Průhledy mezi
visícími kusy masa, mezi sopečnými kameny
do kráterů, do údolí
dezinfikovaných horkem
nebo tam,
kde slunce kazí
zuby
a endemické druhy
ryb značí střed, pól, místo zlého magnetu -
Mlčíme; slova ale
ještě nepochybně přežívají
v poušti jako
prázdné igelitové pytlíky,
zatímco divoká
nehybnost je vyhrazena lidem,
jejich šlachám a
očím.
Ostrov uprostřed
jedovatého jezera skrývá další jezero
a ještě další
v nejvnitřnějším
zůstane jen anestezie ticha dělohy nebo sopky,
suchý zip pouště
zaseknutý sám do sebe:
být žena je jak
uklouznout po dlaždičkách
dokola čti tenhle
text jako slepec hladinu,
bude to pomník
hladu, o kterém svědčíme;
text, který
zvyšuje riziko rakoviny,
voda, která
neustále uniká ústům.
|