Pomsta Gáii matky Země
Zradil jsi mě člověče,
zklamals na celé čáře,
čistá voda už neteče,
pot ti kape z tváře.
Vítr roznáší tvé jedy,
jsou trpké jako šťovík,
na čele rozkvetly ti vředy,
bůh neslyší tvůj povyk.
Otrávil jsi celý svět,
víly odešly už z lesů,
vesele vzkvétá rudý květ,
pryč je doba plesů.
Jsem Gáia matka Země,
nyní uštědřím ti lekci,
není lítosti již ve mě,
zdrceni budou všichni vědci.
Roztřesu se jako zimnice,
můj dech zničí domy,
voda odplaví ti vesnice,
za všechny mrtvé stromy.
Hrůzou zbělají ti vlasy,
bůh odvrátí svou tvář,
ztichnou navždy lidské hlasy,
zbyde jenom smutná zář.
Rudá tečka v mléčné dráze,
žaluje smutně otci vesmíru,
padla Země, padly hráze,
člověk zaplatil za bezvíru.
|