|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Potkal jsem Maruš a ona praví: vidíš, kdybys mě tenkrát chtěl, mohlo být všechno jinak. Jsi pořád tak hubený, úplná podvýživa. Můj muž, zpočátku jsem ho nechtěla, měl váhu asi jako ty, tak byl ještě horší podvýživa než ty. Teď má - hádej kolik?
- Devadesát kilo.
- Kdepak, hošánku, metrák tam je. Podívej se mi na prsty, vidíš něco?
- Nevidím.
- Podívej se ještě jednou, dívej se dobře.
- Zase nevidím.
- To je proto, že nechápeš mé umění, blázne jeden, můj muž to zpočátku také nechápal, možná to je tím, že podvýživy nechápou, vykrmený lidi chápou. Má řeč prstů i rukou vyjadřuje jednu věc. Udělám takhle, na stole jsou knedlíky, takhle, takhle, na stole je svíčková, takhle, takhle, takhle, vepřoknedlozelo, takhle palce, už je tam polévka, prsty se proplétají, to znamená domácí kuchyně, prsty směřují do stran, žrádlo z celého světa.
- To koukám.
- Vidíš, to všechno jsi mohl mít, kdyby sis nenamluvil sousedku, to je stejná podvýživa jako ty!
|
|
|