CARLOS JUAN FINLAY

☼    3.12.1833    CAMAGUEY, CUBANA     ۞    20.8.1915   SECRET TOP, CUBA LIBRE

V roce 1880 zahájil geniální neorgán, ale rovnou orkán Lesseps výstavbu zlepšováku pro lodní trasy, pro účastníky dopravního provozu na vlnách panamského průplavu. Tak, abyste mohli proplouvat a neodřít si přitom cennou loďku s majetky. Spojení Středozemního moře s Rudým mu vyneslo peníze a slávu, pokus o rychlospojku vod Atlantiku a Tichého oceánu nemilosrdný krach. Jeho společnost investovala do podniku v Panamě injekci okolo 300 miliónů doláčů, a přesto po osmi letech vykrvácela se ztrátou. Krach měl více důvodů – od rozhazování a úplatkářských afér až po ten hlavní – epidemie. Dvě choroby střídavě i společně kosily tisíce mužů – malárie, úplavice, žlutá zimnice, křeč a průjmy. Nikdo netušil, vo co gou, jak pomoci nešťastným pacientům z jejich bryndy, kteří byli na rozbahněnou šíji mezi dvěma oceány dováženi prakticky jen k tomu, aby zde ztratili jediný a drahocenný život.

*

Žlutá zimnice má s malárií některé společné rysy, nicméně v době výstavby průplavu je od sebe už dokázali lékaři spolehlivě rozpoznat. Američánci, zvláště vojska Spojených států, které o život připravila při koloniálních potyčkách, ji familiárně přezdívali „žlutý Jack“, Španělé jí titulovali vomito negro (černé zvratky jako šiditelovo šidítko; namísto mozku jen trus à la vomito negro). Oba názvy měli své opodstatnění. Nemoc doprovázejí v doprovodu vysoké horečky, žloutenka a zvracení otrávené (černé) krve. Už od první prokázané epidemie žluté zimnice na Yucatánu v roce 1648 se mělo za to, že je nemoc nakažlivá mrcha, leč nikdo nevěděl, jakým způsobem se přenáší. Epidemie střídala epidemii zvláště ve městech, ale i oběti z Panamy měly své předchůdce. V roce 1780 dovedl britský kapitán Horatio Nelson vojenskou expedici ke břehům jezera Nikaragua, aby zabrala nejen je, ale i přilehlá území s cílem vybudovat tu spojnici mezi oceány. Z dvou set chlapíků přežilo útok žluté zimnice jen deset nejtužších kořínků.

Podstatu a přenos choroby se snažilo odhalit spousta lidí. Například troufalý doktor Dre: Nathan Potter z Baltimore (1770–1843) přistoupil k řešení způsobem, o němž víme, že nebyl vhodný, nicméně prokázal při něm velkou statečnost. (Úmrtnost při žluté zimnici bývala až sedmdesátiprocentní.) Je známo i datum, kdy k pokusu došlo – 20. září 1797 si obalil tento Harry Potter medicíny kolem hlavy šátek nasáklý potem umírající zdechliny na žlutou zimnici a spal v něm celou noc, brrrrr. Myslel si, jako mnozí jiní, že chorobu přenášejí výpary nemocných, nikoli paraziti. Když nedosáhl očekávaného výsledku, rozřízl si kůži a vetřel do tohoto místa pot postiženého. Snažil se naočkovat si chorobu z vředu nemocného, ale ani tehdy se nic nestalo.

Francouzský ranhojič J. L. Guyon (prý taktéž kujón) na Martiniku zašel o kousek dál. 18. června 1822 si navlékl za přítomnosti lékaře na poraněné tělo košili nakaženého. Když se nic nedělo, vypil jeho zvratky a nechal se jimi naočkovat. Pokusy opakoval, ale bez výsledku. Dodejme ještě, že Francouzi pod vedením Napoleonova příbuzného LeClerca, doplatili na žlutou zimnici na Antilách ztrátou 25 tisíc vojáků, kteří měli potrestat vzbouřence v Saint Domingu a zahájit kolonizaci ostrovů. Proto zájem o vysvětlení záhadného šíření nemoci, která navíc řádila i v západní Africe. Jedna epidemie mohla šmahem zrušit vojenské úspěchy celého expedičního sboru.

Bylo však zapotřebí jiných pokusů. V Alabamě v roce 1848 napsal dr. Jossiah Not, který dokázal rozlišit a oddělit „žlutého Jacka“ od jiných podobných dalších nemocí, prozíravá slova u noticky, jimž však nikdo nevěnoval patřičnou péči: „Mám důvody předpokládat, že v životě hmyzu existuje v určité formě specifická příčina žluté zimnice.“ Tak tedy parazité v létající formě.

Tehdy bylo Carlosu Finlayovi 15 let a svět musel ještě vyčkat, než tato slova potvrdí.

KRONIKY DOBYVATELŮ

Co víme vlastně o jeho dětství? Narodil se v roce 1833 jako syn skotského lékaře, který se se svou milou, Francouzskou, vydal za štěstěnou na Kubu. „Maminka nevěřila španělským školám a poslala syna za vzděláním k dědečkovi do Rouenu – tam se Carlos nakazil cholerou a těžce onemocněl. Poznal tak na vlastní kůži, co je to epidemie, možná tehdy v něm uzrálo rozhodnutí 007, že se stane lékařem s vybraným servisem, jedničkou v oboru. Vrátil se k rodičům, aby se zotavil. Může to znít paradoxně, že se vracel vědomky do oblasti, kde řádily nákazy a infekce mnohem horší – faktem je, že mu pobyt na ostrově (který má optimální podmínky klimatické) prospíval. Později vystudoval medicínu ve Spojených státech a po návratu na Kubu se usadil v Havaně, kde si vybudoval lékařskou praxi, pryč s bacily už jednou provždy, žádná bakterie není plus!!!

Ze zpráv jeho současníků je patrné, že ho bylo všude plno a lidé ho uznávali „ani ne tak pro lékařské schopnosti, jako pro jeho charakter“. Byl navíc neobyčejně všestranný universál – luštil staré rukopisy, řešil šachové tahy, studoval vysokou matematiku, zajímala ho heraldika, kosmické zápletky a problémy jako Einsteina a stihl ještě sledovat mnoho dalších zajímavostí. Neustále byl namočen do nějakých polemik a vždy musel být u toho účasten, kde se něco důležitého dělo.

Znamenalo to, že byl průměrný lékař? Špatný lékař? Možná tedy, že nebyl vynikajícím praktikem, ale měl značnou šíři hobby a dovedností pod kůží. Byl rozeným vědcem – výzkumníkem. Zabýval se patologií a psal studie o malárii, beri–beri, choleře a podobných svinstvech. Mohl vynechat žlutou zimnici? Logicky nemohl. Vždyť jen v Novém světě bylo v devatenáctém století zaznamenáno 56 velkých epidemií této nakažlivé hrozby, z toho 36 na sever od rovníku.

Nemocí, která měla na svědomí tisíce životů i na Kubě, se začal zabývat už v roce 1857. Začal studiem kronik španělských dobyvatelů (pokládajících se všude na světě nejspíš za domácí obyvatele, proto užívejme termínu dobyvatel) a došel k závěru (mylnému), že domovem žluté fucking zimnice je Mexický záliv, odkud byla nemoc zanesena na Antily. První epidemie na Kubě byla zaznamenána v roce 1649, předtím ji na ostrově nikdo neznal. Finlay se, a to zcela košer, domníval, že choroba byla na ostrov zavlečena z Yucatánu. Nemohl vědět, že nemoc existovala na Novém kontinentě už před Kolumbem Kryštofem (což se potvrdilo relativně nedávno). Je zajímavé, že v jeho pracích se nikde neobjevuje teorie, v pozdější době hodně rozšířená, že nemoc sem byla zavlečena z Afriky, a není nám známo, zda na počátku svého bádání věděl, že žlutá zimnice se nevyskytuje pouze v Americe.

LÉKAŘ KOMÁRŮ A NEBEZPEČNÉ HAVĚTI NA KAŽDÉM METRU

Brzy měl o nemoci vlastní zvláštní teorii: je to vzduch, který vyvolává nákazu, vzduch, který je často alkalický, a proto působí virus žloutenky. To ovšem byla teorie, která mohla sotva koho přesvědčit, i když byla přednesena na půdě vědecké akademie.

Později Finlay od ní upustil. V té době byla známa jediná nemoc přenášená komáry – elefantiáza, což bylo zjištění Angličana Patricka Mansona. Charles A. Laveran zatím marně dokazoval, že malárii způsobují parazité, a článek doktora Alberta Kinga, který z přenosu těchto parazitů jednoznačně vinil komáry (1883), ještě nespatřil světlo světa. A když jej King ve Washingtonu publikoval, nikdo mu nechtěl věřit. Trojice Charles Laveran, Ronald Ross a Giovanni Grassi měla dostat Nobelovu cenu za odhalení šíření malárie až v roce 1902. A přesto přišel Finlay s teorií na svou dobu (a na Ameriku) zcela originální – žlutou zimnici roznášejí komáři – konkrétně samička moskyta, který se původně jmenoval Culex facinatus a o němž dnes víme, že je shodný s africkým Aedes ægypti. Žádal vyhubení komárů, ale nikdo ho nechápal. V roce 1881 přednesl zprávu nazvanou „Hypotetický komár, předpokládaný roznašeč žluté zimnice“ na půdě akademie. Byla přijata se zjevnými rozpaky. Pouze jeden z lékařů, kteří zprávu vyslechli, poznal, že je to pozoruhodná myšlenka. Ostatní ho nechápali a posmívali se mu, jak jen mohli. V Havaně mu ironicky říkali „lékař komárů mezi námi Kubánci“.

Věděl, že musí začít s pokusy. S oněmi pokusy, o nichž se dlouho vědělo, jak jsme již řekli, že jich je nutně zapotřebí, ale nikdo nedokázal říci, kudy by se měly ubírat správně.

12 DNÍ ZPOŽDĚNÉ REAKCE

Představme si Havanu na konci 19. století. Město je sice vzdáleno od míst, kde vlastenci svádějí hrdinné pěstní souboje o nezávislost ostrova na španělské koruně, ale už dávno si nežije ani v klidu, ani v ekonomické milosti a luxusu. Španělský guvernér tuší brzkou zradu, úřady jsou rády, když vůbec něco funguje. Kdo by podporoval bláznivého „lékaře komárů“ a vyhazoval prostředky za jeho pokusy? A tak si Finlay na všechno musí vystačit sám. Vůbec nic mu nebylo platné, že se svou teorií seznámil všechna významná místa v zemi byrokracie. Odpověď zněla – přineste důkazy a potom vám pomůžeme. Když žádal, aby byly zlikvidovány potenciální zdroje nákazy – bažiny, smetiště, odpadní strouhy, odpověď zněla stejně.

Zprávy z Panamy, kde Lesseps selhal, ho znovu podnítily k činnosti. Při veškeré své práci, ať se zdála na první pohled jakkoli roztříštěná, neučesaná, rozžvýkaná od kusadel logiky, postupoval systematicky. Finlay prostudoval celý životní cyklus takového jednoho paňára komára, v němž tušil sadistického paňára s bacily nepřítele – od vajíčka až do dospělosti, popsal utváření sosáku, způsob, jímž komár saje, vliv teploty na jeho aktivitu a mnoho dalších, předtím zcela neznámých rysů jeho života.

Začal s experimenty, jež v lecčems připomínají jeho předchůdce. Nevěděl samozřejmě nic o arbovirech, široké ekologické skupině virů přenášené členovci. Komáři jich přenášejí více než 180 a téměř polovina z tohoto počtu byla zjištěna v posledních desetiletí u bacilů-náchylných lidí. Komáři přenášejí tři čtvrtiny arbovirů u člověka zjištěných. Velká většina nákaz člověka je náhodná. Existují však arboviry, pro něž je člověk pravidelným hostitelem – k nim patří virus žluté zimnice, i když u něj byly objeveny i zvířecí rezervoáry. A protože Finlay arboviry neznal, dopouštěl se při pokusech opakované chyby, přestože jej dělil od úspěchu jen krůček. Zprávy o jeho experimentech se různí – některé popírají, že začal u sebe, jiné to naopak zdůrazňují. Věřme těm druhým, když už máme svědectví o jeho výjimečném charakteru. Kladl si na kůži komáry, kteří předtím poštípali nemocné žlutou zimnicí. Nic se mu však (naštěstí) nestalo. Domníval se, že je vůči nákaze dostatečně nebo statečně odolný, a hledal dobrovolníky sobě rovné. Našli se odvážlivci, ochotní položit život ve jménu vědy a pokroku lidstva. Jiní, určitě neméně stateční, si nechali zaplatit. A znovu žádný výsledek. Nechal sát komáry na lidech, kteří přijeli z Evropy, nemohli být tedy vůči chorobě celkově imunní. Ale ani těm se nic vážného nepřihodilo.

Byl zoufalý, ale nevzdával se. Znovu a znovu pokračoval ve výzkumu Aedes ægypti i v pokusech. Jak blízko byl pravdy? Nevěděl však jednu prkotinu – že virus žluté zimnice se nedá okamžitě přenést na druhého člověčího tvora bodnutím takové nenápadné potvory ve vzduchu. Potřebuje totiž 12 dní k tomu, aby se v těle komára vyvinul, teprve potom je schopen vyvolat problém na kůži člověčí.

DIAGNÓZA – ŽLUTÁ ZIMNICE

Těsně před koncem 19. století vybojovala povstalecká vojska poslední rozhodující střet v konfliktu se Španěly a celý ostrov se těšil na tolik očekávanou svobodu. I vlastenec Finlay. Ale Kuba Kubikula nebo Kubula se neradovala dlouho. Než z ostrova zmizeli poslední španělští vojáci – už po něm dupaly kanady jiné armády – Spojených států, která oficiálně přišla Kubě na pomoc, když už bylo po všem.

19. května 1900 vypukla mezi Američany na Kubě epidemie žluté zimnice. Zdravotní šéf armády Geo M. Sternberg byl velmi znepokojen, ale jednal rychle. Ustanovil komisi, která měla situaci řešit jako řešeto. Řeže to na cucky. Jmenoval do ní Waltera Reeda, Jamese C. Carrolla, Jesse Williama Lazeara a kubánského jističe doktora Aristida Agramonteho. Všichni to byli na slovo vzatí experti a život každého z nich by zasloužil samostatnou expertízu. Jsme však na Kubě, zastavme se tedy na chvilku u Agramonteho. Byl to syn známého povstaleckého generála, který padl v roce 1872. Rodina se potom vystěhovala do Spojených států. V New Yorku vystudoval Aristides medicínský kodex, vzdělával se dále, hlavně v patologii a bakteriologii, až konečně vstoupil jako lékař operující veškeré operace do armády. Ve španělsko–americké válce (ta se neomezila jen na operetní zásah armády USA na Kubě) se osvědčil jako bakteriolog. Poněvadž byl původem Kubánec, poslali ho do rodné země, kde měl bohatou příležitost studovat infekční nemoci. V městě Pinar del Rio vypukla mezi posádkou 800 mužů epidemie, kterou lékařská komora označila za těžkou formu malárie. Agramonte se však domníval, že jde o žlutou zimnici. Přes odpor ostatních lékařů svůj názor hájil a prokázal. Za svůj nekompromisní přístup i pro prokázané znalosti byl jmenován členem komise.

Reed znal dobře Finlayovu teorii o přenosu žluté zimnice komáry, znal ji i Agramonte. Navštívili Finlaye, který dal Američanům nezištně k dispozici výsledky své práce – opět důkaz charakteru muže, který předal své životní dílo těm, kdo se stali novými pány jeho země – bez nároků na slávu i bez malicherných zábran. Vážil si všech expertů v komisi a měl jediný zájem – pomoci lidstvu.

A členové komise, která vešla do dějin, okamžitě pochopili, že mají před sebou výjimečného člověka a své úsilí zaměřili směrem, který jim Finlay udal.

Finlay předal Lazearovi, znalci hmyzu i lazarovi, papír s vajíčky podezřelých komárů, které označil za přenašeče žluté zimnice. Avšak aby se celý problém vyjasnil, bylo záhodno provést pokus na člověku. Bylo by jedině možné, jak uvažovali vědci, nechat pobodat nemocného zaručeně zdravými komáry, a až by se dostatečně napili krve, přenést je na kůži zdravého a čekat, co se dál spustí.

První se přihlásil jako dobrovolník Lazear. Výsledek se však rovnal nulové naměřené hodnotě. Reed však už znal některé z výsledků v boji proti malárii a tak to, co Finlay měl za neúspěch, považoval jen za první kolo – ověřili si, že čerstvě vylíhnutí komáři nikomu neublíží, ačkoliv jsou z nakažených (?) matek, a za druhé, že okamžitý přenos zárodků nemoci z člověka na člověka komáry je vyloučen.

Druhé kolo odzvonil Carroll 27. srpna 1900. Nabídl se k pokusům s komáry, kteří nasáli krev nemocného před dvěma týdny. Za několik dní těžce onemocněl, o diagnóze se nedalo pochybovat. Kritický stav přečkal a zachránil se. Další pokus byl proveden na vojákovi, který se přihlásil dobrovolně. Také on se zachránil.

13. září Lazear úmyslně neodehnal komára, který mu usedl na ruku. Nevěděl určitě, zda je to jeden z nakažených komárů, na něž ho Finlay upozornil. Dal se štípnout a čekal. Za pět dní nákaza propukla, horečka vystoupala na 40 stupňů Celsia. Carroll, sám těžce nemocen, vyšetřoval jeho krev, pátral po parazitech malárie, ale žádné nedohledal. Vyšetřoval dál, až zbyla diagnóza – žlutá zimnice. Nařídil, aby kolegu přenesli na samotku.

Lazear sám poznal velmi dobře závažnost svého onemocnění. Předal Carrollovi všechny své poznámky a sdělil mu, co dosud nezapsal. Nemoc proběhla rychle. Carroll: „Nikdy nezapomenu na neklidný výraz těžce nemocného kolegy, když jsem ho třetího nebo čtvrtého dne viděl už naposledy. Křečovité stahy bránice ukazovaly, že nastane pověstné zvracení krve, a nemocný znal tyto symptomy až příliš podrobně…“ Poslední zápis v chorobo-škrabopise zní: „Smrt našeho hluboce zeleného kolegy nastala večer 25. září.“

*

První depeše o dosažených výsledcích byla zveřejněna již 27. října 1900. O tři měsíce později psal Reed entomologovi Howardovi, poradci skupiny: „Jistě jste už slyšel od generála Sternberga o úplném úspěchu při opakování našich dřívějších pozorování. Teorie o významu komárů pro přenos žluté zimnice už není teorií, ale byla prokázána jako skutečnost.“ Neměnná, bohužel.

Okamžitě bylo přistoupeno k sanitárním pracím. Bahnité louže, žumpy a odpadové jámy ve městech (z toho by se vám pane Žalud taky zvedl žaludek) se polévaly ropou, začala být testována voda, pálily se porosty a tráva, odvodňovaly a vysoušely se bažiny, hubily larvy v líhništích – rozsah těchto prací byl obrovský, gigantický, megapřesný, nemělo by smysl zahrnovat nikoho čísly, zaměřme se raději na výsledek:

Kolem roku 1899 měla Kuba 1 572 000 obyvatel, úmrtnost činila 109 000 lidí. V roce 1902 poklesla úmrtnost na 25 000 osob. Nebyla zlikvidována jen žlutá zimnice, ale značně vymýcena i malárie, tyfus, tetanus, neštovice a jiné šílené kombinace bacilů.

Také James Carroll a Walter Reed zemřeli na následky pokusů prováděných na Kubě. Všichni tři Američané došli po smrti obrovského ocenění a veřejnost Spojených států je považuje za národní chloubu – hrdiny, kteří položili život, jen aby potřeli tu zhoubu. Finlayovo jméno se však z celé záležitosti na dlouhá léta vynechávalo. Nic to nemění na tom, že na Kubě byl vážen a ctěn až do své smrti roku 1915.

Existuje obraz Deana Cornwella „Dobyvatelé žluté zimnice“, zachycující historický okamžik z roku 1900: americká vojenská komise, jejímž úkolem bylo potlačit žlutou zimnici, v přítomnosti Carlose Finlaye a generála Leonarda Wooda (dal impuls k provádění rozsáhlých sanitárních úprav zamořeného obsahu na Kubě) očkuje vojenského dobrovolníka.

Národy na jih od Rio Grande později uctily památku Carlose Juana Finlaye – v den jeho narození 3. prosince – se prosím pěkně slaví na jeho počest Den latinsko–americké medicíny.

http://www.youtube.com/watch?v=o_YpgdGF8lI

Newcleus – Jam On This (Best Of)

01 - Newcleus - Jam On Revenge (The Wikki Wikki Song)
02 - Newcleus - Jam On It
03 - Newcleus - Computer Age (Push The Button)
04 - Newcleus - Auto-Man
05 - Newcleus - Destination Earth (1999)
06 - Newcleus - Space Is The Place
07 - Newcleus - Why
08 - Newcleus - Let's Jam
09 - Newcleus - I Wanna Be A B-Boy
10 - Newcleus - Na Na Beat
11 - Newcleus - Jam On This (1997 Party Mix)

http://www.youtube.com/watch?v=8kr5kQSzdY4

Megamix DMC (X Rated Hip Hop 1988)

http://www.youtube.com/watch?v=2LPkM_PRyI0

De La Soul – „Eye Know“ (The Kiss Mix)

DE LA SOUL: „EYE KNOW“ (OKO TO POZNÁ)

Ahoj holka a vítej v mém světě výrazu, kterej mám zrovna v úmyslu vyložit

nastala éra sedmikrásek a Ty se chystáš dostat na vrchol, tak setři sloupek sportky na tiketu

tohle je hiphopová láska a nezlob se, že Ti poněkud zlehčím Tvé nesnáze na slunci

ale objasni svou slabost, protože tohle je sport jednoho muže a kdo je na to lepší než Plug One (rapper)

teď si o mě nemusíš dělat starost, mačkám jiné kšefty protože už byly vybrány

mrazím systém nálad, těch ve kterých můžeme pokračovat, hned za křovím

zůstaneš se mnou, oko to pozná, ale ne z důvodů všech mých smyslných pokladů

nebo nehledě na fakt, že jsem Posdnuos, ale jen protože oko pozná v oku, miluji Tě více

Asi šoupnu tenhle tanec, abych se představil jako vyvolený k projevu

dovol mi položit ruku na Tvou a zamířit polibek k Tobě na tvář

říkají mi Plug Two (rapper) a přináším Ti od srdce sedmikrásku Tvojí volby

možná bude plná půvabu na povrchu mého hlasu

ostatní samičky, se kterými jsem počítal, jsem všechny ztratil, jako omluvenku za domácí úkol

tentokrát je kouzelné číslo 2, protože je zapotřebí dvojice, abych sváděl

můj osud lásky vystoupal na vrchol, sex je obyčejnou molekulou

v tomto světě lásky, kterou mám pro Tebe, je opravdová (oko pozná v oku, miluji Tě více)

Teď je čas nechat tento verš oslovit, získat cosi zalité v zemi

vezmi mě za ruku a utrhneme sazeničku sedmikrásek za vůni duše (květinu duše)

život začne na zkratce okraje, ber to, že je plný po okraj, překypující

přitiskni se, ohni se, jako Betty Boop, ohřejeme si polívku s písmenky

a budem hláskovat Plug One, pochodem vchod je pořekadlo, když rádia budou hrát

pojď do postele je nálada, zvuk dolby bude pak špica korunovanej

když zapnu jehlu gramce na Tvůj rytmus

já mám dobrou věc v plném swingu, dokazuju to dárkami, slovy nebo dopisy

ale vždy bez těchto tří lidí, božské oko pozná, že mi budeš nablízku, protože oko pozná, že Tě miluji více

To jsem zas já a píseň, kterou posílám, způsobí vše, aby Ti zasáhla srdce

každou chvíli, když se cítíš sama, mohu vyplnit Tvou prázdnotu

můžeme stoupat, až dosáhneme De La nebe a v rotaci zasáhneme první desítku hitů

pak potkáme pana Stuckie a bráchu Pose, šťastnej bude kázat, ať začne veselka

zasažen Amorovým šípem přes nerv štěrbinky G, miláčku, já tvrdím, že jsi báječná a jestli

mě slyšíš, probůh, yeah, Trugoy je připraven na Tvou polohu,

mohli bychom žít v mém domově Plug Two a na Marsu, kde bychom mohli být úplně sami

a složíme píseň nebo dvě, zobrazíme perfektní věci a já zanotuji, jak božské oko pozná, že Tě miluji více

http://www.youtube.com/watch?v=jgC3IRZYRww