NIKOLA TESLA

☼   10.7.1856   SMILJANO     ♂     7.1.1943   NEW YORK CITY

Když v roce 1877 řekl jednadvacetiletý Tesla profesoru Pöschlovi, že existuje možnost sestrojit motor na střídavý proud bez kartáčů a komutátoru, odpověděl mu tento vynikající expert před všemi žáky: „Pan Tesla možná uskuteční velká díla, ale toto se mu nikdy nepovede. Znamenalo by to přinutit sílu podobnou působení zemské tíže, která působí jedním směrem, k tomu, aby se přetvořila v sílu otáčivou. Bylo by to perpetuum mobile, tedy nemožná idea.“ The number you have dialed is busy… Stejně jako gramofon značka Tesla s otáčivou silou talíře je um, je dokonalý požitek, a v této značce vzdává hold právě Tobě navěky, odvážlivci Nikolo nikoli piccolo.

*

Tesla v první chvíli opustil pod vlivem profesorovy autority svou myšlenku, brzy však došel k přesvědčení, že měl pravdu, a znovu se pustil do bádání. Po několikaletém zkoumání problému nadešel – jako v mnoha podobných případech – okamžik inspirace Múzou. Řešení ho napadlo při procházce s kámošem ve štýrskohradeckém parčíku. Hůlkou kreslil v písku a nadšeně se dělil o poznatky: „Pohleďte na můj motor, zde, dívejte se, jak jej spustím, aby se otáčel žádaným směrem!“

To byl počátek vzniku elektromotoru na střídavý proud.

UŽ JAKO MALÝ KLUK

Tesla měl talent k vynalézání od dětství. Narodil se 10. července 1856 v chorvatské vesnici Smiljano v Lice. Otec Nikoly, povoláním kněz, byl velmi nadaný člověk a výborný řečník. Teslova matka Djuka dovedla vymýšlet a zhotovovat různé nářadí pro domácnost a v celém okolí byla známa svými ručními pracemi.

Když se rodina přestěhovala do Gospiče, daleko většího města, než bylo rodné Smiljano, nastala v jeho životě změna. Nemohl si zvyknout na nové prostředí, celé dny trávil zavřený v cimře a oknem pozoroval, co se děje za provoz na ulici. Měl velmi rád opeřence, zvláště si oblíbil holuby. Však ještě mnohem později, už jako slavný vynálezce, krmil v New Yorku denně hejna holubů u městské knihovny.

V Gospiči se stal hrdinou zvláštní události. Hasičská společnost si opatřovala novou stříkačku a uspořádala při té příležitosti velkou slavnost. Při předváděčce nové stříkačky se však stal malér – stříkačka trucovala, nechtěla čerpat vodu. Odborníci, kteří stroj předváděli, se marně pokoušeli objevit chybu. Teslu v nastalém zmatku napadlo, že je ucpána nasávací hadice, uchopil její konec a vtom vyrazila voda s takovou silou, že postříkala svátečně oděné představitele města. Tesla byl oslavován jako hrdina dne.

Když ukončil obecnou školu, vstoupil na nižší reálku, kde opět vynikl jako nejlepší žák. Doma se příliš učit nemusel a svoje volno mohl věnovat novým dobrodružstvím. Ve škole bylo několik modelů vodních turbín, a ty svedly Teslovu pozornost k technickým vynálezům. Sám několik takových modelů sestrojil ze dřeva a měl radost, jak se otáčejí. Ve škole ho bavila fyzika a záhy dělal pokusy s leidenskou lahví a elektrostatickými přístroji. A kdyby tu žil dnes, pouštěl by si do toho Kurtis Mantronik: „I Sing The Body Electro“ ideálně smashing fyzikální rozbuška stereo.

V Karlovci, kde studoval vyšší reálku, mu přišly do rukou Faradayovy a Crooksovy práce v německém znění, které ho přivedly k tomu, že se věnoval elektrotechnice. Po maturitě chtěl jít na techniku, ale jeho otec, který si přál, aby se uchýlil k povolání kněze, s tím nesouhlasil. V té době vypukla v Gospiči cholera. Tesla se ze strachu, zda někdo z rodiny neonemocněl, rozjel domů. Brzy se nakazil. Nemoc měla těžký průběh, ale obětavostí matky se z ní přece jen vylízal. A právě když mu bylo nejhůře a když se o něho rodiče nejvíce strachovali, vymohl si otcův slib, aby směl studovat techniku.

ZA AKADEMICKÝM TITULEM

Pro studia na Vysoké škole technické ve Štýrském Hradci byl Tesla velmi dobře připraven. Německy se naučil ve škole, francouzsky, italsky a anglicky se naučil sám. Hned po zápisu navštívil knihovnu a od té doby tu trávil každou volnou chvilku. Denně pracoval od tří hodin ráno do jedenácti večer. Hluboký zájem, talent a neutuchající píle musely přinést věhlas. Však také už v prvním ročníku složil deset zkoušek – všechny s vyznamenáním.

Teslovi prófové, kteří brzy poznali jeho velké nadání a píli, mu projevovali náklonnost, ba i přátelství. Profesor Pöschl přednášel teoretickou a experimentální fyziku, profesor Alle integrální počet a parciální rovnice. Oba mu věnovali svou přízeň. Pöschl ho považoval za svého asistenta a umožňoval mu, aby pomáhal při fyzikálních pokusech.

Ve druhém roce studia se Tesla poprvé setkal s Grammovým dynamem. Bylo napájeno z akumulátorové baterie a dalo se použít také jako motor. Z komutátoru však sršely jiskry a kartáče se brzy poškodily, takže se musely často vyměňovat.

Tesla se po frekventovaných pokusech utvrdil v názoru, že motory na stejnosměrný proud nejsou pro praktické využití to pravé ořechové. Obtíže působilo nejen jiskření komutátoru, ale i ztráty energie při její přenášení na větší vzdálenost. Tehdy poprvé přišel na myšlenku sestrojit motor na střídavý proud, kterou profesor Pöschl tak jednoznačně zavrhl.

Své myšlenky se nevzdal ani později při studiích v Praze, ani při práci v telegrafní ústředně v Budapešti. S tímto problémem se trápil několik let a objevil mezitím vícefázový proud a točivé magnetické pole. S těmito objevy se vydal do Paříže a vstoupil do služeb Edisonovy kontinentální společnosti s nadějí, že se mu tam podaří uskutečnit své vynálezy. Ale ani tady se nemohl věnovat svému motoru a byl nucen konstruovat různé paskvily strojů na stejnosměrný proud. Zasloužil se o četná jejich zlepšení, takže ho Společnost pověřovala nejobtížnějšími úkoly.

Počátkem roku 1883 odjel do Štrasburku, kde měl dát do pořádku elektrickou centrálu. Jakmile práci skončil – bylo to v létě toho roku – dal se do praktických pokusů se svým motorem na střídavý proud. Pokusy se mu vydařily a potvrdily mínění, že ne profesor Pöschl, ale Tesla měl tenkrát pravdu.

Pokoušel se svůj vynález uplatnit v praxi, ale marně se v Paříži snažil získat potřebnou dotaci. Snad se mu to podaří v Americe.

EDISONŮV KONKURENT

Tesla se v New Yorku setkal s Edisonem, tenkrát již slavným vynálezcem, už druhý den po svém příjezdu. Právě v té době vyvolal převrat v průmyslu Edisonův vynález žárovky s uhlíkovým vláknem a jeho systém výroby a rozvodu elektrické energie pomocí stejnosměrného proudu. Edison tehdy učinil na Teslu mimořádný dojem, ale i Edison byl překvapen Teslovým výskytem na place. Brzy se spřátelili a Tesla začal fungovat v Edisonových laborkách. Dřel tam od půl jedenácté dopoledne do pěti hodin ráno. Za pouhý rok zkonstruoval čtyřiadvacet nových typů strojů, které měly nahradit staré. Teslovy konstrukce byly snadnější, dokonalejší, lacinější, lehčí a měly mnohem větší výkonnost = důmyslnější zákon zaúřadoval přesně.

Edison mu slíbil padesát tisíc dolarů, jestli práci dokončí včas, ale nakonec mu odměnu nechtěl vyplatit. To byl jeden z důvodů, proč se Tesla s Edisonem nepohodli na další spolupráci. Hlavním důvodem však bylo, že tito dva velikáni nemohli pracovat dlouho jeden vedle druhého.

Po rozchodu vytvořil Tesla v krátké době Teslovu společnost pro obloukové osvětlení, která již v roce 1886 instalovala Teslovu obloukovou lampu v různých ulicích New Yorku. Tento podnik sloužil Teslovi k tomu, aby získal finanční prostředky pro další nerušenou práci na svých objevech. Teprve na počátku roku 1887, kdy vznikla Teslova elektrická společnost, dostal k dispozici laboratoř a dílny v jižní části Páté Avenue, blízko Edisonovy laboratoře.

Tesla pracoval velmi intenzivně, takže už v říjnu toho roku přihlásil základní vynálezy rozvodu střídavého proudu a různých typů elektromotorů a generátorů na tento proud. Kromě dvoufázového patentoval i třífázový indukční motor, který má dodnes v průmyslu největší význam. Vždyť nejméně devadesát procent všech motorů používaných v průmyslu připadá na tento druh.

O využití Teslových vynálezů projevil praktický zájem jedině George Westinghouse. Teslovy vynálezy se pro něj zrodily v pravou chvíli. Odběratelé proudu z jeho střídavých centrál na něm totiž požadovali, aby jim také dodal motor na střídavý proud. Tesla prodal patentní práva Westinghousovu podniku za milión babek, a získal tím prostředky pro další činnost. Rok byl sice vázán smlouvou v Pittsburghu u Westinghouse, ale jakmile se vrátil do New Yorku, okamžitě začal se stavbou několika generátorů vysokánské frekvence. Práce s generátory mu umožnila objevit nový způsob elektrického osvětlení – vzduchoprázdné skleněné trubice v silném vysokofrekvenčním poli svítily jak divé. Toto osvětlení se však pro malou schopnost v účinnosti neosvědčilo. Objevil i fyziologické účinky střídavého proudu vysoké frekvence, Altern–8 by mu za ní poděkovali. Geniálním vynálezem byl Teslův transformátor bez železného jádra, který v oboru vysokofrekvenčního elektromagnetického pole představoval objev základního významu.

Roku 1894 postavil Tesla vysílací radiostanici a konal s ní četné pokusy. Kromě toho pracoval na problému využití oscilátoru pro vícenásobnou telegrafii a telefonii a zkoumal povahu elektřiny.

Neustal ani po zničení své laboratoře. Koncem roku 1896 byla již v provozu nová laboratoř a nová radiostanice. Tesla vyřešil problém bezdrátové telegrafie ve všech základních principech a prokázal možnost telekomunikace na velké vzdálenosti. Už tehdy bylo možné využít jeho poznatky průmyslově, ale Tesla měl jiné cíle: šlo mu především o přenos elektrické energie bez drátů. Po dvou letech námahy zkonstruoval loď, která se dala řídit z pobřeží pomocí elektromagnetických vln. Byla to první loď bez lidské posádky řízená na dálku. Pohon obstarávaly akumulátory. Americké námořnictvo však o ni nejevilo zájem.

V roce 1897 zahájil Tesla přípravy ke stavbě velké radiostanice v Coloradu. Anténa stanice byla vysoká sedmdesát metrů. Podobná byla i přijímací stanice vzdálená od vysílací tisíce mil. Už tehdy uveřejnil svou vizi, co všechno by mohla lidstvu umožnit velká radiostanice: měla sloužit k přenášení hovorů a hudebních výstřelků – show – pořadů, mohla navigovat loď bez kompasu a zjišťovat její polohu, vzdálenost i rychlost, mohla přenášet texty i jiné psané doklady na dálku. Dnes už je to všechno uskutečněno, tenkrát to lidem připadalo jako nesrozumitelná šifra.

Tesla však šel ještě dál. Vyzkoušel princip, který ho přivedl k názoru, že lze dosáhnout spojení s jinými planetami. Uvažoval takto: máme-li vysílač o výkonu 1000 kW a využíváme tuto energii za jednu sekundu, dostáváme energii tisíc kilowattsekund. Využijeme-li však tuto energii v impulsu trvajícím tisícinu sekundy, dostaneme impuls o výkonu miliónu kilowattů. A právě na tomto principu byly po druhé světové válce vyslány signály k Měsíci a na základě časového rozdílu vyslaných a přijatých impulsů byla zjištěna jeho přesná vzdálenost od Země.

Při svých pokusech v Coloradu používal Tesla hlavně elektromagnetické vlny větších délek, které později pomohly uskutečnit radiotelegrafické spojení přes oceán. Posléze během let 1901–1902 postavil Tesla na Long Islandu radiostanici se zvláštní anténou hřibovitého tvaru o průměru dvaceti metrů a výšce padesáti sedmi metrů. Dokončení stanice však už bylo nad Teslovy síly, neměl další finanční prostředky. Za první světové války ji dalo zničit americké ministerstvo obrany, aby nemohla napomoci nepříteli.

OSAMOCEN A ZAPOMENUT

Tesla nebyl jen průkopník využití střídavého elektrického proudu. Je autorem mnoha zlepšováků, které reprezentují několik tisíc stran textu a za nimiž se skrývá neúnavná práce mnoha let jeho plodného života.

Dnešní mladá generace o mnoha z nich netuší, neboť nachází ve svých učebnicích u Teslových vynálezů jiná jména, těch, kteří je upravili a přizpůsobili pro nové využití. Tak objev točivého magnetického pole byl přisouzen Ferrarisovi, fyziologické účinky vysokofrekvenčních proudů, které Tesla objevil už v roce 1891, byly nazvány po d´Arsonvalovi, Teslovy vysokofrekvenční generátory jsou známy jako konstrukce Fesendena, Alexandersona a Goldschmidta. Totéž platí o jeho průkopnické práci v oboru bezdrátové telefonie a telegrafie, která byla přiznána Marconimu bez ohledu na to, že si Marconi přisvojil Teslovy objevy a vynálezy.

Tesla byl neúnavný řízek. Poslední patent mu byl přiznán 3. ledna 1922. Jeho práce z tohoto období mu finančně zajistily život ve stáří. Na sklonku života bydlel v hotelu New Yorker, osamocen a zapomenut. Zranění po automobilové nehodě mu nedovolilo opouštět hotelovou cimru. Nestěžoval si, osamoceně prožíval celý svůj život, zcela zaujat jen svými velkolepými a lepými myšlenkami. Tvořivou prací se zabýval až do svého fyzického zániku.