|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Na dotaz, kam jde, odpověděl Jarda: do pr...., nestarej se!
Za chvíli ke mně přišel a povídá: ty moc nemluvíš, to se ví obecně u více lidí, málem ani nepozdravíš, jsi zamyšlený, ale když to tak moc chceš vědět, tak ti to prozradím. Dlouho jsem nad tím váhal a potom jsem došel k závěru, že když nemluvíš, neprozradíš.
Doma jsem se pohádal, máma se mnou nemluví týden, táta deset dní, tak si v lese udělám chatu po vzoru partyzánů, už mám vybrané místo, je to tajné, taková díra v zemi, už jsem ji začal upravovat, osekávám stěny, hlínu zednickou lžící, mám i další nástroje, pracuji potichu, abych nevzbudil pozornost. Vyhloubím otvor dva metry, délka bude dva a půl metru, šířka jenom dva metry, to stačí.
Stluču malý žebřík, střechu zhotovím z větví, nahoru přijde igelit, lůžko udělám z větví a listí, po vzoru indiánů a partyzánů, přidám staré deky, to vím, indiáni je nepoužívali, já jsem modernější.
Televizi a rádio musím teprve promyslet, světlo promyšlené mám. Bude to malá baterka, mám ji tři roky, slouží dobře, je to dárek od bratra, jenom musím přikoupit baterie.
Těším se na první noc. Když bude svítit měsíc a hvězdy, odšoupnu pár větví ze stropu, otevřu pivo, budu se dívat nahoru a myslet na Ni, kvůli které jsem se pohádal s rodiči.
Oslavím tady skromně třicáté narozeniny, koupím pohoštění, pozvu pár kamarádů a ukážu jim obydlí. Když se dovnitř nevejdeme, půjdeme do blízkého údolíčka, rozděláme oheň a budeme přes něj skákat jako Jánošíkovi chlapci.
|
|
|