|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Zpověď proutníka Autor: vkl (Občasný) - publikováno 13.7.2013 (11:09:32)
|
| |
Jsem marný případ,
začlo to skřípat
po první noci,
mám vždycky pocit,
že něco minu
a už jsem v moci
a mám se k činu
Zas jiná vůně,
prý, že jsem čuně,
co nemá stání,
jen v zaměstnání,
jenže co dělat,
když jejich těla
vábí mě silou,
ač mnozí chrání
si svoji milou,
tak není zbytí,
musí jít stranou
Natrhám kvítí,
volnou či vdanou
a zase znovu
na věčném lovu,
na věčném honu
Střídavě tonu,
dokud to ide
Jsme jenom lidé
Jiní se žení,
to pro mě není,
mně stačí jednou,
rodiče blednou
nad mými mravy,
jenže mně stačí
pár hodin slávy,
byly jich davy…
Je to můj osud,
rodiče pláčí,
jsem oběť losu
s jedinou vlohou,
než zatne kosu,
okusím mnohou
a zase dále,
jen žádné ale,
nemohu zůstat
pro jedny ústa,
pro jedny oči,
bezhlavě skočit
do všední pasti,
nechť mají vás ti,
jimž pouta svědčí,
volnost má přednost,
nechci být něčí,
je tolik svodů
a tolik klínů,
jichž málo minu,
jež dávají mi
svou živou vodu,
někdo má rýmy
a já zas žiju
|
|
|