SETKÁNÍ DVOU…
Chci si vzít do dlaní
živé vody nabízené
protéká
mezi prsty
Neumíme brát?
Neumíme dát?
Učíme se
k sobě pasovat
zapadat
do soukolí
Jako dva cizinci
jazyk své země máme
muže
ženy
životů svých
prožitých
Snad zdaří se
propletení stuh
modré do rudé
čas je nám nadějí
naděje vítězstvím
Snad se nám podaří
společně jít
pevně --------------------
AŽ VYKVETU…
Proč nejsi
spokojená?
Ptá se moje duše
mě
až stydím se
že z přítomnosti
netěžím
že ráno neumím vstát
Na co čekáš?
Ptá se mne
mé druhé já
až rozdvojená
připadám
snad jen sobě
Co ti schází?
Ptá se zas
už skoro přísně
popohání
Křičím
OPORA!
ač chodit umím!
Rozumíš?!
Rozumí … už se neptá
ale krok
za krokem
sama musiš jít
Já vím
hledám rozměr v prostoru
Cítíš kouř
z mého vyhoření?
Dodávám si sílu
každý den
vydržte
zas příjdu
až vykvetu... --------------------
VE VLASTNÍ
SAMOTĚ…
Chtěla jsem napsat báseň
silnou báseň
o tom, když žena MUSÍ
cokoli
ale sil se nedostává.
Chtěla jsem napsat báseň
o tom, když žena pláče
a slzy už jí schází.
Kdy minuta se hodiny neptá
nedá čas
na nic
a letí
jako ztřeštěný
a den nezajímá se co noc nabídne
ta promlouvá TIŠE
otiskem mokrých očí do polštáře
doteky nejsou
ŽÁDNÉ
NIKOHO
NIČÍ...
Chtěla jsem napsat báseň
o žalostné mlčenlivosti
i v nás
O SÍLE ženy
bez hranic
o víře
která dává zítřek
o vyčerpané
LIDSKÉ DUŠI
a stéblech pro tonoucí
o zakletencích ve své vlastní samotě.
Chtěla jsem napsat hlubokou
víc než hlubší báseň...O SAMOTĚ V NÁS
ale jsem unavená
...
...
...
soukromou osamělostí. --------------------
PŘIJĎ KE MNĚ DO SATÉNU…
O samotě v tichosti
Bez tebe
Jen satén mě svírá
Chladí
hladí co bys mohl ty
... žárlíš...
Příchuť noci
chutná po chtivosti
Žádostivosti těl
Smyslnosti rtů
Chlípnosti a touze
A můj rozkrok svírá
lhostejný kus látky
místo tebe
... šílíš...
V samotě
Ústraní
Osaměle
Soukromě
Své ruce si na tělo půjčím
Místo tvých
Sděluji
A tvůj tep z vážné vášně slyším znít
Až k sobě...
Z půstu a bezlásky
Vymilujeme se
Promilujeme
K lásce
Budeme žít ...
|