|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Pojedeme s Maruš do Plzni, potřebuje tam něco koupit, ani nevím co, vyřídit něco u tety, já k tetě nepůjdu, od té doby, co jsem jí vynadal do krav, ji vidět nemusím.Počkám venku.Ona si kvůli Plzni dělá zápisy už měsíc do notýsku.
Chceme se za čas brát, tak jestli se chce podívat na svatební šaty, boty na kramflecích, závoje, černé brýle, ozdoby do vlasů, prstýnky, možná něco malování, laků,..., kytky spíš v kytici, nechceme umělý, je to naše svatba, ne pohřeb, taky potřebuji pořádný ponožky, aby kvalitně odebíraly pot, když budu mít nohy v zavázaných botách.
Hlavně poznáme po čase zase trochu město, už jsem tam dlouho nebyl, jak se rozvíjí obchody, bufety, ulice, nádraží, reklamy a barvy.
Já s ní procházím, držím ji za ruku, aby se nebála, auta troubí, div nás neporazí, na jednoho jsem ukázal fakáče, on se chtěl prát, Maruš mě odtáhla.
S mou drahou jsme po nákupech zašli do bufetu, dali jsme si květák na mozeček, pochutnali jsme si, já jsem to musel trochu přisolit, Maruš taky, ale nesolila tak jako já, občas si dám víc koření.U květáku jsem jí v jedné chvíli zašeptal: až budeme doma, tak ti dám taky koření, ale svoje.Ona mi stiskla ruku.
Cestou k nádraží jsme proběhli pár obchodů se slušnými i nepotřebnými věcmi a vyrazili nazpátek.Do vlaku se slušelo, abych nakoupil pro milovanou a sebe bochánky, chlebíčky, limo i pivo.Maruš jsem navíc koupil velkou čokoládu, vybrala si za šedesát korun.
My se těšíme moc na další cestu, uvidíme, jestli budeme manželé.
|
|
|