Nabízí se otázka – jak se stane člověk inteligentním…? Čím získá rozhled a hory, ze kterých je schopen shlížet? Koukat do dálky jako jestřáb na pouti.. Genetika, nebo snad zkušenosti, píle? Snad od všeho trochu, ale naproti tomu dokáže kontrastovat i naprostá lenost, díky níž se stane člověk vyšším. Jakoby paradoxně právě myšlenkoví námořníci jsou vybaveni dalekohledem nejkvalitnějším. Líně vyčkávají na svou bouři do plachet. Těší se na ni a připravují se. Právě téhle věci se věnují, věnování se určité věci a nacházení smyslu, to je má inteligence – ba každého vysokého člověka.

            Žijeme tak málo a pomalu, že je barbarství zahodit talent do kupy uschlé slámy, na které si pochutnává kdejaká hladová kravička. Touhle krávou já zvu „společenský život“. Schopnosti komunikace jsme se totiž naučili jako okrajové záležitosti – a teď bychom měli veškeré své talenty obětovat tomuto zvířeti? Nechejme citové a povrchní záležitosti ženám, právě ty nejsou schopny kvůli své výchově ničeho jiného, než citu. Raději se obětují, než aby rozvíjely samy sebe. Neustálá komunikace a neschopnost pochopit základní pathos do hloubky. Ženy já zvu krávami, protože raději zahodí talent, dar největší, pro potřebu být milovány. A vše se jim vrací. Čas strávený přežvykováním přebytečností – jim chybí. Už v sobě nenalézají hloubku a jejich orlí hnízdo setlelo degenerací. Nikdy nebudou odvážné, ale naproti tomu budou neustále jízlivé a falešné. Budou neustále brát, protože samy nemají co dávat. Podívejte se na kteroukoli hezkou Evropanku, všechny jsou stejné! Jako stádo dychtících hyder – vysají z vás všechny lichotky a povrchní slasti, rozervou srdce a vše co připomínalo smělost duše – najednou se otočí a všedně jdou dychtit po někom dalším! Proč nám všechny takto zmutovaly? Kvůli rozvíjení zbytečnosti, kvůli přebytečné komunikaci a nedostatku času pro vlastní hloubku.

            Uznávám vědce, vhání mi radostný pohled do oka kdejaká osoba, co svému oboru/svému poslání rozumí jako málokdo. Zatím jsme na tohle příliš hloupí, ale až se zrodí člověk všech talentů. Lékařské zručnosti i architektonické představivosti – teprve v tomhle člověku já uvidím budoucnost. Ne my jej, ale on nás poučí o přebytečnosti tlachání - o tom co se komu stalo – o drbech. Vidím to až pythagoricky jasně: Jako se člověk vyvíjí z náboženského člověka v racionálního, bude se stejně tak měnit ze společenského hlupáka v komunikativní osobnost.