RUDOLF DIESEL

☼     18.3.1858   PARIS     ♂   29.9.1913  JAKO NEŠŤASTNÍK, UTOPENEC, UTONUL V MOŘI

Jako děcko si prošel hardcore dětstvím a přece se stal harcovníkem pro své okolí. Jeho otec trochu gauner grázl anebo snad trochu fízl razil k dětem zběsilé výchovné metody. Když například Rudolfek v šesti letech rozšrouboval kohoutky od svítiplynu, rozebral všechny hodiny a nechtěl se ke hříchu přiznat dobrovolně, otec ho přivázal za nohu ke stolu a s matkou odcestoval. Po třech dnech se vrátil, pověsil synovi na krk velkou ceduli „jsem kecal, jsem lhář“ a poslal ho do školy zakusit ponížení.

Dieselovi byli Němci, ale žili v Paříži. Trpěla je mlčky v míru, ale když v roce 1870 prušácké armády uhodily na Francii, Dieselova rodina upadla v nemilost nejen úřadů; dostala se ihned do podezření z vyzvědačství a musela prchat do Anglie. Jejich bída se jen zvětšila, a tak poslali ve dvanácti letech Rudolfka do Německa k cizím lidem na zkušenou; zase mu připevnili na krk ceduli, tentokrát se jménem a adresou, a do rukou mu svěřili dopis pro muže, který se ho měl ujmout: „Prosíme, abyste chlapce nijak zbytečně nerozmazloval a nechal ho spát na drátěné matraci!“

Další dopisy následovaly: „Nenechte v žádném případě jít syna do školy!“ Ve škole však poznali jeho mnohem vyšší úroveň znalostí a dovedností, než je tomu v jiných případech obvyklé, a sám rektor mu vydupal stipendium. Když v Mnichově finišoval strojní inženýrství, označili ho za nejlepšího žáka v dějinách tamní techniky.

Když se ještě ve škole dozvěděl, že v parních strojích, jež tehdy hýbaly celoplanetárním průmyslem, devět desetin energie uhlí zůstává ležet ladem, usmyslel si, že vynalezne úspornější motor, který zkvalitní celé hospodářství svou úsporností. „Už tehdy jsem si stanovil svůj osud. Ten cíl mě stále úspěšně pronásledoval. Až se mi to podaří, bude mi jako vězni, který se po dlouhých letech žaláře ocitne na svobodě.“

Třináct let jen bloudil. I tak se stal dobře placeným ředitelem francouzské továrny na lednice. Po nocích však ukrajoval čas pro svůj vysněný vynález. „Musím se odpoutat konečně od těch ničemných ledových strojů. Mám toho už po krk. Došla mi s nimi veškerá trpělivost!“ Do rána rýsoval a pak rysy zase roztrhal, ale věřil: „Dokáži to, co se zdá zhola nemožné.“

Devatenáctého října 1884 vybuchla v továrně nádržka s plynným čpavkem. „To neštěstí se přihodilo přímo pod mou kanceláří, exploze nadzvedla strop ze železných traverz, tedy podlahu mé pracovny, několik dělníků upadlo do bezvědomí.“

Diesela tehdy napadly hned dvě myšlenky najednou. Nabídl německému císaři, že pro jeho armády vynalezne bomby plněné čpavkem nebo jinými plyny, aby snad zacpaly držky jejich nepříteli. Ale císař nepochopil záměr a jen se smál na celé kolo. Diesel se tedy s celou lačností po úspěchu a laškovností pro důkaz obliby u sousedů pustil do konstrukce čpavkového motoru a uvěřil, že právě tenhle stroj spasí svět.

Září 1887: „Můj motor mě neopouští ve dne v noci. Je to k zbláznění, opravdu k zešílení.“ Březen 1888: „Je mi zrovna teď třicet let. Připadám si jako stařec. Dosud jsem nic nevykonal. Ale cítím, že mé síly rostou, doutnají, neztrácím tedy naději… dřu jako mezek.“ Červen 1888: „Věc, na které se snažím uspět, jednou proslaví jméno Diesel široko daleko, na celém světě.“ Rok 1889: „Jsem uštván a déle již nevydržím.“

V norimberském muzeu spatřil Diesel mučicí mašinu: železnou pannu. Uvnitř svého dutého těla měla desítky hřebů; koho do ní zavřeli, toho svými hřeby utýrala k smrti. Tehdy řekl: „Můj motor, to je právě taková železná potvora panna. Ale já ji miluji a toužím po jejím objetí.“ Od té doby jeho rodina nazývala motor „černou milenkou“ otce myšlenky Diesela.

Roku 1890 však milenka zradila. Ukázalo se, že jeho čpavkový motor je nesmysl, který nikdy s ničím nepohne. Musel si to sám přiznat; teď měl chuť si dobrovolně na krk přišpendlit ceduli hlásající „Jsem kecal, jsem lhář“ a ukazovat se lidem. Ale zvedl se a šel zase dál.

Prosinec 1890: „Rozhodl jsem se vydat k cíli docela jinou cestou.“ Nikdy nedokázal vysvětlit, jak od své bludné čpavkové fantazie přešel k zánovnímu řešení. „Vlastně to nevím,“ píše o zrodu svého převratného motoru. „Nevím, jak mě to trklo nahradit čpavek ve válci silně zahřátým vzduchem, pod velkým tlakem do toho vzduchu vstříknout palivo a nechat je rozpínat, aby se co největší množství tepla přeměnilo na sílu. Z obrovské touhy a obrovského počtu variant možností se vyloupla jediná správná myšlenka, která mě naplnila neskutečnou radostí.“

Opět si mohl být Diesel jistý v kramflecích, roku 1891 se svěřuje matce: „Zamýšlený čin už dozrává. Doufám! Mýlit se je lidské, ale teď opět věřím své věci. Dvanáct let plných odříkání jsem pěstoval tuto květinu, teď ji chci utrhnout.“

Roku 1892 se Diesel přestěhoval do Německa a napsal knihu, která měla proklestit jeho motoru cestu ke slávě. Místo toho sklidil jen bouři nevole a posměchu. Ale svou přesvědčivou výmluvností se mu přeci jen dařilo oslovit mecenáše, který si na něj vsadil jako na dostihového outsidera černého koně, jen tak pro hazard. Byl to Krupp. Později se k němu přidaly i Augsburské strojírny, v jejichž montážní hale se pomáhalo motoru na svět.

Desátého srpna 1893 Diesel napsal: „Postavil jsem první prototyp. Byl bych velmi rozladěn, kdyby zas nepotvrdil mou myšlenku. Čerpadlo začalo vstřikovat palivo… ozval se výbuch, exploze roztrhala indikátor, kusy létaly mužům kolem hlavy. Stroj se ale nepoškodil.“

Desátého září 1893 napsal znovu ženě: „Mé srdce je ohnivou sopkou plnou lásky, která prýští a bude na vrcholu tehdy, až ti oznámím, že je můj motor dokončen.“

Sedmnáctého října 1893: „Dokázal běžet celou minutu. Strojník Lindner mlčky smekl.“ Diesel tehdy upaloval domů jako o závod, žena přijela, zatáhl ji s vervou do pokoje, zavřel za sebou – a propukl v křečovitý pláč. Byl přesvědčen, že to má sicher, ale opět se těžce mýlil. Čekaly ho ještě čtyři roky pokusů, bloudění slepými uličkami a beznaděj čtyřikrát podtrhnuta. „Doufám, že aspoň ty, má sladká kočičko, ve mně neztrácíš důvěru, protože jen tvá víra je můj podnětný motor k odvaze, jinak už nic.“

Teprve v květnu 1895 poprvé použil jako paliva petrolej. To byla dějinná chvíle, zrodil se naftový motor. Dieselovo sebevědomí stoupalo. Rok 1896: „Předstihl jsem všechno, co až dosud bylo vykonáno. Mohu prohlásit: jsem první na celé planetě, vedu voj techniků po obou stranách oceánu. Nejsi na to, má ženo, hrdá? Naše budoucnost je movitě určitě za vodou.“ Už pouze hledal křestní jméno pro svůj převratný stroj.

Žena mu odpověděla: „Proč hledáš jméno, když už je tady. Nazvi ho prostě Dieselovým motorem.“

Teprve za další rok, 25. dubna 1897, mohl konečně Diesel oznámit Kruppovi: „Po překonání nezměrných svízelů na pokroku dieselů se podařilo vykoumat krásně a měkce běžící stroj, který předstihuje všechno, co dosud bylo vykonáno.“

Zvěst o převratném stroji se bleskem šířila technickým světem. „Ani bys nevěřila, jaký čarodějný tanec kolem Dieselova stroje je teď všude roztočil.“ Přes noc si však vynálezce nasadil úplně jinou masku. Včera byl ještě posedlý konstruktér, dnes ještě posedlejší podnikatel v kvaltu. „Nejdůležitější vlastností charakteru je energie!“ Rozesílal do světa stohy telegramů, posílal depeše plné slibů, přednášel, řečnil a přesvědčoval ředitele strojíren a akcionáře.

„Jeho slepá víra ve svatou věc najednou všechny strhla jako lavina,“ přiznal jeden z bývalých přemoudřelých chytráků. Ale Dieselový syn to vyslovil jinak: „Otec se rozjel. Chtěl zbohatnout. Říkal si: předveď, Diesele, světu svůj motor. Všechny země jsou teď tvé, rozjeď se tam, abys na nich vydělal pohádkový balík.“

U Kruppa měl poplatky zajištěny. Přeplavil se do Skotska – a uzavřel tam výhodný kontrakt: odtud mířil do Švýcar – a opět držel v ruce papír na statisíce franků. Spěchal dál. Až do Ameriky si za ním přijel pro lukrativní smlouvu milionář Busch. V tu chvíli už byl milionářem i Diesel. Uháněl do Francie a v šíleném tempu napsal ženě stručný vzkaz: „Všechno v pořádku.“

Než stačila odpovědět, už byl v Anglii: „Neděkuji ti, můj zlatý, za ten milión, ale že jsi z nás sňal břímě starostí. Není to všechno jen fata morgana? Lze těžko přivyknout myšlence, že jsme teď zámožní Němci.“

Diesel se pustil do jednání s naftovým císařem Emanuelem Nobelem, synovcem zakladatele slavných cen. Vyhrožoval mu, že se v případě odmítnutí sloučí s americkým petrolejovým princem Rockefellerem. Cítil se pánem situace nad osudy světové ropy. Když se sloučí s Nobelem, utáhne smyčku na krku americkému lišákovi. „Snad se mně, osamělému, nepatrnému muži, podaří to, oč se marně pokoušely všechny vlády dohromady, vyhodit ze sedla Rockefellera. To by bylo děsně zábavné vyzkoušet.“

„Zapamatuj si, má ženo, datum 16. apríla 1898. Dnes jsem se sloučil totiž s petrolejářským bohem a bezedným pracháčem Nobelem. Začínají se psát události, které otřesou světem. Ale jsem duševně zcela vycucnut, nemohu už dál.“

Žena měla strach: „Stal se z tebe úhlavní nepřítel Rockefellerův. To datum si zapamatuji, ale točí se mi z toho hlava. Jsi jako moderní Odysseus, procestoval jsi půl Evropy, ale bojím se, že do přístavu, po němž toužíš, se ti nikdy nepovede doplout.“

Neslyšel. Znova Paříž, znova Londýn. Jednání s londýnským Maximem, který chrlil z pásu nejtěžší britská děla, jej na moment uklidnilo: „V noci jsem spal velmi dobře, od té doby, co jsem načal třetí milión, spím i bez pilulek.“

Diesel nakazil svou horečkou fabrikanty, bankéře i prosté Spořínky, kteří utíkali vybrat svoje vklady ze spořitelních knížek, aby si přisadili na nové světoborné motory. Zapsal si: „Nad lidmi zvítězíš jen tehdy, když využiješ jejich neskrývané vášně.“

V létě 1898 konečně obeznámil Kruppa: „Souhlasím, aby všechny podniky zabývající se mým motorem byly sloučeny v jedinou jednu společnost. Rozhodl jsem se prodat jí veškerá svá práva.“ Diesel vyinkasoval za toto rozhodnutí tři a půl miliónu marek.

Od dokončení prvního stroje uplynul sotva jeden rok. Přes všechen kolotoč, který Diesel od té doby vyvolal, stál za prkny jeho laboratoře jediný motor, který byl funkční. Všechen mumraj smluv a dohod sázel na tuto jedinou železnou pannu. Všechno ostatní byla jen fata morgana.

Ale Rudolf Diesel už na ni 17. září 1898 držel v ruce více než pět a půl miliónu marek. Rozhodl se ji celou zpeněžit. Proč? A kam se vlastně Diesel vytratil? Náhle zmizel. Nikdo o něm neměl zdání. Kde se ukrýval?

V září 1898 Diesel ležel v sanatoriu pro duševně narušené a duševně slabé. Když totiž roku 1897 dokončil svůj první a jediný motor a spustil reklamní pokřik, neprobudil jen chtivé bankéře, ale i vynálezce. Mnozí z nich podali žalobu, že Diesel je podvratný živel podvodníka, protože oni tento motor vynalezli dávno před ním. Diesel byl vláčen zase nechutnou špínou společnosti.

Konkurenty však dokázal chytře umlčet. Hodil jim jak lačně obcházejícím psům pár kostí ze svého miliónového stolu. Sice nezmlkli, ale soudit se dál nemohli.

Jenže vypukla daleko mazanější pohroma. Když všichni ti, kteří zaplatili milióny, začali dychtivě vyrábět první Dieselovy motory; nic na nich hrome nefungovalo. Akcie, jež dosud závratně posilnily, se přes noc zkroutily a zhroutily, spořílci a žalobci začali obléhat Dieselův dům. Chytal se za svou těžce zkoušenou hlavu: „Je to hrozná scheiße česky schíza! Ani jeden motor není k upotřebení. Všechno se kolem mne hroutí!“

S vypětím zbytku sil se Diesel pustil do posledního činu spjatého tak nějak s motorem. Ale byl to čin zbabělého kapitána, který jako krysák první opouští potápějící se skořápku neštěstí a suchého humoru. Rychle odprodal svá práva akciové společnosti. Dostal za ně pět miliónů marek a domníval se, že tím přelstil své partnery. Byl to tragický sebeklam. Kruppové neztratili tak rychle výkonnou hlavu, nebyli zvyklí po prvním nezdařilém výstřelu házet flintu do žita. Místo Diesela si najali stovku levnějších inženýrů a poručili jim, aby kousek po kousku vyléčili dětské neduhy na nehotovém stroji. Za pár let se pozná, kdo koho přelstil.

To už Diesel ležel zhroucený v psychiatrické léčebně. Až po mnoha měsících mu povolili odjet a pokračovat v následné léčbě lidského ducha pod zasněženými vrcholky majestátních Alp.

Teprve po roce se učil znovu chodit mezi lidi ve městě. Začal si však hned velkopansky zařizovat svůj ranč: „Bude to jeden z nejbohatších domů v celém Mnichově, má drahá ženo. Tam bude pozlacený salón, tam obrazárna, tady kulečníkový sál a koncertní respirium.“ V obrovské hale dal zavěsit obrovitánský (nepřehlédnutelný) obraz: svou vlastní podobiznu od nejdražšího malíře v říši. „Tvrdí se o mně, má ženo, ten Diesel, to není vynálezce, to je strašně mazaný lišák.“

Upjal se k daleko vyšším metám než k železným pannám a motorům. Sepsal objemnou bichli o novém společenském řádu – solidarismu. „Je krásné a dobré, má ženo, že jsem vynalezl Dieselův motor. Ale mou nejvyšší zásluhou je, že jsem rozlousknul sociální otázku.“ Tlusté knihy se nesolidárně prodalo sotva několik málo výtisků, asi jako těch od profesora Klause, který není moc profesorem, ale jen žvanilem. Další knihu Diesel napsal o novém (nemotorném nebo s motory spjatém??) náboženství.

Po solidarismu a náboženství se oddal jiné vášni, hazardní hře o milióny. Tím začal poslední, tragický tanec Dona Diesela. Ještě v sanatoriu pro duševně nenormální se k němu prostřednictvím těžkých úplatků vloudil jakýsi kavalírský floutek, který ho přesvědčil, že milióny, stejně jako motory, nesmějí zahálet, ale musejí vydělávat další peníze – na burzách a podobných spekulacích. Teprve později se ukázalo, že to byl podvodný makléř s pozemky. Prodal Dieselovi za obrovské prachy bezcenná smetiště.

V té době se Kruppovým inženýrům povedlo Dieselův motor vylepšit. Akcionáři začali vydělávat horentní sumy, víc, než kdysi zainvestovali. Ale Diesel už do toho nesměl ceknout ani slovo. Svět poznával, že jeho motor je jeden z nejdokonalejších strojů, jaké kdy lidský důvtip dovedl vymyslet pane Rudolfe. Tvůrce však klesal v hitparádě dní na dno. Nikdo to netušil. Předstíral velkopanský přepych, v zoufalství si od blízkého kamaráda vypůjčil veliké peníze.

Na jaře 1913 odjel se ženou na Sicílii. Poslal odtud psaníčko: „Jen v náručí kouzelné přírody čerpám zapomenutí na hnusný životní souboj.“ Vrátili se v létě. „Jsem už starý. Odnaučil jsem se doufat.“ Čtrnáctého září napsal: „Jsem docela sám doma. Je to strašné, když člověk má moc dlouhé roupy. Připadám si jako živá mrtvolka v ohromném mauzoleu.“

A to už nadešel večer 29. září 1913. Rudolf Diesel nastoupil v Antverpách na loď do Anglie, pozvali ho jako čestného hosta k otevření nové fabriky na Dieselovy motory. Když přicházela noc, rozloučil se na palubě se známými. K cíli už nedojel. Uprostřed noční tmy, uprostřed moře zmizela jeho existence. Ráno po něm našli u palubního zábradlí povalovat se kabát.

Po dvanácti dnech spatřili rybáři plout v bouři na vlnách utopence. Hákem si ho přitáhli, z kapes mu vybrali kudlu a pár mincí. Byl to Dieselův nůž. Mrtvého hodili nazpět do vln.

Utopenci se na palubu nepřijímají.

IAM: JE NE PEUX PLUS VOIR PERSONNE EN HARLEY DAVIDSON

(NESNESU SE KOUKAT NA MAJITELE V HARLEY DAVIDSONU)

{Shurik´n:}

Rovnou z pyramidy jedna nová analýza

odlišná od té, co je založená na obvyklé stupiditě

já si pamatuju, jak před 4 lety

každý pociťoval extra vášeň z nákladních aut

značky Texanes a Levi´s byly povinností

Rays Bans na tvým nose a skvělé velké bundy (bombery)

třídenní vousy jako má George Michael

helmu držíš v rukou, aby si mohl každý prohlídnout tvou hezkou tvář

všechno bylo fajn, holky tohle přitahovalo

ale pak jednoho dne přišel Mickey.

{Akhénaton:}

Je to jen vášeň nebo luxus?

je to nutnost nebo šokuje tvá kára lidi?

vysvětli mi to, neboj se, no tak, informuj mě:

je to číslo jedna, když jde o to, nabrnknout si holku, tak tohle jsem taky už věděl

chtěl jsi ji získat, teď křičíš přes všechny svoje penízky

protože ten chlapík Mickey Rourke měl jednu mašinu

Bandana opravdu vypadá suprově

zvuk pneumatik je taky hustej

teďka ztrácíš moje uznání

Tu as de l´allure a part tes deux cornes. (??)

{refrén:}

Já se už nevydržím koukat na majitele v Harley Davidsonu

frajeři to už vážně přehánějí s mužností v Harley Davidsonu

Ženy milují opilství

a milují opojný zvuk rychlosti

udělaly by všechno, aby mohly nasedat na Harleye

milují spíš tebe nebo jen tvou motorku?

sdružuješ se s těmi nejistými frajery a jste navěšení s ozdobnými řetězy

jsi studentem přes týden, jsi spolujezdcem na víkend

a přesto je tvůj humor stupidní

tyhle jen milují sednout si k tobě na motorku

když tě opustí, tak jsi zklamán

co chtěli mít, byla kůže jejich blůzy a né ty.

{Shurik´n:}

Tady máš důvod, proč změnit názor na věc

protože jestli jsi nebyl machr masturbace

tak najednou nosíš gilet a šály

Davidson a Marlboro man jako dva v jednom

chováš se, jako bys byl nesmlouvavý ostřílený rebel

namlouváš si, že tím získáš ty nejkrásnější holky 

tvoje fantazírování je Daytona Beach

tak si děláš vyjížďky po silnici z corniche (?)

bílé triko, černé brýle, vlasy ti vlají ve větru

bez helmy a prásk, zrovna jsi způsobil bouračku

Ne, tohle ne, já se už nevydržím koukat na majitele v Harley Davidsonu

frajeři to už vážně přehánějí s mužností v Harley Davidsonu

„Hej, viděl jsi tamtoho moulu?"

„Jasně, ten nebyl moc okouzlující.“

„Ale viděl jsi jeho motorku?

Hej, svezeš mě na ní taky?“

{Shurik´n:}

Je pravda, že vypadáš cool, když popíjíš zrovna Adel Scott

abyste si hráli, že jste tlupa neotesanců s tvými kámoši

ta móda ze 60. let s botami a hadry

to nosíš také tak zastaralé spodky?

a cítíš se, že jsi silný díky kůži, kterou nosíš na sobě?

s boty, jako že je z tebe úplnej filmovej Marlon?

my rebelujeme proti žalostně nudné společnosti

a projedete se klíďo píďo až na konce ulice St. Fé? (ghetto)

Styl Loubard je tak všechno, co jsi měl říct

nevytáčej Beberta, když si spravuje svou malou mašinku

chováš se jako lump, to třeba přitahuje nějaké holky

ale stejně bydlíš pořád s mámou

nejsi snadný, jsi slabý a problémový víc než si může dovolit řidič...

ksakru! Davidson ti vážně nesluší!

{Akhénaton:}

Vidím, že burácíš po ulicích

já vážně žasnu, co to tedy chrání tvoje helma?

stíny v noci, které se zdají být k smíchu

tak že nemůžeš už vidět dál někoho na Harleyi

dobrou rychtu přeju! Ne, já ti nezávidím

ale je mi nanic ze všech těch fakanů, co tu dělají virvál

zapáchají na mejdanu, protože si myslí, že je to cool

moje kousavá etiketa dokazuje, jak jsou pitomí

{Shurik´n:}

Šílenej Maxi, ty jsi celej divej do dobrodružství

ale jsi jen brouček života, malej vrabčák na cestě

Alors on cabre au cours Lieutaud au bar on est carbo (?)

ve skutečnosti se ten maník nešikovně oholil a má kytaru na zádech

zastav si, zastav si, Muchacho, ty jsi mě teď dopálil

jsi prý letos šéf motorkářů, ale jsi jenom dočasně člen motorkářů

Já se už nevydržím koukat na majitele v Harley Davidsonu

frajeři to už vážně přehánějí s mužností v Harley Davidsonu

Já se už nevydržím koukat na majitele v Harley Davidsonu

frajeři to už vážně přehánějí s mužností v Harley Davidsonu