|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
bílí papír
stále ještě bez poskvrny
stín čeho jsi psacího
nad ním se vznáší
pobledlá, ospalá postava
přemítá
rmoutí se myšlenkami
chce psát
ale kde nic tu nic
mysl je jako vymetená
při tom není prázdná
jen nechce, nebo nemůže
drásavé vzpomínky
zase se vybavují
všechny ty miliony slz
jako by se znovu vracely
postava, dívka
oblečená v modrém
trhá na kusy papír
slzami zalévá jej
jen se chtěla rozloučit
ani tohle není ji přáno
vše krásné ztratila
tedy alespoň si to myslí
šesté patro
krásný výhled poskytuje
noční vánek
záclony uchopil do své moci
měsíční záře
ozařuje noční svět
dodává mu potemnělou krásu
vrhá na něj svůj pohled
dívka v modrém
v bytě není
jen okamžik stačil
a zmizela na vždy
až ráno ji najdou
vzkaz nenajdou
budou přemítat proč
ale to už bude jedno
|
|
|