Zpověď ateistky

Jdeš mi na nervy

tím jak vypadáš

život z tebe udělal

člověka obecného,

neslaného, nemastného

lapáš po lásce jak po dechu

bývalých milenců

Nechci se chytat tvých stébel

protože s tebou v ničem nejedu

lámu ti je před očima

abys odplaval   

po  řece mých milosrdně nevyslovených vět

a konečně pochopil…

A když se to stane

pokaždé mi bolest srdce svírá,

nic špatnýho jsi neudělal

je to moje vina

Ale ty stejně přerazíš kruh

-     po kolikáté už?

a vykroužíš další oko spirály

Tak drze až bereš mi dech

Jakoby ses nikdy nespálil

Že si tak věříš,

beru tě na milost

nikdy ti nepovím,

že mám tě dost -

že nesnesu tvé pohyby,

tvůj hlas a vtipy, tvoje pohledy,

tvůj smích a způsob, jakým dýcháš a mluvíš…

Dojímá mě, že to nevíš

Je to mé tajemství,

nevíra v tebe

schovaná v úsměvu,

který čteš jak písmo svaté 

anděla spadlého z nebe.

Mylně.

Jsem zajatcem tvých dobrých víl

ale tebe v lásce nemám, kamaráde

s výjimkou těch vzácných chvil,

kdy ve mně probouzíš světici.