Když jsem si našel dům
PŘIČICHL jsem K OMÍTCE
A OMLUVIL SE
Na rtech podepsaná slova
Ve vlhku držela dopisní papír
A v něm trochu krve
S novou adresou
Novou zastávkou
Podstrčil jsem pod dveřmi koberec
Tajně rozčesaný
A druhý den lehl si na něj
Na bok
sledoval okno
Tak laxně pootevřené
S potrhanou
Jen tak pohozenou záclonou
každým polibkem větru
Popelila prach
Do jejich vlasů
Do těch vzpomínek
Ach ano seděla pod oknem
Možná Ona nedovřela sklo
Asi čekala na střepy
Co občas okno trousí
Do rozkopaných skob v očichaných stěnách
Na místa kde by obrazy
Jen hyzdily prázdno
a dno květovaných kyblíků
umělého pohledu na dvůr
nebo to prázdno
kde občas proběhne stín
nebo se zastaví
a dívá se jak se dotýkám omítky
nikdy jsem si neuvědomil
jak jsou zdi studené
a jak těžko se bude hledat
náš STARÝ dům
kde jsem žil
žili
a někteří i dožijou
proteklé vzácno
co drží dlaně na koloběhu otvírání
a zavírání dveří
po přetékání NEDOCENĚNÝCH ZÁVITŮ
zatuhlo v prahu
Já si přehrával vůni
V prstech
A tiše vyčkával
Až okno dovře
Co zanechal
ČAS
( z cirkusu přišel jsem
mezi zdi plné nehtů
vypínač odvolal
den z koutů ) |