|
|
|
Půlnoční hudba Autor: Lian (Občasný) - publikováno 21.8.2000 (09:44:58), v časopise 22.8.2000
|
| |
Co se to děje? Proč nespím? Co mě probudilo z letního spánku? Dívám se na zářivé hvězdy prosvětlující spolu s měsícem temné půlnoční nebe. Přemýšlím. Už se mi nechce spát. Teď už ne. Poslouchám. Tiše. Nepohnutě. I dýchání je lehké a neslyšné. Poslouchám. Co? Ticho. Ticho louky provoněné kopretinami a jablky z nedalekého sadu. Ticho louky, do kterého se ozývá jen cvrkot cvrččího tatínka hledajícího neposlušné děti a šumění větví dubů z blízkého lesa. Houkání sovy. Svištění křídel dravce letícího nad mou hlavou Bůh ví kam. Není to ticho, spíš hudba. Ozývá se všude okolo. Ozývá se v srdci a vyplouvá napovrch. Celá duše je jako v extázi a tančí na tuto hudbu života a smrti. Nejkrásnější ukolébavka na světě. S ní mizí všechen smutek, bolest, zklamání. Všechno bude zase dobré. Cítím nesmírný klid a mír prostupující celou mou bytostí. Mám pocit, že se rozpouštím a splývám s trávou, květinami, zemí na které ležím, jako bych už nebyla já. Jen louka. Mezi námi není rozdílu, jsme jedno…… S úsměvem na tváři se pomalu chytám do sítí spánku. Zdá se mi krásný sen. O půlnočníhudbě.
|
|
|