|
...šach a mat do dramat...
v dobách těch
podivných
šmíráci vesmíru ztráceli tváře
a koncept chamtivost nabýval na síle
paruka tmáře
schovaná za bílé
barvila na čreno
v neštěstí engoby našich dětí
čas hrál jim do noty cynický melodram
a země plula si v čísi dráze
co mi dáš za boty?
na prámu žebroty
se že prý zmírá snáze
těžko se věřilo...
nebylo ani čemu
neláska kvičela u těla zabitému
dva lokty od čela
na koutcích úst
co nějak tuhly v žití k smíchu
nakreslil osud bludný
uhly jak slinou do kalichu
že spěje k smrti u dna studny
pust
a jestli není zač
se káti
že nám ho vrátí
život, ten zelenáč |
