Měla si mě
Tam kde neumím přežít
Držela si mě
Nestárnoucí trémou
Podkročila si nenávist
A omdlela
vždy
Když jsem čekal probuzení
Cítil jsem, že
Nemůžu být jediný
Kdo odejde živý ...
Prosakoval
jsem ze stěn
jímal podlahu do ztracena
A mrkal při tleskání
Aby ses smála
Některé rámy
Mají jen tři rohy
Ve kterých
Se
Nejde schovat
Tváře z nich
Opadávají
A signované zátiší
Se klepou zimou
Byla si stejná
ale i
tak jsem
se vracel
Občas mrknul
A tak nějak tušil, že
Se už nepotkáme
Měla si mě
Tam kde neumím přežít
Ale nějak jsem to
Dokázal …
( I když
mi to teď tak nepřipadá )
|