Mám rád svůj klid,
měl jsem jej rád vždy,
za každého režimu.
Nejsem viník,
možná spíš oběť,
ale vlastně to nevím určitě.
Vůči skutečným obětem
se cítím trapně,
ale daří se mi to
nedat na sobě znát.
Vlastně už ani nepředstírám,
naučil jsem se na to nemyslet.
Je mi tak lépe a jsem v klidu.
Kdysi mne tyto věci zajímaly.
Byla to ale jen chvíle,
svět se měnil a zdálo se,
že narovnáme,
co jsme ne vždy způsobili,
ale nechali způsobit.
Nepochybovali jsme,
že k narovnání není nikdo vhodnější.
Nesmělost a nerozhodnost
jsme neřešili,
nesamostatnost reinkarnovala
vlivné hochy s máslem na hlavě,
včetně hocha číslo 2.
K překvapení všech
nezačala hvězdná parta narovnávat
své křivárny ani křivárny svých někdejších parťáků..
Číslo 1 věnovalo nejvíce energie
řádnému nazkoušení nové role,
podružnosti přenechalo zkušenějším.
Nezkušení si užívali nezkušenost,
zkušení svědomitě pracovali a malovali tlustou čáru.
|