Od soumraku
k rozehřáté troubě
od okna k lednici
od života ke smrti
plápolám jako roztržený plamen ranního tisku,
v parku,
kde ruku v ruce a pohled v pohledu
prý milenci zakopávají své mrtvé
tam zase:
od koše k lavičce,
od psa k holubu,
od polibku k vraždě
přecházím ulice,
ještě musím
malinko strohosti vhodit
do stromů kolem
svíjet se jak hnízdo
kukaček
klást své otázky do jiných úst
a nečekat na odpovědi
přelety
velcí indiáni
a umyvadlo na ulici
docela, myslím, zvláštní roj
intelektu a kulis
na jeden park … ?
poslední opláchnutí
očí před trpkostí
odhadnutých piruet
a pak jen
od poledne k večeru
od střízlivost k apatii
od doteku k probuzení
možná trochu přečuhuju a strádám, ale to už je prostě
dané
složenýmí zlomky na linkách městských
spojů
na zvrášněném čele
či prořídlém obočí
nad tím městem
nad tou zvláštní samotou
nad gravitací
( jen mi vadí ten prach
a v něm malé a velké ručičky )
To město bylo jak
od Davida Lynche
žádná z postaviček nebyla střízlivá
saka z hadí kůže
červený kabriolety
a holky bez podprsenek
zvon s trojitým by-passem
odbíjel poledne
a prach zvláštně poletoval
koridorem šišlavých žalmů
žil jsem v tom městě ...
-
v malý místnosti
-
v prázdný místnosti
-
v bezedný místnosti
v místnosti
se splašenou kobylou, ke které
jsem se nemohl přiblížit ze zadu
v místnosti kde tapety odstávaly
v místnosti kde se nemyla okna
v místnosti kde žárovka odmítala čepce
na prázdnou místnost
tam bylo až moc živo
myslím ...
rozvrkaný parapet
notorických klovačů
jen umocňoval ten můj osobní lynch na lidskost
k místnosti
obývacích jevů
patřila i koupelna
klasika vana / sprcha / umyvadlo / sedmileté zrcadlo a police
někdy se vyskytla voda na podlaze
nebo chomáč vlasů z blond předklonů
říkám vyskytla - bylo to záhadné spojení ventilů / objímek a celkové povolenosti mravů v tom městě
hystericky jsem žil
mezi tou hyenickou sebrankou
bez hygieny
v žertu odkoukal
jsem
od holubů na parapetu
panické odlety
jakmile jsem se zvedl odletěli od okna
a tak jsem to dělal i Já
„máš oheň“ „kolik je hodin“
„jak se máš“
?? ? ? ?
po každém otazníku
jsem vystřelil jak šíp přes ulici
a užil si troubení
a kvílení
to město mělo prostě něco z Lynche
nedalo se mu odolat
nedalo se tam žít
nedalo se tam přežít
ale jinak to byl ráj
jo abych nezapomněl
byl tam jeden kněz
co měl rád Tima Burtona
asi teda …
nosil dlouhej koženej plášť
všude rozhazoval modlitby
a holil se břitvou
to prej musí jako kněz … a je pravda, že se nikdy nepořezal, na rozdíl odemne …
žil na faře
co měla vysokou věž
do špičky
s křížem
a půl kruhovým oknem bez holubů
byl jsem jedinej koho nezdravil
možná jsem měl málo hříchů
nebo naopak moc
možná jsem neměl moc peněz
možná věděl více než já
možná vtom byl jinej důvod
to je jedno
zkrátka jsme se nikdy
nepozdravili
no a pak podříznul tu holku
ale to nebyl zajímavej příběh
těch třicet let v tom městě
bylo jenom o oknech
holubech
a přecházení ulice
nic víc
ale ani nic míň
kněz byl zavřenej
holky si nakoupily podprsenky
a Já občas zajel kabrioletem do sousedního města
koupit si zrní
co hážu holubům
tak ze zvyku
|