Ráno je holubí

z lidí den svítá

pohled je na nebi   

pěkně v tom lítá.

Tělo je bez křídel

myšlenky peří

do ranních zrcadel

je mnoho dveří.

A v dechu začíná

spát letos zima

slova jen hladina

být zapomínám.

V karetním stolku

smrt hraje esem

jen mraky žmolků

po kapsách nesem.    

Hodiny tikají

na druhou dobu

u jiných partají

vstávají z hrobu.

Jenom my ležíme

hluboko v sobě

kam vstávat nevíme

v té ranní době.

Srpen je v ulicích

je ještě brzy

nalézat ve větvích

Perseid slzy.

Do očí pohlédni

dej tak dva oboly

a srdce probodni

ať ráno nebolí.