|
.................a pak se rozhostilo ticho, každý v místnosti si vzal něco ze stolu, a že byla tma, tak brali i to, co nebylo jejich. Ten vysoký si dokonce sbalil pod paži počítač a ta bloncka kávovar, nikdy předtím neukradli ani lžičku, ale teď je nebylo vidět, tak proč si nepřilepšit. Ležela na zemi a nedýchala. Do široka rozevřené oči bloudily tmou a viděly pána s počítačem a paní s kávovarem a chlapíka s vínem a chlebíčky, vnímaly igelitky nacpané k prasknutí a uši slyšely dupot a šustění a padající židle a ..........rozum říkal, že umírá, srdce cítilo strach,smutek,beznaděj a bolest. Rozum napovídal, nevzdávej to, otoč se na bok a zkus zavolat. Srdce si přálo ještě pohladit ty, kteří se o ni báli. Otočila se, nahmatala mobil, vyťukala pin, našla mezinárodní kód v oblíbených a stiskla VOLAT. Rozum splnil svůj úkol. Mobil vyzváněl na čísle 662 14 13 14. Srdce se rozplakalo a unavené usnulo navždy.
Policie dorazila za deset minut, někdo nahodil jistič a světlo ozářilo spoušť v zasedací místnosti. Poházené židle, rozlité skleničky, rozhozené stoly, které ještě před chvílí tvořily úhledné řady s bělostnými ubrusy. Na zemi se válely chlebíčky mezi koláčky, všechno rozdupané a rozmazané po koberci. Do majonézy se vpíjela lidská krev. Tělo leželo na bok a ruka pevně svírala mobil. Ta žena se usmívala, protože naposledy pohladila a protože nebyl nikdo,kdo by jí vyčetl, že se to nedělá. Vyhrála svůj boj, došla nejdál, kam mohla dojít a kdyby nevstala, tak by ji netrefil a mohla dál povídat těm lidem tady, že láska je největší štěstí, které může člověka potkat. Mohla dál vyprávět své pohádky lidem, kteří je chtěli slyšet, lidem, kteří ji tu nechali ležet a ukradli, co se dalo, protože smrt byla pro tentokrát silnější, než láska.
Přiklekl k jejímu tělu a s čela ji hřbetem ruky odsunul pramínek vlasů. Druhým pohybem jí zavřel oči a rozplakal se. Na krku měla zaschlou krev a na koberci ležela kulička ulepená krví. Malinká kulička s písmenky A Š U T I G..............
Prožila krásný život a nemohlo to dopadnout líp. Iluze ji vždycky někdo ukradl jako ten kávovar s počítačem, tajně a bez okolků, tak musela jít jinudy, to dá rozum. A srdce? Srdce zůstalo přece s tebou, Šafránku, protože s tebou je mu nejlíp
|
