a) ve stínu komína

schoulený do stínu komína
topím se v tichu
kouř budov okolních kreslí můj nekuřácký paradox (i do očí)
pššššt! já říkám pšššt!
té dámě odnaproti dohořela svíčka
tak už ji nechá a půjde spát
já vím

rosa
na drátech, jež vodí tramvaje, by ráda větší důležitost
přes Pražský most
lidi si čtou, co slabé světlo jenom dovolí
a přitom rádi sní si něco zcela jiného

prach za komínem do stran nohou jenom tak
a hele Měsíc zase
ruce vystřelil jsem do vesmíru naproti
a ten mi padl do klína a obličeje
více než je zdrávo

b) kolem té ohrady

kolem té ohrady
až za setmění
i trochu strachu
i trochu víc

když lampy schválně svítí o dost míň
se prosmýknu a potom přes dvory až k vašim dveřím
rychle po okapu ( zas trochu klapu
botama o okraj střechy) pak přes ty plechy  k místu kde
scházejí se stíny bosých noh

pak jedna božská a jeden neznaboh výměna slin

pět minut šmajdavého štěstí, a víc než třiadvacet hodin splín

c) jsi ráda sama

slunce když usne navzdory třem kávám v butiku
v hrnečku na okně ti stojí kytka seschlé trávy
myslím si, kolena u brady, že já jsem pro tebe ten pravý
na chvíle vděčné v doživotním dotyku

jsi ráda sama

usychám zkroucený jak do balíku připravená sláma
s výhledem králů v panství podkrovního bytu
někdy jdu na nebe a sním si (lžu si) že

jsi tu

držíš mě za ruku a mlčíš co svět dovolí, (fakt mlčí)
tisíce slov jak noty popadaly na ulici vedle kolejí
nikdo je nechce sbírat, metu ti z vlasů lístky z alejí
které sis přinesla i s trochou rosy na obočí