Slova plynou jako nekonečný déšť
do papírového kelímku.
Plazí se, procházejí a kloužou pryč
skrz vesmír.
Kaluže smutku, vlny radosti
procházejí mou otevřenou myslí.
Pohladí mne.
Obrazy zlomených světel
tančí přede mnou jako milion očí.
Volají mne dál a dál
skrz vesmír.
Myšlenky se kroutí jako divoký vítr
ve schránce na dopisy.
Padají slepě, jak si hledají cestu
skrz vesmír.
Zvuky smíchu, stíny Země
zvoní v mých uších.
Zvou mne.
Nekonečná, nehynoucí láska,
která září kolem mne jako milion sluncí.
A volá mne dál a dál
skrz vesmír. |