Sprostá erotika

Pozoruješ slintavě tu hebkost mojí bílé kůže,

jako by měla na sobě značku Christian Dior,

v tvých chlípných očích už nekvetou dvě růže,

snad bys měl  jít, hodiny na věži už půlnoc bijou.

Nesnáším tvé orosené čelo, co mokré je jak rosa z rána,

tvůj tupý pohled na mé tělo, co tají v sobě jed,

ani tvé ruce co třesou se jak struny od piána,

tak snad abys  šel, měl by si už domů jet.

Klidně drze se hned svlékáš , jako had ze své kůže,

láká tě jen má nahota a můj svůdný klín,

ke mě lozíš jen abys ukojil jednu ze svých tužeb,

a tvá žena co tě doma čeká, pro tu máš jen splín.

Nenávidím už ten oplzlý tvůj hlas, je tuhý jako mráz,

tvé příchody a odchody se mi už vážně hnusí,

já postavit chci mezi nás velkou a nedobytnou hráz,

teď vymanit se projednou z těch tvých pout, sama musím.

Tak jen si dnes naposled ještě slintej nad tou mojí hebkou kůží,

přivoň si a na památku utrhni z ní lístek a nebo květ,

a táhni zpátky ke své ženě, tam za velkou louži,

já brečet nebudu, jen je mi líto těch promarněných let.