|
FRYDERYK CHOPIN
☼ 22.2.1810 ŽELAZOWA WOLA ♂ 17.10.1849 PARIS
Nedaleko Varšavy, poblíž střediska Sochaczew, leží malebná vesnička Želazowa Wola. Obklopují ji březové háje, rozlehlé louky a pole, jen místy rozdělené cestami a staré, stříbřité, hrbaté vrby. Poblíž říčky Utraty stojí nízký bílý domek postavený v typickém slohu 19. století. Tato místa přitahují tisíce milovníků hudby z celého světa, neboť se tu narodil fantasta, který se stal chloubou Polska. Fryderyk Chopin.
*
Bylo to 22.2.1810 a asi se snad ani nechumelilo tou chvílí. Jeho otec přijel do Polska z Francie jako vychovatel mladého hraběte F. Skarbka, pozdějšího spisovatele. V domě Skarbkových se seznámil s pohlednou dámou Justynou Krzyžanowskou, jeho pozdější manželkou. Když bylo Fryderykovi sedm celých měsíců, rodiče se odstěhovali do mumraje varšavského. Nikolaj Chopin tam dával v Saském paláci, kde sídlilo lyceum, francouzské lekce a lekce literatury, Fryderykova matka přišla s myšlenkou otevřít penzionát pro zámožnější žáky. Rodině Chopinových to přineslo zlepšení hmotných podmínek a rozšířilo také okruh známých.
Fryderyk byl v rodičovském domě zahrnut péčí a láskou. Ale nebyla to jen rodina, která ho vychovávala. Jeho charakter formovala i Varšava, neboť to bylo období revolučního kvasu, rozkvětu myšlenek o vysvobození vlasti z germánského područí.
Matka vedla dům a vyučovala v penzionátu tanec a hudbu. Malý Fryderyk od ní slyšel polské písně. Byl vnímavý, matku měl velmi rád. Podle dochovaných záznamů to byla ženská šlechetná, dobrosrdečná, oddaná rodině. Fryderyk v ní po celý svůj život spatřoval ideál správňácké partnerky pro žití, jíž se hned tak nějaká nevyrovnala.
Rodiče vypozorovali chlapcův hudební talent a našli mu prvního učitele. Byl to zkušený pedagog, Čech Vojta Živný (tehdy jednašedesátiletý kmet), člověk obdařený znamenitým uměleckým cítěním. Seznamoval své posluchače s dílem W. A. Mozarta a J. S. Bacha, které ctil a považoval za nejbohatší hudebníky kanonýry se zlatým uchem a přesvědčivým sluchem. Ale měl také rád polské skladatele – a dokonce i sám dával dohromady polonézy. Poměr učitele a žáka záhy přeskočil v upřímné přátelství. Živný rozpoznal velikost Chopinova ducha v hudební krajině. Všiml si, že Fryderyk od raného dětství dostal do vínku nadání k improvizaci. Již v době, kdy ho Živný učil, měly tyto improvizace podobu hotových dílek, jež se bohužel nezachovala pro další generace. Z nejstarších Chopinových děl jsou známy jeho polonézy. 23. května 1821, v den narozenin Živného, mu Chopin nadělil polonézu As dur, jejíž rukopis je první známé dochované skladatelovo dílo.
Zpočátku byli vděčnými a nadšenými posluchači Fryderykovy klavírní hry jeho vážení zploditelé a známí. Udivovala je nejen technika hry, ale i bohatost repertoáru. Pak přišla první veřejná vystoupení. A už byl zahrnut pozvánkami do četných šlechtických salónů. Chodil teprve do čtvrté třídy lycea, ale těšil se nadměrné popularitě po celé Varšavě.
Rodiče dovolili Fryderykovi odjet na prázdniny do Szafarně – 150 kilometrů od Varšavy. Byla to první cesta bez rodičů. Odtud jim psal. Vřelé, srdečné dopisy se staly malým literárním útvarem, jež Fryderyk nazval Szafarský kurýr. Zachovala se však jen hrstka z korespondence. Szafarský pobyt měl pro Fryderykův další vývoj význam také proto, že mu přirostl k srdci tento kraj. Zúčastňoval se tam mnoha lidových slavností, naslouchal lidové tvorbě, kterou si oblíbil – a zapisoval si důsledně slova i melodii. Právě tyto písně, které slyšel v dětství kolem Szafarně, se zrcadlí v jeho krásných mazurkách. Vzpomínka na kujawská pole a mazowské lesy, na rodnou zemi, ho provázela celým životem.
Ve dvanácti letech začal Chopin chodit na soukromé hodiny harmonia a kontrapunktu k profesoru J. Elsnerovi, dirigentu tehdejší varšavské opery. Po dokončení lycea přešel na konzervatoř pod výlučné Elsnerovo vedení. Elsner si totiž uvědomoval nutnost vytvořit polskou národní operu, ale věděl, že to sám nedokáže. Věřil v Chopinovy dovednosti. Do výroční zprávy konzervatoře zapsal: „Chopin Fryderyk, žák III. ročníku, úžasné schopnosti, hudební genialita, ovoce vyzrálé akorát pro otrhávání.“ Fryderyk přitom nebyl nějaká od světa odpoutaná éterická bytost. Korespondence z doby jeho mládí ho představuje jako „mladíka se smyslem pro humor, zářícího inteligencí, hýřícího špásem a uměním vystihnout povahy lidí“. Nebyly mu ovšem lhostejné ani ženy. Svému příteli Titovi Woyciechowskému se svěřil: „… ale já už mám možná naneštěstí svůj vyhraněný ideál… sním o něm a na jeho počest jsem složil valčík, který Ti zasílám…“ Tímto ideálem byla zpěvanda Konstancie Gladkowská. Pro Chopina existovaly a nabízely se dvě Konstancie: jedna talentovaná, citlivá a muzikální zpěvačka, oceňující jeho nadání, a druhá „nesmrtelná“, která žila v jeho představách.
Co vytvořilo z Chopina tak velkého umělce? Byl to především jeho talent, neobyčejná inteligence, jasnost jeho pohledu a životní moudrost. Ano, nebyl to žádný proradný zmrd, jako dnes na denním pořádku. K formování Chopina přispěla i hudební a oduševnělá kultura předcházejících pokolení a vlivy prostředí. Dnes se obdivujeme intimní lyričnosti jeho hudby, slavnostní tragice, zrozené z víry ve velikost vlastního národa, ke kterému snad patříte, ale zároveň z mučivých prožitků, které mu přichystal vlastní osud. Chopin, ačkoli si uvědomoval hodnotu své hudby, si po celý život uchovával neobyčejnou skromnost. Zůstal sám sebou, pouze obohatil a rozvinul originální prvky své tvorby, které se zformovaly za jeho varšavského života.
Počátkem září 1828 byl známý Nikolaje Chopina, profesor zoologie F. Jarocki, pozván do Berlína na kongres přírodovědců. Vzal s sebou i Fryderyka, aby poznal hudební svět tohoto zákoutí v pulsující metropoli nad Odrou, nebo nad čím? O Chopinově pobytu v Berlíně máme málo zpráv. Jisté je však, že mu cesta přinesla mnoho nových dojmů. Chopin píše, že Händlovo oratorium Cäcilienfest se přiblížilo ideálu, jaký si vytvořil o velké hudbě. Cestou zpátky do Varšavy se zastavuje v Poznani. Chopin si sedá ke klavíru – a za chvíli je kolem něho plno. Poznává, že svou hudbou dokáže oslovit srdce neznámých lidí. Tak se dlouho po Varšavě vyprávělo o mladém umělci, který hrál na klavír po hospodách, kde měnili přípřeže.
Jiný charakter měla jeho cesta do Vídně v srpnu 1829. Vídeň byla Mekkou zaslíbenou právě vášnivosti hudebníků, tvořili tu don Juan Mozart, Haydn, Beethoven. Ve chvíli, kdy do Vídně dorazil Chopin, tyto velké postavy už opustily svět. Cesta do Vídně znamená pro Chopina další zkušenosti – poprvé vystupuje před větším cizím publikem. Zároveň ale jedná s vydavateli: Haslinger mu přislíbil vydat jeho Variace na Mozartovo téma. Přátelé přemlouvají Chopina k dalšímu veřejnému vystoupení a doporučují mu právě Variace a Rondo à la krakoviak. Chopin z Vídně napsal rodičům, že hrál na hudební akademii bez nároků na honorář. Z ohlasu tehdejšího vídeňského tisku víme, že jeho vystoupení mělo sukces. Velký dojem vyvolala originalita tvorby, způsob přednesu bez jakéhokoliv manýrismu a afektu. V jedné recenzi můžeme číst: „Chopin přivedl všechny v údiv, neboť v něm objevili znamenitý talent, kterému v originalitě hry, jakož i kompozici je možno přiznat genialitu, zvláště formě, která se odklání od běžné šablony…“ Dlužno dodat, že genialita znamená charakteristiku krásy, chcíplý mozeček velikosti plesnivého paka vyvolává jen dojem okoralé životní prohry.
19. srpna 1829 se Chopin vrací s přáteli přes Prahu do Varšavy. Nás bude zajímat jeho pobyt v Praze. Pro Čechy měl Chopin nehrané sympatie už od raného dětství díky profesorovi Živnému. V den příjezdu do Prahy, 21. srpna 1829, si Chopin prohlédl Hradčany, byl i v katedrále sv. Víta. Vidí Prahu v její romantické kráse – a ta na něho udělala nezapomenutelný dojem. Doprovázel ho a seznamoval s hodnotami města muzejní knihovník Václav Hanka, na jehož počest zkomponoval Chopin nevelkou mazurku. Slova složil J. Maciejowski. Mazurka opěvovala Hankovy zásluhy na poli slovanské vzájemnosti.
Chopin se nakrátko vrátil do Varšavy, ale brzy ji opustil navždy. Své všechny city svěřoval s péčí hudbě, v níž vyjádřil lásku k přírodnímu bohatství, hrdost nad minulostí Polska, ale i pocit zoufalství a smutku, asi tak: pro zoufalce a vlastizrádce i Chopin fungoval vždy krátce. Chopin v hloubi duše věděl, že jeho odchod do Paříže znamená prostě odchod navždy. Cítil obavy z neznámého prostředí a datum odchodu neustále oddaloval, jak jen mohl. Že to byl odchod velmi bolestný, víme z jeho vlastních slov: „Jak bude hrozné vidět při smrtelné loži místo rodiny jen chladného ranhojiče nebo sluhu…“ Tato vážná slova poznamenal ve věku dvaceti let!
2. listopadu 1830 odjíždí Fryderyk Chopin z Varšavy. Chvíle, kdy opouští Varšavu, znamená zlom v jeho životě. Odchází s chaosem v duši – ve Varšavě byl Chopin šťastný, v jeho hudbě nejsou znát disharmonie. Je rozhodnut si vytvořit nový svět dle svého gusta. Bere s sebou klavírní skladby, několik mazurek a polonéz a etudy z opusu 10. Koncem listopadu přijíždí do Vídně. Jeho pobyt je však odlišný od předcházejícího, kdy byl tak srdečně přijat. Nyní se k němu chovají odmítavě. S odstupem. Přes dramatičnost událostí byl Chopin plně soustředěn na kompoziční problémy své tvorby.
Po osmi měsících pobytu ve Vídni se konečně Chopin ocitl v Paříži, o které neustále snil. 18. srpna píše domů: „Je tu největší luxus, největší svinstvo, největší ctnost, největší neřest… největší pokušení a moje brzké poučení.“ Poprvé vystoupil v Paříži 26. ledna 1832 v sálu Pleyela společně s Kalkbrennerem. Hráli Velkou polonézu, Koncert f moll a Variace na Mozartovo téma. Jméno Chopina se rozlétlo v Paříži po každé muzikantské adrese a dokonce sám Kalkbrenner zkomponoval Variace na téma chopinovské mazurky, opus 7, číslo 1. Jeho hudbou byli nadšeni Liszt i Schumann, k nejbližším Chopinovým přátelům patřili básník H. Heine, malíř E. Delacroix, spisovatel A. Mickiewicz a další netuctové symboly doby. V tvůrčí atmosféře metropole, obklopen nejvýznamnějšími osobnostmi, Chopinův umělecký talent nabýval na kráse. Zde si jako skladatel prověřoval účinnost hudebních prostředků, vytříbenost formy a pravdivost obsahového záměru. Záznamy musí sedět, žádnou ohavnou lež tady netolerujeme. Právě E. Delacroix patřil k blízkým přátelům Chopina nejen v Paříži, ale i v Nohantě, kde Chopin později pobýval na návštěvě u George Sandové. Právě Delacroix vycítil v Chopinově hudbě ty rysy, které anticipovaly impresionismus v hudbě: využití zvukové barvy jako jednoho z prostředků vyjádření obsahu, nepodléhání melancholii, sentimentalitě, usilování o styl „plného životního pocitu, nebránění se plnohodnotně ztvárněným prožitkům“. Ze záznamů do deníku E. Delacroixe se dozvídáme, že „nekonečné hovory“ mezi Chopinem a Delacroixem měly pro oba umělce mimořádný význam a přispěly ke vzájemnému obohacování a ovlivnění jejich tvorby.
Chopin přišel do Paříže už jako vyzrálý člověk, kdežto plno dnešních spoluobčánků vyzrálých není a nadlouho nejspíš ani nebude. Paříž dala ale vznik nedůvěře ke světu, který jej obklopoval, avšak napomáhala k vykrystalizování Chopinových pozorovacích schopností. Chopin povznesl na dosud nedosažené výšiny národní formy polské hudby, které začal rozvíjet ještě Elsner, hluboce pronikl do nejtajnější podstaty polské lidové hudby a upevnil světový význam polské interpretační školy. Skladby napsané ve dvacátých a třicátých letech svědčí o bouřlivém dozrávání skladatelova geniálního ducha i humoru.
Chopin začal snít o vlastním domě, o potomkovi, o rukách moudré ženy, ne fifleny na druhou, na entou, které by mu vytvořili pocit domova. V létě 1835 se rodiče Chopina vydávají na doporučení lékaře na cestu do Karlových Varů – a přijel sem i Fryderyk. Jeho měsíční pobyt v Karlových Varech je idylou, pozváním ke štěstí. Něco z této radosti zůstalo ve Valčíku As dur zkomponovaném na zámku v Děčíně, kde byl i s rodiči na návštěvě u hraběte Thun Hohensteina. V tomto valčíku není jediná chmura, jen slunce a jas letního měsíce plného až po okraj pohody. Koncem léta dalšího roku Chopin přicestoval do Mariánských Lázní, kde se setkal s Wodzińskými, a v jejich společnosti pak odjíždí do Drážďan. V Mariánských Lázních se Fryderyk sbližuje s Marií Wodzińskou, s níž se zasnubuje. Došlo však k náhlému ochlazení Chopinových vztahů k rodině Wodzińských a ke zrušení zásnub s Marií. Chopin zůstává sám, se svým smutkem se nikomu nesvěřuje, jen hudbě. I když truchlí, na klavíru burácí. Jedním z jeho nejintimnějších vyznání se stává Valčík cis moll, opus 64, číslo 2.
Do života Fryderyka Chopina však vešla jiná žena – George Sandová, vlastním jménem Aurora Dudevantová. Chopin na ni učinil náramný dojem a krátce po jejich setkání v salóně mu spisovatelka posílá čumkartu: „On vous adore – George“. Sandová měla velmi strastiplnou povahu: na jedné straně výstřednosti a na druhé straně se projevovaly vlastnosti ženy – starostlivé matky. Na podzim roku 1838 podnikl Chopin spolu se Sandovou a jejími dětmi cestu na ostrov Mallorca. Cesta ho zmohla, ale cítil se dobře a byl přímo nadšen krajinou ostrova. Na Mallorce Chopin zkomponoval opus 28, obsahující 24 preludií, Baladu f dur a Scherzo cis moll. Jsou to skladby jedinečné, které se nedají srovnat se žádným jeho dílem. Starostlivost Sandové v době, kdy onemocněl, vyvolala vděčnost a jeho cit k ní dosáhl svého maxima. Sandová odvezla Chopina na svou venkovskou usedlost, zámeček Nohant, kde měl Chopin možnost věnovat se práci v klidných podmínkách. Tehdy, od roku 1839 do roku 1846, tu vznikla nejzralejší a nejkrásnější Chopinova díla. Chopin hledal v Nohantě kouzlo rodinného prostředí, po kterém celý život toužil. Právě v těchto létech složil Baladu f moll, Sonátu h moll, Scherzo f dur. Chopin nekoncertoval víckrát než jednou v roce. Po koncertu 21. ledna 1842 H. Berlioz napsal: „Chopin se zdržuje v ústraní, není ho vidět ani v divadlech, ani na koncertech… Jednou do roka schází z obláčků a dá se slyšet v salónech Pleyela a jenom tehdy mohou umělci a veřejnost obdivovat jeho skvělý talent…“ Mezi Chopinem a Sandovou vznikly rozepře, a to hlavně kvůli dětem. Nad jejich vztahem se stáhly mraky. Oba umělci se rozešli. Zhoršující se fyzička a také depky po rozchodu se Sandovou se negativně odrazily na Chopinově tvorbě. Chopin si uvědomuje, že jeho osobní život zůstal tak nenaplněn. Finanční situace a možná snaha odejít z rozbouřené lokality, která pro nemocného umělce byla denervující, ho nutí k tomu, aby začal uvažovat o spásné cestě do Anglie. Avšak vlhké klima ostrovní země nepřálo jeho zdraví a pobyt mu nepřinesl ani zdárná finanční zlepšení. Chopin se proto vrací do Paříže, kde 17. října 1849 ve 2 hodiny v noci umírá jak umíráček mladého ducha i schopné živelné role. Jeho poslední slova byla: „Matko, moje ubohá matko!“ Častokrát o matce přemítal a s jejím jménem na rtech i umřel. Citujeme na závěr slova básníka C. K. Norwida: „Rodem Varšavan, srdcem Polák, talentem Pozemšťan, Fryderyk Chopin, odešel z tohoto světa frustrován a zahořkle rozčarován.“
TRIALS X
Někdo to rád vrchovatě jazzové, srandovní a pravdivé. V battle of the DJs roku 1987 se k fůzi hiphop jazz uchyluje CJ Mackintosh. Dále Stetsasonic, Streets Ahead, Guru a Gang Starr, Native Tongue posse – svoje nadání zaujmout svěže prosadili, odborníci na beat a rhymes vzatí. A máme tady polskou scénu, ze které hip hop jazz doprovází legendární Trials X, jako to válí naživo v Plzni devátým rokem pětičlená formace uličníků Limbo: Případ skvěle dráždivého jazzu Trials X. začínal v r. 1991 s prvními polo-profesionálními nahrávkami, které uvádělo mezi jinými varšavské Radio Kolor s moderátorkou Bozziou Swiatkowskou propagující polské vydání hip–hopu z ulice. Hudbu poskládal ještě lépe než puzzle D.J. Platoon B. a J. Tiger psal neskutečně zásadní učitelské texty. Soubor natočil a vydal v roce 1995 album „Prawda Cel Przeslanie" (Pravda – cíl – poslání), kterého se v prvním týdnu prodalo přes 3000 ks, ale muselo být staženo, neboť distribuční firma nepodepsala se souborem smlouvu a vydala ho nelegálně. Trials X uskutečnil mnoho koncertů s Adidas Streetball Challenge 95 a pro Orchestr sváteční pomoci ve vězení v Siedlci. Teď J. Tiger oživuje Trials X prodejem alba v mp3, které nebylo nikde vydáno („Experyment"), a bylo natočeno na čtyřstopém zdroji sterea; také s tím vydaným na kazetách „Pravda – cíl – poslání" (obojí je k dostání na stránce http://artists.mp3s.com/artists/68/trials_x.html). Trials X, tím také J. Tiger, se objevil vedle Kazika (další hip hopperský šampion) na mixu SP records s hitovým a kultovním kusem „Czujee Sie Lepiey..." (Cítím se líp). Tuto skladbu vysílala i polská televize v Hudební jedničce (Muzyczna Jedynka) jako skvělý klip navržený k festivalovému ocenění polských videoklipů. Trials X byl rovněž uváděn v televizi Polsat v programu Halogramy videoklipem „Jaraja, jaraja" (Hulí a hulí) J. Tiger vystoupil dále na prvním mixu DJ Volta s názvem „Smak beat records".
J. Tiger je taktéž členem nové formace Modfunk, klubovní hudby (stylem blíž k francouzskému housu …víc info na www.modfunk.pl). J. Tiger o svojí historii: „víš, byla to doba velmi náročná pro hip-hop, protože nikdo nevěřil tomuhle stylu hudby, ale byli jsme progresívní, noví a s velikou chutí udělat něco dobrého, speciálního. Tím jsme dokázali každému, jak věříme v hip-hop, v kulturu a všechny ty pozitivní věci. Natočili jsme video,CD kompilaci a kazetu. Né mnoho, jenom umění byl náš sen. V roce 1992 se narodila hip-hopová skupina, né MC, abys mi rozuměl, ale skupina. Taková je naše minulost ...a jsem na ní patřičně hrdý."
PRZESTROGA (Varování)
Za okny v noci ostré zvuky ulice
většina lidí spí, zůstávají jenom divoši
je slyšet sténání panny znásilněné na ulici
ztlumenej hukot, hádky, co nevidět někdo někoho praští
nelíbí se mi to, a co, přesto existuje zlo
sprostota, ničemnost, opilství a co dál
jako kleště, které se zarývají do kůže
vtisknou se vám vady a to je chmurná představa
to už bych byl raději šedou krysou,
která lenoší v kanálech města
neviděl bych to zlo, které se vyvrhne ven
ve dne i v noci, a zvláště v noci
ale jsem člověk a neruš moje soukromí
protože jakmile to zkusíš, zpřerážím ti ze zlosti kosti
zapamatuj si jediné, že kosa vždy padne na kámen
jako příklad mohou být členové sicilské mafie
přesto bojuji se zlem ve jménu dobra
jen vydržet, přežít, nenechat se praštit
když to bude nutné, zaútočím rychle jako kobra
jestli je to banální? Bohužel jsou takové extrémní situace
MIASTO (Město)
Opět ulice, opět město,
opět nehoda, opět událost.
Porazili dítě, auto, rána,
upocené dlaně lepí se jak těsto.
Pár kroků vzad, pár kroků vpřed
někdo tam u pouliční lampy právě umírá hlady
Je horko, teplo a současně chladno.
Někdo se dívá nakřivo, v očích se mu zračí zlo
na tramvajové zastávce manifestuje chudák
řve a křičí, protože nemá chleba
brzo asi praští někoho svou holí,
ale ovládnul se, nechal ji v podpaží
jenomže Rumuni nemanifestují –
věší se na krk a žebrají kde se dá
a nemocní ztracení čekají na pomoc
kdo jim co dá? Copak někdo u nás něco má?...
Tohle že má být město?
Odpověz na otázku.
Takové má být město?
Chci slyšet tvůj názor.
Vůně metropole, smrady metropole
někdo je čistý, na jiném je vidět špína
jeden je veselý, jiný je nějaký smutný
ten je poctivý, tamten je krutý
proto musíš mít oči široce otevřené
na chvíli se zahledíš a už máš servaný hadry
a to ještě není tak velká ztráta –
může být větší, když narazíš na kata
můžeš potom ztratit dokonce svůj život
není těžké zastavit tlukot srdce
město, to není sranda – je tu boj o bytí
to není hra – tady nikdo karty nemíchá
jsi sám, jednáš sám, jsi sám, myslíš sám
ty znáš to místo i já to místo znám
ale to neznamená, že musíš zapomenout
na agresi a šejdíře, kterých je všude plno
Tohle že má být město?
Odpověz na otázku.
Takové má být město?
Chci slyšet tvůj názor.
Pouliční světla nesvítí, sídliště potemněla –
nikoho nezajímá proč je tma
policie jako obvykle míří jinam,
aby byla co nejdál od podezřelých míst
a stále hlídá jen hlavní třídy,
jak má tedy vědět, co se tam vzadu děje
někoho pojebali? Někoho pořezali?
anebo snad zase do kufru strčili?
situace se mění, když někdo přijde o život –
mozek začíná pracovat jinak
najednou už někdo usilovně odstraňuje chyby
najednou světla svítí, objeví se policie
vše se mění, ale jenom navenek
později už se o věc nebudou zajímat
tak je to se vším a není to OK
dlaně se lepí jak těsto, teď se lepí jako lepidlo...
Tohle že má být město?
Odpověz na otázku.
Takové má být město?
Chci slyšet tvůj názor.
CZUJEE SIE LEPIEY (Cítím se lépe)
Vstávám dnes ráno a otvírám okno
slunce mi znovu kouká do očí
zdá se, že bude hezký den
konečně na ulici uvidím svůj stín
mám už dost zamračených, studených dnů
teď musí být teplo, teplo v mojí krvi
až do posledního kousku mě rozpálí
dokonce i kdybych byl z kamene a kdybych byl z oceli
Cítím se lépe, když je hezky
lépe se cítím, když slunce svítí
cítím se lépe, když bezstarostná voda
odráží zlaté horké paprsky
Ve velkém městě velké paneláky stíní nebe
venku děti běhají se psy
smývají úzké pozadí šedi –
ať tady konečně zavládne trochu radosti
stromy se houpou v klidném, obyčejném,
velmi jednoduchém a fajn rytmu
teplota stoupá a asfalt se rozpaluje
nechceme zimu – tady potřebujeme teplo
Cítím se lépe, když je hezky
lépe se cítím, když slunce svítí
cítím se lépe, když bezstarostná voda
odráží zlaté horké paprsky
Bezstarostná voda, bezstarostné sny
svět se stále mění, otáčí se Země
zpocené moje tělo, chybí mu vítr -
všechno to způsobilo, že mi pookřála duše
teplo, teplo, ale ne moc horko
nikdy více zimy, říkám to vstoje
protože rapuju, protestuju a manifestuju
proti špatnému klimatu,
ve kterém se trochu špatně cítím
Avšak cítím se lépe, když je hezky,
lépe se cítím, když slunce svítí
cítím se lépe, když bezstarostná voda
odráží zlaté horké paprsky
cítím se lépe, když je hezky,
lépe se cítím, když slunce svítí
cítím se lépe, když bezstarostná voda
odráží zlaté horké paprsky... cítím se lépe...
DETROIT – PRZEDSIONEK PIEKLA (Detroit – brána do pekel)
Detroit, Léta Páně devadesát jedna
vražd v tom městě je hodně...
Jeffery Wilson, jedenáct let
byl usmrcen – koupil třináct kulek
stalo se to uprostřed města
před vchodem do supermarketu
dva nezletilci si pořídili novou bouchačku
a vyzkoušeli ji na prckovi
Detroit – brána do pekel,
každým rokem tolik lidí umírá...
Detroit – brána do pekel,
ano, to město je tím známé...
Vražda číslo čtyři sta dvanáct:
Felton Baickwill, šestnáct let
kluk zastřelil babičku a dvě tety –
nechtěly mu dát prachy na crack... fuck!
hluboké bodné rány v tělech objetí
svědčily o tom, že měl jinou zbraň
je to šílenej kluk, nemýlím se
znásilnil dokonce svoji babičku!
Detroit – brána do pekel,
každým rokem tolik lidí umírá...
Detroit – brána do pekel,
ano, to město je tím známé...
Patnácté narozeniny Fanny Nelsonové -
na dveře ťukají tři černoši:
všichni na kolena! Navalte prachy! – řvou
oni nežertujou, tváří se příšerně
potom, když už mají všechno, nutí Fanny sát otcův úd
zabijou ho a krev stříká na ni
v policejním hlášení to stojí...
Detroit – brána do pekel,
každým rokem tolik lidí umírá...
Detroit – brána do pekel,
ano, to město je tím známé...
Tyto náhodně vybrané příběhy
jsou jenom citace úryvků z místních novin:
Detroit News a Detroit Free Press
Motherfuckers!...
S.M.R.C. (Auto, Myšlenky, Pohyby, Čas)
Tlumené reproduktory, bassy duní v uších
rovná silnice a noha na plynu
myšlení se zkracuje v jeho další fázi
chci na vše zapomenout – ať zahraje moje duše...
a hoří... krev cítím ve spáncích
je to vše zvláštní: fakta, události
nic se nemění – snad jenom sedadla
v mém autě a rychlost na tachometru...
bez křiku – řeknu vám:
mám neprůhledná skla a nikdo mě nevidí
a divoká nenávist na ulici se mi oškliví
koukám na to ze strany a o život hraju sám...
naštěstí... silnice je rovná
zastavuju se, někdo mi říká: Zůstaň
ne! Já musím ject přímo
předjíždět můj vztek rychle a rázně
protože jakmile vjedu do zatáčky tak budu připravený
a nevlítnu už do nějaké nové zatáčky
proto plyn až na doraz, přidávám plyn na doraz
radost, uvolnění, hranice potěšení
o to mi jde, právě o to mi jde
mám rád takovou náladu, ne tu co mi škodí
jenom v mém voze se tak cítím
nepotřebuju gandžu, dokonce žádný hašiš...
Moje auto, moje myšlenky, moje pohyby, můj čas...
Vzdaluju se, vzdaluju, proto hoří gumy
lesknou se puklice, na asfalt svítí slunce
nemám v úmyslu vystupovat z mého vozu
pojedu až mě to začne nudit, nemám co ztratit...
a sny? – už se s nimi nepočítá
všechny se proměnily ve skutečnost
nezávislost, svoboda, velký prostor mám,
proto zkoušku z reflexu teď si malou udělám
znám hodně možností, jak ji udělat bez polámaných kostí
už teď se rozjíždím opravdu maximálně
dvě stě na tachometru – super je to ale prima
jedu prostředkem silnice – čekám, až něco vyjede
znáte to číslo, né jednou se totiž míhalo ve filmu
tehdy i hrdinové jsou často v úzkých
však já dělám to samé a nemám strach...
Bááách! Konečně něco jede,
nějaký náklaďák se blíží rychle ke mně
nemějte strach, klid – já to dělám naschvál
ale jak neuhne hmmm to bude špatné
asi nějaké poleno, protože jede pořád rovně
proto zpomaluju, brzdím, rychle vyskakuju
chlapík to vzdává a prudce zatáčí doprava
široká silnice ho naštěstí zachrání...
můj džíp je celý, avšak já celý zpocený
nasedám, jedu dál a neohlížím se...
Moje auto, moje myšlenky, moje pohyby, můj čas...
MUZYCZNY NARKOTYK (goscinnie Oliwka i M.C. Bob)
Hudba je jako droga
slyšíš ji a cítíš její dotyk
v krvi, v duši, v mysli
stop! hned to promyslím
ale nemám přeci co
hip hop mánie buňky obklopuje
chci vám o tom něco říct
šílené rytmy a šibalský zvuk
koho nevtáhl, ten musí být na pozoru
protože rytmus se rád opakuje
tak ti radím, odsuň se
v těch reprácích bydlí velká síla
jeden za jedním udeří v napětí
za chvíli budeš závislá
musíš mluvit o velkém štěstí
když zůstaneš dál nezasažena
Když zůstaneš dál nezasažena
musíš mluvit o velkém štěstí
za chvíli budeš závislá
jeden za jedním udeří v napětí
v těch reprácích bydlí velká šlupka
tak ti radím, odsuň se
protože rytmus se rád opakuje
koho nevtáhl, ten musí být na pozoru
šílené rytmy a šibalský zvuk
chci vám o tom něco říct
hudba je jako droga
slyšíš ji a cítíš její dotyk
v krvi, v duši, v mysli
stop! hned to promyslím
ale nemám přeci co
hop hip mánie buňky obklopuje
To je hip a to hop
přestaň ho zesměšňovat (deprimovat, ignorovat), protože hudba se vypne
a přestanu rapovat, zastav se na chvíli a poslouchej
ten živel dál, a už se přihlouple nehihněj
Poslouchej ten rytmus, magnetofon a ulice
to všechno nasytí tvé buňky
bez dobré muziky slabé máš výsledky
tak začni cvičit a dostaneš úspěchy
k mojí radě se musíš přizpůsobit, přestaň tedy jen panikařit
napiš třeba hezkej text, v dobrém textu muzika ukrytá je
i kdybych přestal rapovat, tak hudbu i tak budu mít rád
bouchačku v ruce a holku po boku
Začátek éry hip hopu, já jsem rapperem, říkáš o sobě
rapuješ pořád do cizí hudby
baví tě stále ty dětinské nemoci
chceš se vybíjet svým vzhledem
hudba pro tebe málo znamená
ale hip hop zničí tu imitaci
on věří, že žiješ v rytmu čači
přestaň to už předstírat a začni konečně přemýšlet
pamatuješ? Rytmus se rád opakuje
vybuchnou za chvíli membrány u repráků
tehdy budeš odkázaná sama na sebe
zase můžeš mluvit o velkém štěstí
hudba ti poskytuje zas druhou šanci
pociťuj konečně hip hopu dotyk
ty rytmy jsou stejné jako návyková látka... peace...
JESTEM WOJOWNIKIEM (Jsem bojovníkem)
Všechno mě od začátku štvalo:
bez práce, bez peněz, znáš to
ideologie, názory – nulová soudnost
celá ta věc je cítit hovnem
vycházím na ulici, cítím se nesvůj
barevné výlohy, černo-bílý život
laserové myšlenky, dokonalý atribut
bez něho – zahyneš brachu
nadešel čas, přetekla číše
ozvalo se z duše gangsterské nadání
končím s filmy – film si zvládnu zahrát sám
prodal jsem video a koupil jsem bouchačku
o co tu jde? O důstojnej život!
Takovej že není?! Tak si ho sám vytvořím!
Plesnivej zákon tu vůbec nic nezmůže
slyším srdce, jako když odbíjí hodiny...
Jsem bojovníkem za důstojnost!
Jsem bojovníkem za důstojnej život!...
Kulky od devítky třímám v ruce
cítím, že pomalu mi skáče adrenalin
sním o přepadení a o působivé scéně
všechno samozřejmě bez jediného zvuku...
šlo to klidně – jak jsem to udělal
říkám: naval kurva kasu! – chlapa jsem odkrouhnul
to byl ale rachot v celém baráku
chápeš? Nemohlo být hůř
policejní siréna houká z dálky
nevím co dělat, ale beru nohy na ramena
nervy a myšlenka, co teď bude dál
je to hloupé, policajti jsou asi všude
s pytlem peněz vlítnu do paneláku
výtah nejede – utíkám po schodech
dvanáct pater, za mnou nepříčetný seržant
co nevidět bude střecha, dostávám strach...
Jsem bojovníkem za důstojnost!
Jsem bojovníkem za důstojnej život!...
Chytil mě, hajzl, a nandal mi náramky
nebyly z obchodu, protože neměly cenovku
u soudu, kurva, jako na pouti:
žvaní, koukají jako zfetovaní
vynesli rozsudek – konec srandy –
deset let půjdu koukat na mříže
do těsné celi od neděle po neděli
za porušování zákona nikomu nepatří poklona
po šesti letech vyjdu na svobodu
za dobré chování a klidnou povahu
zase budu bojovat za svou důstojnost
když to nevyjde, tak se hned neděs
snažil jsem se, jak jsem mohl,
dělal jsem, co jsem mohl,
do práce mě nevezmou, protože mám flastr
tolik jsem přemýšlel – v prdeli jsou mé plány!
jak mám dál žít v té pojebané zemi...
Jsem bojovníkem... víte za co.
JARAJA, JARAJA (Hulí si, hulí...)
Někdo mi fouká do ucha, televize běží
na letišti zajistili půl tuny marihuany
zprávy se šíří jako oblaka kouře
to nebyly drogy, ale blbé otruby
halas, šum, větší hluk v klubu
já pořád piju pepsi, protože už mám dost koka-koly
všichni se baví, atmosféra se lepší
zaslechl jsem, proč není vodka
dlouhej modrej pruh se vznáší u stropu
upadají v zapomnění pomalu staré časy
nějaký kámoš si alkohol žádá
tady nic takové není, chce gandžu, nemá vatu
já se rozhlížím kolem, rozhlížím se kolem
do rytmu vesele si někdo ťuká na čelo
ťukej si, ťukej, a budeš mít okno
moc jsi vyhulil a letíš vysoko
znal jsem pár takových, ulítli moc vysoko
prachy měli jen na drogy
to jen tak příležitostně, tak dobrá už klid
nerozčiluj se, nebo ti vrazím jointa do oka
teď měním rým a místo u stolku
musím se posadit kousek dál, tady je moc hluku
vstávám ze židle, jdu, dav mě tlačí dál
vidím někde číšníka, říkám džus mi nalij
kam to čumíš chcípáku, nelij mi ho po rukou
brzy poliješ kulečníkový stůl
dolil mi zbytek a vytasil přede mě jointa
hulíš? Je k dostání marjánka i hašiš
Hulí si, hulí,
jedno cígo za druhým
Jointa za jointem, jedno cígo za druhým,
hulí, v špičkách mají pořád nějaké zboží
rozdělí se s ostatními, jiným trochu dají
sám jsem jednou dostal a docela jsem uletěl
smál jsem se smál, jsem si jistý, že bez důvodu
proč jsem to tehdy vzal
nepochopil jsem dodnes
to bylo něco nového, chápeš kolego
mezitím, zábava jede v plném proudu
našel jsem si místo tady, kde není tlačenice
tady, kde není tolik kouře jako tam
ohlížím se dozadu, dva chlápci potahují do sebe dávku
kousek po kousku přes trubičku propisky
dnes jim dali asi amtu z lístku
nevím jak mám přijít k sobě, jsem zvláštně omámený
nechtěl bych tady způsobit nějakej zmatek
ale něco mě táhne, nutí k tomu
mám chuť vyzkoušet něco speciálního
gandžu, hašiš, ne něco ostrého
Mám tady jen heroinek
Vytáhl z krabičky ten malý papírek
dal jsem si ho pod jazyk skoro jako bonbón
čekal jsem na výsledek a vzalo mě to
myslel jsem, že to bude trvat věčně
koktal jsem, breptal, slova docela zapomínal
smál jsem se, smál, docela jsem uletěl
rukama kroutil, gestikuloval
nesmyslně, celý den jsem tím promarnil
Hulí si, hulí,
jedno cígo za druhým
OD CIEBIE ZALEZY (To záleží na tobě)
Současnost přebíjí minulost, budoucnost je spjatá s minulostí
současnost přebíjí minulost, budoucnost je spjatá s minulostí
včera jsem byl bledý, dnes je mi horko
včera jsem byl takový, dnes jsem jiný
nejsem dětinský, trochu jsem se změnil
dětství mělo na mě velký vliv
chápeš – rodiče, tady to nebylo,
chápeš – rodina žádná hodnotná nebyla a proč
poslouchej, ale uši si profoukni
čas nevrátíš a jak se převrátíš
připomeneš si možná něco, cokoliv
co je pro tebe jakkoliv zásadní
možná právě to uděláš jako já
pokud je už teď ta pravá chvíle
nedělej ze mě vola, nedělej ze mě debila,
jde mi o život, existenci a bytí,
vzájemné usmíření a ne aby to bylo těžší,
pravda je náš cíl a naše poslání
možná jsou to velká slova, prohnuté jako podkova,
ale přibité do hlavy a ne do kopyta koně
udělají svoje, vyrovnají cesty,
včera jsem byl horší, dneska jsem takový
Současnost přebíjí minulost, budoucnost je spjatá s minulostí
současnost přebíjí minulost, budoucnost je spjatá s minulostí
tvrdej oříšek k rozlousknutí má každej z nás
jestli souvisí dnešní situace se včerejší?
Kdo má na ořechy louskáček, ten odpoví si sám,
pro ty, kdo ho nemají dávám plán číslo dvě
za prvé zuby musí být ostré,
za druhé zbytek už je jednoduchý
každý – individuálně to ví
současnost můžeme měnit, ale minulost už ne
v této situaci nelomte rukama
pamatujte si tehdejší chyby, dnešním se vyhněte
tak jednoduše chvíle zamyšlení
prospěje rozumu a ovlivní jeho činnost
důsledně promyslíš každou věc
zohledníš to, co bylo, co je a co bude
tak si nepřiděláš problémy a nenarazíš do zdi
když je míček ještě ve hře v nesmírné rychlosti života!
tolik toho ještě můžeš dosáhnout
úspěch dnešní, zítřek stane se minulostí
budoucnost ale bude krásnější jako koruna,
bude se lesknout svou jasností
Současnost přebíjí minulost, budoucnost je spjatá s minulostí
současnost přebíjí minulost, budoucnost je spjatá s minulostí
kolik ještě v řece uplyne vody
než naše myšlenky budou laserové
než naše životy budou barevné
potřebujeme sílu jako v olověném mlýnu
ale nechci už více toulat se v oblacích
sestoupím teď na pevnou zem
tady, kde je šedost a zmatek dvě tváře má
tady, kde je zima jako v horských potocích
kde vládne naivita a sprostota převažuje
čas hojí rány, já je rozškrabávám
někdo mluví vážně a ty ho posloucháš pozorně
raději dej pozor, protože tě houpe
vzpomeň si, kdysi to bylo stejné
později jsi řekl, mělas pravdu mami
a tak můžeme dávat jeden příklad za druhým
tady je chytrák bohatý, avšak slušnej je utrmácenej
intenzívně musíš myslet a budoucnost budovat
současnost měnit a sebe vytvarovat
na člověka a ne zvíře TRIALS X ti věří
protože na tobě ostatně závisí současnost...
Současnost přebíjí minulost, budoucnost je spjatá s minulostí
současnost přebíjí minulost, budoucnost je spjatá s minulostí
FEKALIA (Výkaly)
Výkaly dráždí můj mozek
výkaly jsou kaluží oplzlostí
a ty se raději posaď než padneš
víš co si myslím? to asi neuhádneš!
život je sviňská řeka hovna
plavat v ní jde těžko
dívám se na svět mám temné myšlenky
někdo mi říká: všechno je v pořádku
uhni, vytahuju své přirození
nikdo se tě neptal na názor smrade
výkaly komunismu a naše výkaly
máme zničený národ, taková jsou fakta
Kdo nám teď za to všechno zaplatí?!
exkrementy zůstaly, do ciziny zdrhali piráti
máme svobodu, ale lidé jsou sráči
náš bass zní naplněný hrůzou
DJ Platoon B. má ten instinkt
jak mixuje, krev rychleji pulzuje
vlna zápachu všechny exkrementy
lidi, vy máte na mozku vředy
blbá masmédia vás tlačí celé davy
zalijí vás výkaly a co uděláte sami
starejte se raději sami o sebe a ne o cizí
protože zápach už čoudí
Vibrace, masturbace a potok slov
mám už dost žvanivých hlav
chce se mi, chce se mi zvracet
víc vám neřeknu, protože budou problémy
otrávené životní prostředí, otrávené myšlenky
výkaly – pokrývají vzácnou zemi
nadešel čas to všechno spravit
špatný tok myšlenek by někdo musel zabít
ale zatím nevidím žádného dobrovolníka
proto nám to dneska asi nevyjde
nevzdávej to, nevzdávej, mysli na budoucnost
lidské myšlenky srůstají a srůstají se kosti
lidské myšlenky srůstají a srůstají se kosti
schovávám pěsti, i když jsem měl vztek
lidské myšlenky srůstají a srůstají se kosti
nová etapa našich dní teď nechť v klidu nastane
Výkaly dráždí můj mozek
výkaly jsou kaluží oplzlostí
…A život není jen nevrlej uštěkanej pes, ohlodanej jazz
život je jak balet, stříkající barvy na výběru tvejch palet
♥
|
