****

Středa 1.1.2003 - Nový rok. Zároveň také den, kdy se měla celá výprava sbalit a vypadnout! Samozřejmě nemohla odjet jen tak, což naznačovalo i peří, které pokrývalo podlahu chatky. Všichni se s tímto faktem vyrovnali statečnou lhostejností a šli na oběd. Servíroval se guláš s pěkně tlusťoučkým masem. Marv vzdal marný souboj, přestal žvýkat a objednal si pivo. Zato Zborda ukázal světu svou vytrvalost a vydržel až do konce. Markéta celou hostinu předem sabotovala a nepohostila se. Bojové komando ze sousední chatky se dostavilo záhy. Jejich miniaturní zorničky mluvily za své. Veškeré dění komentovali slovy Ty kráávo…to je úúlet… Takto tedy vypadal začátek prvního dne roku 2003. V chatce začal nevítaný úklid…přesněji řečeno, Markéta začala vymetat peří. Zborda s Marvem museli zařídit ještě jednu maličkost - zatancovat si Kálinku. Jako na potvoru se dovnitř zrovna při úvodní znělce začali trousit návštěvníci. Chytrý brouk řešil celou situaci rázně. Ihned posílal všechny o patro výš k uklízející Markétě, neboť na Kálinku je potřeba hodně místa. Za okamžik se už celá chatka otřásala v rytmu ruské písně. Následkem toho se i přízemní podlaha pokryla jistou surovinou, a to praženým popcornem. Návštěva odešla a nastala vhodná doba k tomu, aby Apalucha ukázala velikost své destruktivní síly. Zborda zapálil petardu a hodil ji na podlahu. Společně s Markétou prchali ven, avšak Marv s Voloďou se zachránit nestihli… Po této předehře následovala vrcholná ukázka, která roztrhla povlečení na posteli. Stopy po výbuchu byly zamaskovány a život šel dál. Konec další etapy byl zde - zavazadla v autě, dluhy zaplaceny, zdevastovaná chata předána. Apalucha opouštěla smutně své působiště a favorit zvolna stoupal po zasněžené silnici vzhůru do kopce. Stoupal zvolna, volněji, ještě pomaleji až přestal stoupat úplně a spíše se vracel zpět po namrzlém povrchu. Nepřekonatelnou částí cesty se stal ten úžasný potůček, který křižoval lesní cestu. Krásně zamrzl a s neviností čekal, co Apalucha vymyslí. Jediným řešením bylo vrátit se potupně do kempu a orodovat. Favorit s prešovskou značkou a letním obutím se valil s kopce jako velká voda. V zatáčce, ve které se rozhodují závody, to znamená v té poslední, se do cesty postavil další vůz. Zborda brzdil vším, co měl, ale kdo zastaví velkou vodu. Zachoval však chladnou hlavu a se slovy "do piči, do piči," se pokusil svého protivníka nekompromisně vytlačit. Ten pochopil, že jsme všichni v prdeli a jestli se máme zachránit, musí ustoupit.

 Tento příběh je věnován Markétě, Zbordovi, Marvovi, Petrovi, Voloďovi, Rachmaninovi, Arachnydovi, Kálinkovi a všem, kteří pomohli k jeho vzniku.