Nezapomínám, čím jsem byl. Já pout a řetězů jsem syt.
Nezapomínám na svou dávnou sílu a volnost v lese.
Za otep třtiny cukrové už nechci otročit.
Vrátím se k druhům do hor, tam všechno líp se snese.

Já půjdu třeba celou noc až do ranního svítání
tam, kde mé svěží vítr zulíbá a voda obejme,
že zapomenu na své okovy a hrotu bodání —
tam, kde dosud volné žijí druzi a družky dávné mé.

Rudyard Kipling