Vyznání smrti
Ano vím, jsi
nestárnoucí krásná žena,
viděl jsem tě ve svém
snu,
byl den asi taky
nesnášíš tmu,
možná ses cítila tak
strašně sama,
jednimi jsi obávaná,
jinými zas chtěná.
Jsi jediná
spravedlnost pro tento svět,
neděláš mezi lidmi
vůbec žádné rozdíly,
nezastavíš se nikdy,
ani na chvili,
jsi tu s námi od
počátku světa,
zasloužíš si lásko
dárek, rudý květ.
Říkalas, že chceš si
semnou povídat,
ale sen byl tehdy
velmi krátký,
tvé oči toužily zažít
lásky hrátky,
nevím proč jsem se
náhle probudil,
víš to? Promiň nechci
vyzvídat.
Lidé se mýlí! Nejsi
vůbec nehezká,
a už vůbec nejsi
ženou starou,
také toužíš milovat,
zažít chvíli hravou,
koho najít? Všichni
se tě bojí,
kdo nevěří ať mým
řádkům netleská.
Je mi líto, žes
nepoznala lásku,
že všichni snaží se
ti vyhýbat,
já chtěl bych zvon
lásky rozkývat,
abys poznala co je
býti šťastná,
tvá tvář nemá ani
jednu vrásku.
Vím, že spatřím opět
tvojí tvář,
a my pohlédnem si do
očí,
tehdy se kolo života
mého dotočí,
prosím nechť mě to
vůbec nebolí,
jako tehdy náš sen
pamatuješ? Nejsem lhář.
|