STÁLO TAM:
„ Neříkej, co si nemyslíš..“
Tak jsem neříkal
Tak jsem nemyslel
K vílám jen:
„ Svinutá- snivá- z vína..“
Soudobě jsem abstinent.
Tekuté víno nekonzumuji.
16 let jsem putoval za bělovlasým starcem.
V horách bylo chladno a mufloni.
Starce jsem si vážil.
Na rozloučenou mi řekl tajemství.
„ Po zeleném čaji ti srdce zezelená, obsypá se plody, zavoní jak čerstvá tráva, omámí i patologa. Ale černý čaj přetéká tmou, ze srdce plného černého čaje vyprskává vesmír..“
Pokýval jsem hlavou a daroval mu pytlíkovou Jemču.
„Příště ti donesu med !“ slíbil jsem a proměnil se v betonový patník
Být betonovým patníkem v horách je
faux-pas
.Ubrus, nad kterým se skláním, je
hnědý
Až se tohle bude rýmovat
narodí se básník
Asi mu propíchnu srdce propiskou
Vateče vesmír
Jiný, než ten, o kterém se zmínil starec
Básníci pijí kávu
Přitáhni kůžičku lávě
Jsem brána
Membrána
smilstva smyslů, syslů, lůna
lůno, luna, klín
pořezali houští
„Nezlob,“ řekl Prometheus, dřevorubec vzplanul a tak nějak to
šlo dál
lekníny
lekníny
Sámo měl pět synů
Otokara
Křemysl
a bonsaj za pět padesát
laskavé břicho
rup-rup-hurá ! sláva ! kšá !
Miloval jsem se jen ve snu
se slibem
že se nepřekotím
přes vědro
o překot s větrem uhání Horymír s
závoji ve sluji mechu
chundelaté závody
vesnice zvplála
i já
i šašek
hrášek bez ponožek
.. z pokusu o automatické psaní mě vyrušil spolubydlící.
„ Co tady děláš, ještě ?“ zeptal se předem pohrdavě.
„ Píšu,“ poznamenal jsem na svou obhajobu a pokusil se pokračovat. Nešlo to.
„ Blázen,“ ucedil docela pohrdavě ten, který mě už stokráte přerušil.
A já se styděl, že píši.
Básníci pijí kávu. Píší v noci.
Já ne.
Přes noc musím spát.
|