Utrhnu pro tebe stín rudé růže

kruh vázy zabolí trny její

vonět tmou v pokoji může

v níž hvězdy nás nahé hřejí.

Má malá, říká ti horko mých rtů 

jsem spálený neony v tělo a prach  

vyměním s věčností tisíc mých dnů

za vteřinu hodinek a misku vah.

A létem praskají kročeje podkroví  

z Božích muk hlas ticha šeptá že já

s mraky tu hovořím podoben bláznovi

a jiter na tebe bez slov se ptám.

Však není mrtvý ani živý, nesvítí a zhaslý je

nežil nikdy je červavý, ten kdo dnes nemiluje.