... jsem, když ponořím se do tmy?

Zůstávám?

Možná si pohrává,

se mnou, s námi ...

 

Nesvětla vlákna propadaj',

kde zítra, nyní, za milion let

bublinky dní

v nekonečném pruhu

stoupání

 

vydechnou, prasknou,

a tak dál

postávám a nedívám se

na poslední závan paprsků

hudby našeho

těsného neznáma

 

Smích i pláč

hladové nevyspání,

pobřeží úniků otvírá dlaň

 

Deptané větrem

odchodů

slzy již odložené stranou

Kruh návratů a vzdech

Na druhý břeh

už prsty nedosáhnou