Že Tebe smím jen nelíbat, tak bývám někdy hranostajem. I zahradou, co zarostlá je a obcházím svůj celibát. Také bývám medvědem, jemuž se hvozd v hrůze klaněl...jen Tobě jsem lízal dlaně, Tvé dlaně, zbraně medové. A tanečníkem v cirkuse jsem. A lvem, co přečte noty a na stříbrném podnose rozváže Ti boty. Jsem žhnoucí vločkou na nose...Ne-li rádo, stalo se. Ač lampu k oknu blíž Ti nedal, zazvonilas...na souseda! Abys byla v bezpečí. Dost bílá na to, abys žila...jen na hrdle Ti tepe žíla a mně škube obočí. Napil bych se teplé krve, jak bylo by to nepoprvé a lapka Měsíc by se smál. Nikdy bych Tě nelíbal! Proto jsem Já z této fotky, proto Ti On zuje botky a proto znám nejvíc z života jepic. Jsem mrtvý komár. Necelý měsíc...