QUO VADIS, ĆESKÝ PIEROTE?
Proutím, jak voda košem,
protéká bohnickým lesním praporostem,
ještě snad stále české kotliny,
ta naše narůžovělá a zhýčkaná
demokracie. Ach, ty davy pestře
oblečených mužů,
/proč zatím stále bez klobouků/
a cílevědomé shluky věčně neukojených
a silně navoněných žen,
postávají na náměstích
vlastně už jen z tradice. Ono už totiž
dnes skoro vůbec nic není košer,
ani davy, ani šikovné ruce, natož pak řemeslo
s tím zlatým dnem…Dnes je v kurzu
veselkavý „Homo Debetus“,
vytváří smělé plány a protože
je duševně jura, tak sleduje svou váhu,
hladinu cholesterolu,
náladu golfisty, tedy svého šéfa,
podezíravé pohledy vlastní třetí ženy,
pivo pije zásadně s kámošema a pouze z tanku,
má jasné cíle a smělé vize.
Je moderní, jak o sobě rád a často říká,
a proto prý nemá rád změny.
Secesní šašek Schelle Rauch sedí v kavárně
Domu U Černé matky Boží,
popíjí silné preso, nohy má křížem, vypadá spokojeně
a je vidět, že se trochu pousmívá,
vyfukuje kouř, koštne absint
a za chvíli se nahlas a pobaveně směje.
On jediný totiž ví ,
krom Trojjediného a INRI,
že ještě zdaleka není konec všem hrátkám šálivým,
protože nás,
a to už celkem drahnou dobu,
někdo velice soustředěně pozoruje…
|