MICHÈLE MERCIER:

ANGELIKA Z LÉKÁRNY PLNÉ DEVĚTSILŮ, OSTRUŽIN A VONÍCÍCH BYLIN V NICE

Příběh její lásky je plný dobrodružství nehraného. Romantická bajka o nekonečné cestě za štěstím, zdánlivě končící na ošidné hranici, která vzplanula veliké nenávisti a lásky. Cesta za štěstím, které (poněkud stereotypně) mizí vždy z dosahu, když je tak blízko a zbývá ho jen chňapnout. Nebo popadnout za pačes.

Ze skalnatých srázů, vysoko nad poklidně zčeřelou hladinou moře, září do modré tmy bílé siluety maurského paláce. Konečně se setkávají – osudově, neodvolatelně, navždy. Stačí jen okamžik, kdy temné síly L'empire Du Côté Obscur proklouznou nocí a opět se jí zmocní. Pirátský koráb vedený nenávistí posedlým kapitánem odplouvá kamsi do východních moří. Exkluzívní zajatec na jeho palubě směřuje k novým dobrodružstvím – nepokořená, nezkrotná, milující, milovaná i nenáviděná Angelika.

Jako všechny filmové adaptace klasiky v nechvalném scénáři se narodila dvakrát a marodila víckrát. Podruhé narozena ze slávy, obdivu a přízně, kterými ji častovali filmoví diváci jako projev díků za iluzi, kterou spolu s ní sdíleli. Málokdo si dnes již vzpomene na její křestní jméno – Jocelyne. Pro všechny se stala především Angelikou.

Pochází z bohatší rodiny v Nice, kde otec zdědil velký, prosperující farmaceutický podnik. Její skutečný životní příběh začíná 1. ledna 1939. Je to jubilejní datum pro narození – první den nového roku (třeba byla i tou první narozenou po odchodu starého roku), ve kterém se nad Evropou zatahují těžká mračna války a nadřazené hlouposti. Odvíjí se od něj i neméně zvláštní osud krásné dívky a ženy, které se bude klanět řada kingů a která se rozhodla věnovat své úsilí filmu. Stává se filmovým záběrem na symbol lásky, ale je příznačné, že v osobním životě se jí láska vyhýbá. Pokaždé, když skutečně miluje a je opravdu milována, dostaví se nepozváno cosi… Naštěstí nikdy nepropadá panice, nezmatkuje, neztrácí racionálno ani obdivuhodnou vnitřní odolnost. V roce 1988 vychází (v nakladatelství Carrère) její vzpomínková biografie Angelika – ztracené srdce v přírodě. Titulek této knihy nebyl zvolen jen tak náhodně…

Její život připomíná románové laciné příběhy, atraktivní látku pro zpracování v bulváru. Není proto překvapivé, že si tuto hrdou a zároveň křehkou dívku vybral Bernard Borderie do svého seriálu o dobrodružstvích krásné ženy z doby Ludvíka XIV. (v letech 1964 – 1968 tento tvůrce romantických kostýmních dobrodružných filmů postupně natáčí snímky Angelika, markýza andělů, Báječná Angelika, Angelika a král, Nezkrotná Angelika a Angelika a sultán).

Angelika pro ni byla ta pravá role, i když zpočátku nic této osudové spřízněnosti nenasvědčovalo. Její dětství je spojeno se vzpomínkami na projížďky v krásném automobilu značky Rolls–Royce. Byl celý bílý, s černým komínkem (!) a patřil dědečkovi, který byl už léta vyhlášeným lékárníkem a zámožným podnikatelem v Nice. Po celou válku automobil pečlivě skrýval a vyjel s ním opět až po osvobození US army. Pohonnou látkou byl tehdy dřevoplyn, proto byl nezbytný přídavný černý komínek, na který Michèle vzpomíná: „Dědeček mě zbožňoval. V roce 1945 jsme spolu jezdili po místní promenádě, ale auto tak čoudilo, že jsem byla celá zčernalá od sazí…“ Nijak zvlášť jí to tehdy nevadilo, vždyť za to mohl ten báječný produkt luxusu Rolls. Štěstí malé Jocelyne zůstává bez poskvrny. Milující děda René je velký boháč. Do města ruských mimóz přišel ze severní Afriky a vybudoval zde několik farmaceutických laboratoří, které spolehlivě odváděly výkon. Dědeček je bohatý, Jocelyne je šťastná – obchody se daří. V rozhlase je možné slyšet každou chvíli reklamní slogany typu: „Merci, se značkou Mercier…“

René Mercier nebyl dědeček jako ti ostatní. Když mu v sedmi letech oznámila, že se chce stát tanečnicí, odvětil jí: „Konečně bude v naší rodině umělec!“

Její otec chtěl raději syna, který by mu pomáhal vést rodinné stříbro. Přestože Jocelyne zdědila řadu rodových vlastností – podnikavost, odolnost, vůli a odhodlání „někým“ se stát – její cesta směřuje jinam.

*

Do filmu ji přivádí jen náhoda. Jednalo se o snímek, jehož hlavní hvězdou byl Maurice Chevalier, natáčel se pod titulkem Javais sept filles v ateliérech La Victorine. Při obsazování rolí bylo třeba angažovat dívku, která měla ve scénáři předepsána pouhá 3 slova. Není nic jednoduššího než si vybrat mezi začínajícími tanečnicemi. Jedné z nich je patnáct, přestože vypadá dospěleji. Jmenuje se Jocelyne Mercier.

Jako v kouzelné pohádce je právě ona vybrána, aby natáčela ve společnosti slavné hvězdy. Další náhoda na sebe nedá dlouho čekat. Chevalier se zná s René Mercierem, od něhož si kdysi objednával nezávadné přírodní homeopatické drogy při své hlasové indispozici. Dědeček René tak opět projde po scéně, na které se však již Jocelyne sama začíná stále lépe prosazovat. Do třetice zasahuje šťastná náhoda: Přichází v podobě mladého novináře, který ji seznámí s dalším slavným mužem. Je jím Roland Petit. Pracovat s ním, v jeho skupině, je sen i životní přání každého tanečníka.

Dříve než Jocelyne pochopí význam tohoto setkání, je rozhodnuto. Události gradují. Začíná pracovat s jedním z nejslavnějších choreografů Francie. Velice rychle vzbudí choutky a pozornost sponzora a producenta skupiny Paula–Louise Weillera, který ji jako svou společnici přivádí i na slavnostní blanket, pořádaný pro držitele stužky Čestné legie. Tempo chytá rychlejší spád. Naivní a nezkušená Jocelyne ještě mnohé nechápe.

Je obklopena hvězdami největší velikosti, mezi kterými je i první muž Francie, prezident R. Coty, osobně… Mezi společenské dominanty večera patří Charlie Chaplin, americký klavírista polského původu Artur Rubinstein i dva slavní Marcelové, Archard a Pagnol…

*

Nebyl to nikdo méně významný než právě Charlie Chaplin, který jí dal první radu, užitečnou pro její filmovou budoucnost. V průběhu večera se mu doznala, jak ráda by se prosadila ve filmu. Chaplin k tomu s úsměvem poznamenal: „K tomu je třeba, abyste uměla nejen dobře tančit, ale také dobře mluvit anglicky. Jestliže to ještě neumíte, musíte se to naučit!“

Jeho rada nezapadla. Jocelyne věnuje všechnu energii, aby dosáhla svých cílů. Učí se anglicky a ještě mnoha dalším věcem, které musí zvládnout. Například, jak chytře vycházet s muži…

O několik dnů později ji Weiller pozval k sobě na večeři ve společnosti svých přátel. Vyzvednout ji měl jeho černý Rolls. Nijak zvlášť ji to neohromilo, vždyť to byl auťák jejího dětství… Překvapilo ji však, že přátelé Paula–Louise Weillera se na večeři nedostavili! Tak stojí budoucí Angelika poprvé sama, tváří v tvář vážnému a choulostivému problému. Vyřešila to, jak vzpomíná, s přehledem a rozhodností, i díky zdvořilosti svého hostitele, který s odstupem let ji právě za takový přístup ohodnotí vysokou známkou: „Sledujete své cíle, ale používáte jen čisté prostředky. To je dnes velice vzácné…“

*

Poměrně rychle získává další roli ve filmu Retour de manivelle. Má štěstí, peníze i užitečné kontakty. Ale právě v těchto souvislostech se nabízí otázka, bude-li Michèle stejně úspěšná i ve svém osobním životě? V té lásce, kterou vyvolává, zrozená z fantazie Anne a Serge Golonových. Skutečnost se však se světem fantazie rozchází. Láska, se kterou se setkává, je prokletá. Připomíná vzdálené, nedosažitelné tajemství pouště Gobi. Mnohokrát se zdá, že již snad dosáhla cíle, ale ten najednou opět mizí. Vzdálený přelud, fata pata morgána bez hlavy. Po každém takovém procitnutí vítej holka v deziluzi se Michèle cítí osamělejší a opuštěnější objekt neodolatelné ženy…

Před několika lety (kdy již pod jménem Michèle Mercierová hrála v divadelní aktovce Banco), se objevil jeden z vyvolených. Po premiéře jí přinesli do šatny obrovský puget. V zástupu těch, kteří přišli gratulovat, je asi padesátiletý kořen, elegantní Ital ze šlechtického rodu. O několik dní později se jí vyzná ze svého obdivu i citu, a slečna Mercierová toto vyznání přijímá. Opět miluje a je milována…

Italský kníže nabízí sňatek. Michèle věří v lásku a proudící život. Jenže tentokrát proti sňatku rozhodně vystoupilo urozené rodinné zázemí jejího playboye. V jeho společenských kruzích nejsou do rodiny počítáni „nešlechtici“, k tomu cizinky – a navíc herečky s prvky od tanečnice! A tak Michèle diskrétně odchází vrnět jako kočka jinam…

Problémy však narůstají dál. Spojení s druhořadým rejžou vedlo i k „druhořadému“ manželství. Ve své knize mu říká William… Podobal se Williamu Holdenovi. Po značných obtížích se jí podařilo dosáhnout brzkého rozvodu. Opět je sama a před ní mlhavá budoucnost.

V té době jí nabízí skvělou životní příležitost film. Točí první, druhou a třetí Angeliku – seriál, kterému zpočátku nikdo příliš nevěštil zdar a sílu v kinech. A přinesl přitom květnatě světový úspěch. Zazářily v něm dvě hvězdy světového formátu: Robert Hossein a – ona. Ale ani tento jedinečný úspěch Michèle nenadělil to, co očekávala. Začínají rozpory s producentem, „nezkrotná Angelika“ bojuje, ale rozhodné vítězství jí opět uniká. Není přesně známo, kam plynuly velké zisky komerčního filmového úspěchu, v žádném případě to však nebylo na její konto…

Přichází další atraktivní šance. Světoznámou klenotnickou firmou Van Cleef a Arpels byla požádána, aby namísto Sophie Lorenové předvedla vybranou kolekci šperků. Těsně před zahájením přehlídky jí byl představen zajímavý maník. Nový objev se jmenuje Adrien a Michèle je znovu zamilovaná. Adrien je vdovec. Z prvního manželství má dva kluky, kteří jí připomínají jako novou matku: Život je krásný, plný barev a příslibů, jako z pohádek tisíce a jedné noci. Michèle je opět na vrcholu blaha. Adrien si ji chce vzít, ale žádá, aby skoncovala s profesionální kariérou – zásnubním darem má být bílý Rolls–Royce (tentokrát bez černého komínku).

Nějaký čas před vzájemným setkáním byl Adrien léčen a nezotaven zcela pro tumor mozku. Zdá se, že už je vše OK, lékaři jsou optimisté do jednoho. Ale najednou se objeví signály budoucí tragédie. Jednoho dne je to jistota. Adrien již neměl dost času, aby ji doprovodil vyšňořen na radnici. Přestože se již nikdy nestala jeho legitimní manželkou, chtěl, aby právě ona byla s ním v jeho nejtěžších okamžicích… Její osud se znovu naplnil. Ponese ho dál, nezkrotná, nepokořená, stále plna víry a bojující… V předmluvě její knihy stojí černé na bílém rolls: „Když se všechno okolo Michèle Mercierové hroutí, zůstává ještě krása její tváře a její čisté duše.“

*

Angelika – ztracené srdce. Právě se znovu rozběhla po bílé pláži omývané mořem. A z dálky, kde se protínají horizonty, přichází ON. Nikdy ho nepřestala vyhledávat…

Nádherná banalita, nebýt toho, že je v tom, paradoxně, také kus trpkosti nevlídného života. ♥