|
*
"Zborda, jakej je plán? zeptal se ironicky Marv.
Museli se zasmát, protože nešlo o tvoření nějakého plánu, ale pouhou narážku na holou skutečnost. Další člověk, v řadě snad už pátý, odvolal svou účast na Silvestrovské akci, kterou Zborda nadšeně chystal. Počet se snižoval geometrickou řadou a teď zbyli tři. Přiměřeně klesalo i jejich počáteční nadšení.
"Marve, jdeme na matriku… Říkejte mi Tomáš Pech. Matriko! Matriko!" hulákal do éteru Zborda.
Oba vykročili po zasněžené silnici. Ještě museli navštívit třetího člena výletu Apalucha. Zvonek u dveří byl zamrzlý, ale nemohl odolat chtivým prstům.
"Nemyslíš, že už by to mohlo stačit?" zeptal se nervózně Marv, když Zborda neohroženě promačkával oba zvonky. Jeden směřoval přímo do domu, druhý do dílny za ním. Otočil hlavu a s dětskou naivitou se zeptal: "Proč?"
"No, myslim, že tady bydlej moji příbuzný, ne."
"A jo."
V domě se svítilo jenom v horním pokoji. U vchodových dveří nic. Mar v se pohrabal v kapse a vylovil mobil. V seznamu našel příslušné číslo a zavolal bratranci…
"Čau…"
"Čau čau…co je?," ozvalo se ze sluchátka.
"Nechceš nám jít otevřít?" začal Marv.
"Nechci."
"Proč ne," snažil se o rozumnou domluvu opět Marv.
"Já nevim," zaznělo dosti otráveně.
"Jak nevim! Tak nám pošli aspoň Markétu," byl další požadavek.
"Matela teď nemůže," odpověděl ten sráč. Marv zaslechl její hlas v pozadí. Vypadalo to, že hodlá přijít, takže další konverzace už nebyla nutná. Proběhlo sice ještě pár slov na téma mír, ale potom už to Marv vzdal. Mezitím se Zborda nudil.
"Je normální?" vypadlo z něho nakonec.
"Já nevim, o co mu de," pokusil se mu situaci vysvětlit Marv.
Po chvilce marných snah pochopit myšlenkové pochody osoby v telefonu se u vchodu rozsvítilo. Naše Markéta sestoupila z výšin. Ode dveří k vratům ji dělilo asi dvacet metrů a dobu, kdy tuto vzdálenost překonávala, vyplňovali oba odpadlíci po svém. Marv strkal hlavu skrze mřížoví a Zborda si nejspíš drmolil nějaké slogany a probouzel v sobě muže. Není se mu co divit, když byl do Markéty beznadějně blázen. Tak a byla tady. Všichni jsme se zdvořile pozdravili a Zborda začal:
"Mluvili jsme s tvojí mámou," zazněl slogan č.1.
"Hmm…" reakce č.1.
Zdálo se, že se jí ulevilo. Nemusela se s tou špatnou zprávou o úbytku Silvestrovské populace svěřovat ona. Máma ji předběhla. Určitě stojí za krátkou zmínku také to, že se měnil nejen náš celkový počet, ale i místo konání. Apalucha se stěhovala ze Šumavy na Sázavu, potom zpět do jižních Čech, a naposledy do Krušnohoří. Tam ji však taky nechtějí.
Před vraty byla velká zamrzlá kaluž, takže bylo jasné, kam se Marv poděje, zatímco bude Zborda sypat své slogany. Poděl se tedy tam a zkoušel si všechny ty axely a salchowy. Při jednom pokusu však neustál trojáka a padl. Po půl minutě v leže se vrátil k ostatním. Markétě to slušelo, ale nebyla krasobruslařův typ. Zborda i Marv si o ní mysleli, že je moc na kluky a skutečné kvality nevnímá. Jak jsme se dozvěděli později, pouze se ráda líbá a vzhledem k tomu, že je mladá, tak si i ráda užívá. Přese všechno začali budovat nový plán.
"To číslo ti pošlu," řekl Zborda, když seděl v autě a chystal se odjet. "Já už tam volat nemůžu. Myslel by si, že si z něj dělám prdel. Třikrát to přeobjednat a nakonec to zrušit."
"Jo, v pohodě, já mu zavolám a zkusím to, jestli bude ještě místo," odpověděl Marv.
"Hele, ubytování je levný, tak mu máme udělat kšeft na jídle."
Vedoucí kempu, kam se chystali jet, byl totiž známý Zbordova otce, takže se mu měli revanžovat v podobě prožraných peněz. A aby toho nebylo dost, Zborda přihodil scénku z prostředí jídelny. Vzal do ruky pomyslný objednací lístek a pokračoval:
"Dobrý den, tak co si dáte?" začal roli vrchního číšníka. "Já bych si dal smažák," odpověděl si v roli hosta jídelny. "Hmm…smažáček…výborně," a gesto číšníka jasně naznačovalo skrývanou radost a určitě i skrývané vysoké ceny. Zborda pokračoval: "Já si dám taky smažák."-"Výborně, dva smažáky," dvě čárky na objednací lístek.-"Vy si dáte taky smažáka?" a vrchní ukázal na třetího u stolu. "Ne, ne, já si nedám."-"Takže tři smažáky," a číšník nekompromisně umístil i třetí čárku. "A co k tomu?"-"Dal bych si hranolky."-"Výborně, hranolky."-"Já bych prosil s bramborem."-"Takže taky hranolky." Třetí host, jemuž byl proti vůli přidělen smažený sýr se poddal:"Já si dám taky hranolky, ale suchý."-
"Takže s tatarkou," zavolal směrem ke kuchyni vrchní. "A bude nějaká polévka?" pokračoval ve zvláštní objednávce. "Já bych si dal ten kuřecí vývar." Vrchní se s tím už nepáral a zapsal tři kuřecí polévky s Jagermeisterem. Promnul si ruce a jal se objednávat pití. "My bysme si dali nějaké víno, prosím."-"Ovšem, takže dvakrát Chateau di Pub a slečna?"-"Tonic."-"Takže Jim Beam." Na to už se jeden ze strávníků ohradil:"Ale táta říkal…" nedokončil však větu, protože ho drzý číšník přerušil. "Jo táta řikal…takže dvakrát Jim Beam." Všechno poznamenal na lístek a směle odešel.
Zrovna, když se přestal Marv smát celé té parodii, zastavil se za nimi opilec, který tomu všemu dodal. Se Zbordou i s Marvem si potřásl rukou a popřál vše nejlepší do nového roku a zvesela a nenuceně si kráčel dál.
O pár hodin později zvedl Marv sluchátko a vytočil číslo. Poznamenal si ho na kus papíru společně se jménem Evžen Hendlinger. /Zvláštní jméno. Pro jistotu si ho trochu procvičim./
"Henlingr, Hendlingr, Hedligr, Evžen Hendlingr." /Dobrý, stejně Zborda říkal, že bude asi nalitej, takže mu to bude jedno./
"Prosim," ozval se z telefonu hluboký hlas docela střízlivého postaršího muže.
"Dobrý večer, M.B., omlouvám se, že volám tak pozdě. Dovolal jsem se správně na Sedliště? "Správně," odpověděl muž.
"Já jsem na vás dostal od známého číslo a chtěl jsem se zeptat, jestli bysme se mohli u vás ubytovat na Silvestra, jestli máte ještě místo," vybalil to skutečně bez obalu Marv.
Muž chvíli zaváhal, až si Marv pomyslel, že nemůže následovat nic jiného než skandální odhalení Zbordy.
"No, místo máme, pane B. Kolik by vás bylo?"
"Tři."
"Tři," opakoval Evžen, "takže to je jedna chatka… a budete chtít u nás i jídlo?"
"I se stravou, pokud by to šlo," snažil se Marv ze všech sil.
"A termín?" nedal se Evžen jen tak odbýt.
"Předběžně od třicátého do prvního," uvažoval rychle Marv.
"To jsou dvě noci," nedal pokoj Evžen. "Tři místa od pondělí," diktoval si vedoucí sám sobě, když nejspíš někam zapisoval získané údaje.
"Tak vám mockrát děkuju a nashledanou," skoncoval to radši rychle Marv a zavěsil.
V neděli večer začal mít Zborda pochybnosti, proto zavolal Marvovi.
"Hele, nepojedem tam až v úterý. Vůbec nevim, co tam budem dělat."
"Já sem nad tim taky uvažoval a bude asi lepší, když to zrušíme, ne," snažil se to Marv trochu vygradovat.
"A co s Markétou? Ta se tam bude nudit. Víš, že náš humor jen tak někdo nepochopí. Jenom ty, já, Voloďa a Rachmaninov."
"No, když to nepochopí, tak pude spát," vyřešil situaci Marv.
"Je to fakt na hovno jet ve třech. Kdyby jela aspoň ta Aneta…"
"Neboj, jede s námi ještě Voloďa. Ten to zachrání."
"Takže chlast koupíme ráno ve skladu, jo. V kolik pojedem?"zeptal se Zborda.
"Já nevim, to záleží na tobě."
" Dobře, tak v devět u tebe. Budu tam spíš dřív. V osm padesát. Naložíme Markétu a jedem."
"Myslim, že budu mít docela dost jídla," pochlubil se Marv, "máti mi dělá nějaký uzený
a říkala něco ještě o vajíčkách."
"Tak to s tebou v autě nejedu," bránil se Zborda
"No, tak to odnese Markéta. Jo, zítra už můžem koupit jenom Voloďu a šampáňo, protože mám plnej bágl vína," dodal ještě Marv.
"Já mám taky víno. Tak to zase odnese Markéta."
"No nic, jdu dohlídnout na vajíčka," loučil se pomalu Marv.
"Jsme dohodnutý, zítra v osm padesát, čau."
Oba zavěsili a přemýšleli, jak to všechno vlastně dopadne. Zborda se těšil a obával Markéty zároveň a Marv se těšil a obával zároveň Volodi.
| 
