Rána bývají chladná díky vyjasnění proč napovídáš plachým laním co je dobré a co zlé
pro koho a po kom ti znenadání přicházívá smutno všechny své cesty pozhasínáváš vracíš rozpaky rannímu chladu zmáčené šaty nočnímu dešti listy stromům a stromy lesu mraky nebi a lidem tváře
jenom barvy malíři nevracejí odchází s nimi
i portréty vkreslené do paměti časem zblednou a zčernobílí rušné ulice zůstanou opuštěné noční hlídači zhasnou v galeriích
všechno lze zasklít a zarámovat krom nepořádku v duši
až dopiješ poslední z laciných vín až setřeš kolečka po sklenicích až sroluješ plátna a básně až poklidíš hlasy a vůně až zamkneš a zhasneš
klíče nech na vrátnici.
|