|
|
 |
Vzpomínání Autor: ouvej (Občasný) - publikováno 3.2.2003 (14:19:15), v časopise 1.3.2003
|
|  |
Chtěla bych rozumět své zemi
tak jako kdysi
za léta
když u řeky kmín hořce voněl
a divoký česnek rozkvétal
a ve venkovské hospůdce
u dřevěných stolů pod lipami
si táta dával piva džbán
a děti za tu štrápaci
červenou limonádu
slámovým brčkem pily.
A vidím maminku, jak decentně
štamprdli malou sladkou srká.
Ty bublinky já pořád cítím v nose
a z vlasů si já nažky lípy
ještě dnes vyplétám.
Chtěla bych rozumět své zemi
tak jako kdysi
za zimy
když stopy zaječí zem křižovaly
jak šněrovadla na živůtcích dam
a někde zakřičela vrána
a v bílém měkku se ten náhlý hlas
nesl až k chalupám.
Možná, že vzduch tam stále voní
po heřmánku z mých vlasů
a na plošinkách starých tramvají
jež vozily lidi do lesa
za slunných nedělí
je možná k zahlédnutí
moje silueta štíhlá
směju se všemi zuby do široka
a na žlutém tričku září
knoflík lopuchu jak drahokam.
Chtěla bych rozumět své zemi
tak jako tenkrát. Však zajíci mé dětství
dávno spásli. A koleje letních tramvají
už zkroutila rez a ukryl čas.
|
|
|