahovosti, zažíhá bledým přísvitem i skrýš podvědomí, ten kraj plný přeludů a stínů. Slunce je čin a jasně vyjádřený výraz. Luna je reflexe a pocit. Slunce je zdroj síly, Já uvnitř já, střed středu a dar svobodné vůle. Luna je bytí v sounáležitosti, patření někomu a někam, to Já, které nabývá smyslu teprve v účasti.

Ať jsme mužem či ženou, Slunce je On a Luna Ona v nás. Všechny archetypální obrazy Slunce jsou královské a bohatýrské. Prolínají se v nich plodné i ničivé aspekty moci. Slunce je hrdina a vládce, otcovský symbol všemohoucnosti.

Luna je Velká matka. Je útěšná i nebezpečná. Je něžná jak menuet a budí pověrečnou hrůzu. Má ochrannou i pohlcující moc závislosti. Je to kouzelnice. Všechna lunární božstva jsou magická. S tvorbou Depeche Mode mám spojenou vibračně magnetickou magickou úpravu L.A. Lunar Mix na pecku „Waiting for the Night“ ♪ incognito charm 2…

Luna je prvek vodní a panuje v neurčitých, vágně vymezených pláních subjektivity. Myšlenky tu ještě nenabyly pevných tvarů, nepravidelné vibrace dojmů prochvívají mlhou, v níž nic nelze přesně definovat ani zachytit. Lunární gramatika a syntax jsou volné jako řeč primitivů a snů. Jevy k sobě tíhnou podrobnostmi a náhodami, jednou tak a podruhé zas jinak, nespoutané řádem a šálivé ve svém čeření. Slunce určuje, konkretizuje a integruje. Jeho logika ví, měsíční intuice tuší. Slunce říká: ano ano, ne ne. Luna šeptá: Kdoví… možná… snad…

To, co plodí Slunce, to je jisté. Všechno lunární je nejisté. Čáry, mámení a věštby jsou rodu lunárního. Luna je launa–rozmar, vrtoch. Lunatici ztratili opornou pevnost Slunce. V Lunu lze doufat, ale spoléhat na ni nelze. Luna je náladová eskamotérka.

Proměny Luny v kruhu úplňků a novů jsou základem měření času a připomínají nám věčnou obnovu života. Rytmus vzniků a zániků pojí minulost s budoucností a okamžik s věčností. K výbavě lunárních bohyň patří vřeteno a nitě: to ony předou náš osud, tu zašmodrchanou změť vzestupů a pádů. Luna je lůno, paměť, zrcadlo.

Moudrost instinktů – to dědictví po Matce minulosti – nás chrání silnou vrstvou sebezáchovných reakcí. Je to zkušenost, kterou za nás zkusili jiní. I my něco zkusíme a pošleme to dalším – a Luna, jímka odraženého světla, to vstřebá a zachová. Jsou jemné signály, které vycítí dřív než zářivý intelekt Slunce. Ale mýlívá se. Cit ji svádí z cesty a ona tone v domněnkách a iluzích.

O čem mluví mýtus o Faethónovi? Faethón je jedno z jmen Héliových, otec i syn tvoří dvojklannou jednotu solárního symbolu. – Božský potomek chtěl vyniknout nad ostatními, chtěl se chlubit mocí, která patřila otci, a v obrazném i prostorovém smyslu se vyvýšil nad celý svět. Musel skončit debaklem a zhoubou. V tom je riziko slunečních dětí. Příliš sebejisté, arogantní Já se cítí rovno bohům, vznese se do závratných výšek a shoří v jejich plamenech.

Lunární mýtus je jiný. Je to příběh touhy po sblížení, kterou lze velmi těžko naplnit. Spící milenec je sám půvab, ale do vztahu s ním nelze vstoupit. Mihotá skutečnem i neskutečnem, je tu a přesto tu není, je živým tělem i netělesným snem. Dokáže-li ho Luna vzbudit, miluje se s ním a dá mu děti. Je šťastná, i když blízkost trvá chvíli a je jen krátkou lhůtou v proudech pomíjivosti. – Přesně tak v nás Luna vznáší svůj nárok: umět vzbudit toho Druhého, tu Druhou, dokázat probudit své Ty. Pak je životodárná a dobrá. Jinak tone v pouhých fantaziích, cit se odráží sám v sobě a bloudí ve vlastních odlescích.

Příliš Slunce je příliš ohně. Sršící vitalita brání druhým přistoupit blíž, děsivá přitažlivost silného Já strhává všechno k sobě a nedopřává pohodový poklid společného prostoru. Je-li Slunce slabé, tvorům se nedostává síly. Zkřehlé výhonky krní, vládne zimničný třas nejistoty a símě nikdy nedozraje v plod.

K ziskům Luny patří důvěrnost spolubytí, emfatický dar a soucit, k jejím riskům blouznivost a bláznivost. Jako každý princip vodní připomíná Luna vláhu: je-li jí málo, cit zaschne, vysychá dojetí a něha. Je-li jí moc, povodeň podemele kořen a cit unáší bezvládnou bytost bůhvíkam.

Nejvyšší dar Slunce je sebe si vědomá svoboda. Já se povzneslo nad nerozlišenost živé hmoty, získalo jistou nezávislost a vzalo na sebe břímě odpovědnosti. Je královské a héroické. Je právem na život a vůlí realizovat se. Jen občas se v sebepřecenivé pýše vznese příliš, shoří a zřítí se.

Svítí v nás oko dne i oko noci. Slunce je Logos, Luna Psýché, a jejich vztah je nejcitlivější míra rovnováhy v člověku. Ten, kdo umí čerpat z obou – ze sebe sama i ze vztahu k druhým, z oslnivé bdělosti i svěžího přísvitu snění – ten umí brát i dávat z nejširšího spektra života.

*

Život, oprátka a naprostá většina knih má jenom jeden konec. Příslovečná „každá hůl“ a tato kniha však má konce dva. Hůl proto, protože přísloví moudře ví, že na všechno lze hledět tak i onak. Kniha proto, že i my jsme na ni byli dva.

Zde, na místě setkání, s díky přijímám květinu a podávám svému spoluautorovi jablko. Není to jablko sváru, kdepak! Tento spoluautor není rozpolcený uzlíček nervů! Jeho půle ukazují, že skutečnost má vždycky dvojí tvář. Jednu abstraktní, stvořenou z hypotéz a pojmů – a druhou živou a jedinečnou, s jádřincem plným nespočetných možností. Tak i my, zrozeni v přísných souřadnicích kosmu, se jim nemůžeme zcela vymknout. A přitom jsme živí, neopakovatelní a tvůrčí a rodí se v nás jádra příští svobody.

Než se rozloučím, dovolte přibalit jednu poťouchlou orientální průpovídku. Zní:

„Chceš mít ve všem jasno? Poraď se s mudrcem!

Chceš mít ve všem zmatek? Poraď se se dvěma mudrci!“

1.4.1991 tedy na apríla 16.00 letního času a Depeche Mode tehdy zrovna vyfešákovali L.A. Lunar Mix…

http://www.youtube.com/watch?v=K5Olr1NN9MQ

Depeche Mode – waiting for the night L A LUNAR MIX KROQ radio station

BÝK   

Lhůta cca. 21.4. – 20.5.   vládce: Venuše  a živel: země

V husté teplé těžké hlíně

leží klín a úl

A v tom úle a v tom klíně

prostírá se stůl

V čele stolu kněžna celá

samý drahý skvost

Ztěžka sklápí víkem těla

Adamovu kost

Trochu se jí točí hlava

jak se točí svět

Od kořene stoupá láva

míza krev a med

Nová inspirace už je zde. Jiskra vzniku letí světem, viditelná všem, kdo vidí nově. Teď je třeba ji uskutečnit tady a teď, v plné realitě. To je úkol Býka. Býk je první uskutečnění.

To, co bylo jen nápadem, se v Býku stává tělem. Co bylo výšlehem ze tmy, dostává konkrétní tvar. Býk obaluje čirou možnost hmotou, buduje pevné formy a zajišťuje přežití.

Z prázdna se noří Matka země, Mater – Materia prima všeho stvoření. Býk je znamení zemské a představuje náš fyzický svět. Byl-li Beran ohnivým semenem budoucnosti, je Býk kořen přítomnosti, mocně zapuštěný do hlíny.

Člověk–Býk je jiný nežli Beran, protože jeho místo na spirále vývoje je dál. Bude mít jiný úkol. I on na svou uskutečnitelskou práci potřebuje plno vůle. Proto i on dostal rohy, ale jinou vůli než tu beranskou.

Býk je pomalejší, vytrvalejší a houževnatější. Má tvrdou hlavu na mohutné šíji, uvyklé na těžký náklad. Má sílu tahouna a vitalitu rváče. Nevznáší se, chodí po zemi.

Jako všichni reprezentanti živlu země je to člověk pozemský. Dobrý býk má vlídnou vůni rodné hroudy a je z lidí, jimž se říká zemití. Má zdravý selský rozum a umí vzít za věc. Postará se o to, co je třeba, a je neúchylně poctivý.

Špatný Býk není zemitý, ale přízemní. To je hmotař nejhrubšího zrna, pro nějž je život zbožně tržní směnou a nezvedne zrak nad nízký obzor zisku. Dobrý Býk je tvůrce hmotného bohatství světa, špatný Býk pouze jeho konzument (křečkové a sysli…).

Vládne zde Venuše–Afrodité, paní krásy, lásky a smyslové radosti. Býkům vděčíme za mnoho radosti i krásy, za chléb i za záhon růží, za mistrně vykroužený džbán i za obraz. Z jejich řad vycházejí malíři a architekti, ale i rolníci, pekaři a krejčí – všichni, kdo obrazně i věcně berou hmotu do svých rukou, aby se v tomto světě vůbec dalo žít.

Býk mívá sílu jednoduchosti. To není otázka intelektu. V Býku jako kdykoli jindy se rodí prosťáčci i géniové, ale i býčí génius bývá „jednoho ducha“, je veden plodnou silou prostoty.

Býkovo srdce tíhne k jednoznačnosti. Když miluje, tedy miluje. Když nenávidí, tak nenávidí. Nic mezi. Žádný polotón, šerosvit a rafinované hry citů. Když už, tak už! Štěstí sálá, steskem pukne skála. A když se Býk hněvá, radši mu uhněte z cesty. To se i klidný tahoun mění v zuřivého býka arény.

Podobně býčí rozum chápe problémy. Vidí je v celku, ne roztříštěné do detailů, v úderně jasném reliéfu a ne v matoucí vnitřní jemnosti. Pro Býka je všechno tak či naopak. Někdy je přesný. Nedá se splést jalovými žvásty a jde otázce přímo na kořen. Jindy dělá chyby. V touze po kompaktní pravdě téma zjednoduší a nepostřehne rozpor skrytý pod povrchem.

Co však potřebuje nejvíc? Být si jist. Má-li svou jistotu, je takřka neporazitelný. Jak pohádkový obr čerpá sílu z Matky země. Potřebuje dotek reality – jako nevěřící Tomáš musí do rány vložit prst. Jeho slabinou jsou pochybnosti. Všude tam, kde nelze říct ano či ne, kde děsná nejasnost světa bloudí v paradoxech a na žádné absolutno není spoleh, tam Býk slábne v kolenou. Ztrácí půdu pod nohama, neví čemu věřit. Obr je hříčkou větru jako padající list.

Dobrý Býk je otevřený člověk, špatný Býk je nehorázný hulvát. Ale oba stojí k nepříteli čelem, neintrikují a nevrážejí do zad nůž. Na život s dvojí tváří jsou příliš jednolití. Býk je beztaktní či přímý, ale neumí být diplomat.

Nejtrapnější forma Býka je konzumní primitiv. Nad jeho oponou je napsáno „Já sobě“, musí mít vždycky pravdu a užívá svou přímost jako jeskynní mužík kyj.

Ušlechtilý Býk je solí země. Je vroucí a ryzí, spolehlivý a čestný. Vlastní silou nadlehčuje naše břímě. Zůstává po něm zlatá linka krásy a jeho náruč nás drží jako pevný štít.

TAK MLUVÍ BÝCI:

Způsob výroby materiálního života podmiňuje sociální, politický a duchovní život vůbec. Bytí lidí není určeno jejich vědomím, naopak, jejich vědomí je určováno bytím. (Karel Marx)

*

Nemáš nekonečné bohatství, má trpělivá, snědá matko prašná země!

Dřeš se, abys naplnila ústa dětí, ale jídla je málo.

Nad tvými výtvory krásy se vznáší slzná mlha.

Vliji své písně do tvého němého srdce a svou lásku do tvé lásky.

Budu tě uctívat prací.

Viděl jsem tvou něžnou tvář a miluji tvůj chmurný prach, Matko Země.

(Rabíndranáth Thákur)

*

Nikdy tedy neříkej jako někteří: Hmota je vyčerpána, hmota je mrtvá. – Až do posledního okamžiku všech věků hmota bude mladá, bující, jiskřivá a nová pro každého, kdo chce.

Jak krásný je Duch, když vstoupá vzhůru, ozdoben bohatstvím Země!

Koupej se ve hmotě, synu člověka. Ponoř se do ní tam, kde je nejprudší a nejhlubší. Potýkej se s jejím proudem a pij z jejích vln. To ona kdysi kolébala tvoji nevědomost – a ona tě donese až k Bohu!

(Teilhard de Chardin)

KDYŽ JE LILI JAKO MÁTA PEPRNÁ, MÁTE 100% ÚSPĚŠNOST

Král Lásky je pan Přítulný v každé době

ne vždy exceluje, ale vždy stojí při Tobě

chce Tě potěšit, povzbudit, podržet Tě pevně

že Tě chce mít krásnou, obdiv uvnitř a i zevně

Král Lásky je pan Přítulný v každé chvíli

ne vždy určí směr, ale vždy zurčí jako veletoky k cíli

sondy plány sonáty činů v neodkladné spletitosti života

Pierot a dáma si vychvalují svěžest, lehká jako pírko, květ, motýl se mihotá

Nikdy černá, nikdy perná, nikdy chabý protipól

život je jak balón se kterým Antonín Panenka střílel gól... :-)

vždycky jin a vždycky jang vždycky prohánění za cílem

Charlie Chaplin by jí řek, ať si jde vychutnávat let, čilou beztíži s Vesmírem

http://www.youtube.com/watch?v=gHuquXbCYUY

Depeche Mode – World in my eyes ( Holy world mix )

A TATO SONÁTA…

http://www.youtube.com/watch?v=B9ZPoi0ZXzw

♪ 2

Daniel Myer | Depeche Mode in the Mix

Question Of Lust (Livestepper)
Black Celebration (Black Tulip Mix)
Waiting For The Night (Magnetic Field Remix)
In Your Room (Live)
In Chains (Alan Wilder Remix)
The Darkest Star (Monolake Remix)
Stripped (Highland Mix)
Sacred (Kernfusion)
Behind The Wheel (DJ Bong 15Mix)
Get The Balance Right (12" Mix)
Never Let Me Down Again (Split Mix)
Lie To Me (2006 Remastered)
Leave In Silence (Claro Intelecto Remix)
In Chains (Myer Dubmix)