Vlčí máky vybarví její letní louku

líbá se a miluje za úsvitu, Brouku

autenticky rozdává radost žití

dárkem pro ní může být voňavoučké kvítí

Eskymák jí láká na sněhové pečivo i zmrzku

nikdy neodmítne kulantní návrhy v brzku

komu svěří svoje touhy a spoustu čísel v domě?

ať si říká kdo chce co chce, je to výhra pro mě…

http://www.youtube.com/watch?v=HxwlyV8QxZ4

KRS-One - Love's Gonna Get'cha

Sadahzinia: MAYIATIKO (Kouzelný květnový věneček)

(V Řecku na 1.máje vezmou květiny, sešijí je na proutky a pověsí si je zvenku na domky, aby jim přinášely štěstí)

Přináším vám spoustu dárků – je řada na mě!

zhluboka do sebe nadechuji vůni května a zakláním hlavu

dívám se na slunce, vlasy mám rozcuchané, protože je táhnu na zem

a každým rokem na nich nosím věneček z květin

zastavím se, napiju se, zpívám si písně

jdu kolem s ozdobami a odolávám podvodům

dýchám zhluboka a vyfoukávám kolečka vzduchu

není čas na černé mraky

jaro tančí už dva měsíce

udělala jsem si nektar s vodou, abych uhasila žízeň a ukojil mě

abych tě našla – ačkoliv jsem nemohla – dívala jsem se na zem a na oblohu

od úsvitu jsem přicházela na svoji cestu, cestou jsem viděla kouzelné věci

tisíce drobných zázraků

úl se mi díval přímo do očí, celá příroda se smála

vše mi došlo s vínem a polibkem

bála jsem se všech věcí, co zůstaly nevyřčeny v zimě,

ale v květnu to všechno vypadá nekončící a všechno je řečeno lehce

jaro kropí oheň s dárkem dešťů s kouzly a věnečky Máje

Živote, upleť mi májový věneček

abych ho nosila na krku tohoto prohnilého světa

abych překryla stud a krev květinami

probuď se jaro s magií

naplň pro mě měsíc, udělej armádu hvězd,

pošli mi něco pikantního – chuť léta

a jako nůž přetnu zimu

Strom klíčí v prostředku země

a nervy jeho kořene vyluzují tajemné šustění, nezvyklá slova

přichází jaro, můj červený osude

probuď se a řekni mi své sny!

probouzím se, abych byla blízko tebe

se zlobou nejvíc nádhernou a jinou

a lákám je vůněmi, váhou tvého mládí

vzbudila jsem tě tvrdě, já vím

ale uvidíš, navléknu si věneček dvakrát

kolem hlavy, lano je moje duše a nit je nepořádek ve světě

možná bych si ho měla uplést zase s trny

jinak z toho nikdy neuniknu

nebo najdu způsob, jak je okouzlit a vydržet zkaženost

zakryju stud a krev květinami

seberu chvíle v jejich prázdných srdcích

spojím kouzla života na zemi a to uvidíš!

přání zavoní a hlasy na neděli

které ti osladí hrdlo a srdce smíchem

a díky nim zůstaneš vzhůru za jarních nocí

Deee-Lite - World Clique (já mohu mít kliku pouze tehdy, když existuje MOST!!!)

Numero Uno: Deee-Lite Theme 0:00
2. Good Beat 2:09
3. Power of Love 6:49
4. Try Me on... I'm Very You 11:30
5. Smile On 16:50
6. What is Love? 20:47
7. World Clique 24:28
8. E.S.P. 27:59
9. Groove Is in the Heart 31:36
10. Who Was That? 35:28
11. Deep-Ending 40:05
12. Build the Bridge 43:55

http://www.youtube.com/watch?v=Sfc7pDl7dYQ

real vypravěčka z Plzně:

ANDÍLCI Z MOSTU PRO DVA

Po Karlovo mostě se prochází dívka s culíkem oblečená do džínsů a trička – nenápadná turistka proplétající se davem. Ale nenechte se zmást, to ona chodí přes den v tomto přestrojení, nechce zbytečně budit pozornost. Každý den se zastaví u stánku, kde visí na nitce křehoučcí keramičtí andílci různých velikostí, někteří jsou celí bílí, ale většina má na těle – zvonečku – modrobíle proužky, ve větru houpají nožkama a slabounké cinkání vábí k místu, kde si duše na chvíli může odpočinout od vší vřavy – něžné pohlazení mezi příliš jásavými barvami unavujícími oči. Dívka koupí dva andílky a pečlivě zabalené je schová do batůžku.

Když se setmí, křivolaké uličky rozsvítí lucerny a po dlažbě se rozléhá klapot dřeváků – to je zase ona, tentokrát s rozpuštěnými vlasy, v dlouhých šatech, přes ně plášť skrývající batůžek se vzácným nákladem. A taky křídla. Nahlíží do oken a pozorně naslouchá tichému pláči osamělých lidí za nimi, jejich snům a přáním, které zachytí i přes sklo. Když je třeba, vznese se, vlétne do pokoje, dojde k posteli, dotkne se srdce dívky nebo ženy, na polštář jí položí jednoho z andílků. Pak se prochází městem dlouho do noci, dokud neobjeví okno podobného chlapce nebo muže. I jemu vloží do srdce začátek něčeho krásného a daruje andílka.

Andílci si navzájem naslouchají, a tak zacinká-li jeden, ten druhý ho zaslechne, i když je třeba na opačném konci města.

Dívka se spokojeně usměje, pro dnešní den je úkol splněn. Ráno se znovu vydá na Karlův most a kdesi ve tmě města si pomalu jdou naproti dvě duše modrobílých andílků.

Karel Boušek a jeden z mnoha jeho fantastických harfických mostů a můstků…

(ČERVNOVÁ SONÁTA PRO DVĚ HARFY A SRDCE)

Máš červen v rukách A s ním mou lásku Labuť z Avonu

Máš červen v rukách a srdce ve zvonu...

Máš vlasy hvězd Vlasy máš plné afrických fialek

jak struny mých harf Ten škapulíř do ranních nedbalek

A svítá nad tebou jak nad skleněnou studní

když se k ránu překřikují ptáci

ti málozpěvní a ti stříbrolunní

nad zrcadly rybníků s kormidlem navigací

Jsme spolu spojeni tolika sny a dráty

jež ústí v jediné sluneční měnírně

jak srdce maminky se srdcem mého táty

v hornaté krajině i v pustě vesmírné

Máš červen v očích Plane v jahodách

nám pod hlavami letním rozbřeskem

Máš duhu v očích a pak trochu strach

z plachtění po hvězdách s pozemským útěžkem

Příroda má tvůj plášť když je jí nejvíc zima

a tvoji podobu všechny studánky mají

(z nichž rádi pijeme...) Voda je zarosena

panenskou čistotou všude po rodném kraji

Pod Suchým vrchem cestou do Výprachtic

když podél silnic rudnou jeřabiny

znějí za soumraku příchozímu vstříc

královské zvuky hobojů fléten a eolíny

ze starých partesů psaných při světle svíček

po domech betlémských a v jizbách kostelniček

V místech kde stávala možná tvá kolíbka

a kde se před bouří ohnivě zablýská

až stráň ta ze zlata v zeleném návrší

jak snop se rozhoří A pak se rozprší...

A tmí se nad tebou když tma jde brambořištem

když mléčná po vsi jde a nad smrákavým hřištěm

v živůtku uvízne ztratí se pod ňadrem

nebo když rozhoupá svou oblou závrať v něm

Jak ryby v bystřinách jsou naše životy

u břehů rybář Smrt chystá si udici

Dokud si hrajeme... dokud jak děti vidíme

přes ploty na tu svou medovou venkovskou ulici

na nebe přes vrchy v čas nad len modřejší

jsme mladí... silní jsme

(VÍNO BÍLÉHO VLASU)

Jsi malá Světlá jsi Z vln jsi a šeříků

Na horách z protěže Ve vodě leknínová

Skládám si tvoji tvář z dechu a křemínků

po každé v jiný den Po každé spršce znova

Básník je kazisvět Začíná od počátku

za slovem první verš a s veršem novou řádku

Láska má podobnou svou tvůrčí metodu

od lože ke stolu od lože do hrobu

A pohár k přípitkům a něco do vázy

na lukách kavyl má na pouštích oázy

Má svůj dům Má svůj chléb Má svůj hlad

Má svoje klavíry svůj něžný prstoklad

Má svoje zahrady a parky plné stínů

líbezná zákoutí závoje z mušelínu

Má svoji mladost otáčivou jako kolesa

a má své stáří Svá smutná nebesa

Takovou lásku jsem si vždycky přál

kde bychom spolu mladé víno pili

a plamen z něho aby nás pak hřál

i v letech kdy už ubývají síly

a kdy je moudrost sestrou milování

a kdy je bolest které jsem se bál

jak v starých stromech pouhé větrů vání

vlídný šepot varhan z katedrál...

Jsi malá Světlá jsi Z vln jsi a šeříků

Jsi pole skála mez Jsi každá roční doba

Jsi zlatý leknín na jezeře básníků

Jsi průhledná a čistá jako voda

A láska chutná vínem z bílých vlasů

které svou trpkostí jen zpychlé ošaluje

Budem je spolu pít do konce našich časů

K tomu ať nám na vinici slavíček prozpěvuje