|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Už prošli stromořadím,
už štěbetají pod duby.
Snad se nám nenachladí,
už trička mají naruby.
Už v rybníce to šplouchá
a hladina se čeří,
však někomu tu srdce bouchá
jako štvané zvěři.
Vystrčil čumil hlavu z bodláčí
a oči poule, chví se.
Už přišli jeho naháči.
Pod lopuch úchyl uchýlí se.
Čum, čumile!
Čas čapím krokem vykročil,
od stébel rozběhly se stíny.
Už stěží rozeznat je,
kde skví se zadky,
tmí se klíny.
Od komárů a mravence
na zemdleném těle
nalévají se pupence.
Devátá bije na kostele.
Ční čumilova hlava z pažitu,
čivy jsou v marném střehu.
Utichly hlasy v rybníku.
Už nedohlédne břehu.
Kde včera oháněl se kosou,
dnes čumil smutně čábří chladnou rosou.
Po hodinách na břehu rybníka
už ví, co je to relativita.
Že čas nestejně rychle plyne,
že chvíle radostná dřív nežli strašná hyne.
Vždyť sotva z trávy párkrát mrkne,
nad jeho naháči se zatím smrkne.
|
|
|